Američanům by se před prezidentskými volbami (příští rok) měly víc připomínat myšlenky George Orwella. Shodli se na tom 7. 11. společenští vědci na shromáždění v městské knihovně v New Yorku. V Bushově Americe označuje „preventivní válka“ nevyprovokovanou agresi, „šok a bázeň“ plošné bombardování, „koalice“ převážně americká okupační vojska a „válka proti terorismu“ útok na zemi, kde se teroristé nezdržovali. Podle Orwella přeměňuje deformovaný politický jazyk lidi ve stroje. Nyní ale víme, že může fungovat jen proto, že je hodně lidský, plný pocitů. Podle George Lakoffa z univerzity v Berkeley probíhá devadesát procent lidských myšlenek nevědomě a nedají se odlišit od emocí. Nejúspěšnější propaganda míří na emoce a ovlivňuje úsudek bez našeho vědomí. Konstanty Gebert z Gazety Wyborczé upozornil, že propaganda může být využívána i k dobrým cílům: „Polské podzemní hnutí tisklo vlastní známky a bankovky. Chtěli jsme, aby si lidé mysleli, že polský národ jsme my a režim je jeho nepřítel.“ Ale i pozitivní propaganda potlačuje prostor pro kompromisy a vyjednávání a nahrazuje je primitivním dělením na nás a nepřátele. Podobným zjednodušením by měli čelit především novináři. Je symptomatické, že jim i veřejnosti posílají američtí intelektuálové svůj vzkaz prostřednictvím setkání v knihovně přenášeného na webu. Pokoušejí se prolomit informační monopol velkých vlastníků médií.
Jing Čianová
Jednoho fascinuje, že se v hádkách o Kaplického „chobotnici“ opakovaně objevují názory srovnávající odpůrce projektu (nebo tzv. moderního umění) se zastánci zločineckých systémů. Naposledy se takové argumentace dopustila Vlasta Dufková v Literárních novinách: „Kauza Národní knihovna má ovšem i mnohem znepokojivější názvuky. Od emotivně zabarvených pseudoestetických soudů o nepřijatelnosti ,hnusu‘ a ,žabího hlenu‘, který je třeba vykázat za hranice naivně turisticky zhodnotitelného centra, je dost možná menší krůček, než by se mohlo zdát, k nechvalně známému ,zvrhlému umění‘, jak si je vymezilo totalitní hitlerovské Německo, ve vzácné shodě se stalinským pojetím umění buržoazně úpadkového.“ Znepokojivá je ale spíš sama tato úvaha. Připusťme, že odpůrci chobotnice mají maloměšťáckou náturu. Jenže přisuzovat jim fašistickou či komunistickou náturu se všemi důsledky z toho vyplývajícími je asi tak smysluplné jako spojovat probíhající debaty o eutanázii s praxí nacistů zabíjejících mentálně postižené. Od schopnosti skládat slova do vět je zkrátka někdy jen krůček k psaní tezí, kterým bychom se v seriózní diskusi měli vyhýbat.
Jiří T. Král
Nedávno se britský patentový úřad zabýval tím, zda jistý spisovatel může v názvu knihy pro děti použít slovo „olympijský“, které mají patentované pořadatelé londýnské olympiády. Teď se podobný spor objevil i u nás: Muzeum Karla Gotta – Gottland se přes patentovou společnost Bohemia Patent obrátilo na nakladatelství Dokořán, jež vydalo knihu Gottland polského spisovatele Mariusze Szczygiela. Ve výhružném dopise společnost naléhá na nakladatelství, aby „okamžitě po doručení tohoto dopisu přestalo užívat označení Gottland“, prodej knihy byl ukončen a „výrobky staženy z prodeje a nabídky“. K tomu má nakladatel nahlásit, kolik knih už prodal a komu. Když tak neučiní do 12. 11. (dopis byl odeslán 6. 11.), podá na něj Bohemia Patent trestní oznámení. Škoda, že si principálové Gottova cirkusu nevšimli vydání knihy v Polsku už před rokem, značku mají registrovánu v celé EU, mohli vytřískat i pár zlotých. A autoři, pozor! Každá doba má svá tabu.
Jiří G. Růžička
Pietu křišťálové noci se v Praze podařilo uchránit a neonacisté byli odkázani na skupinkové provokace v blízkosti hranic bývalého ghetta, ty však díky rychlým reakcím české a německé antify zpravidla končily rozbitými nosy hololebců a potupným schováváním se za policisty či do jejich aut. Účast byla hojná, jen to věčné mediální dělení na radikály (bez rozdílu ideologie) a spořádané občany na Staroměstském náměstí nám opět zůstalo. Jako klišé se jevilo rozdávání papírových židovských hvězd, které mělo zřejmě napodobit podobnou akci v Dánsku za druhé světové války, s tím rozdílem, že dnes s takovou hvězdou na hrudi nic neriskujete. Však se našli i tací, kteří ji odmítali s dovětkem, že ještě mají doma své – originální. Antifě se nedal vytknout nedostatek aktivity v ulicích: rázně bránila neonacistickým provokacím, avšak nějak zapomněla svým příznivcům na náměstí Republiky říct, proč že se tam vlastně sešli; vše se odbylo bez jediného projevu. To na Staroměstském náměstí se na ně stála fronta. Zprávou zásadního významu tak zůstává jen vyjádření primátorova náměstka Rudolfa Blažka, který, přestože to „tentokrát nebylo potřeba“, zavelel spolu s poslancem Tomášem Dubem (oba ODS) k novelizaci shromažďovacího zákona. Představí nám ji prý hned po Novém roce. Už je tedy zase čeho se bát a před čím varovat.
Lukáš Rychetský