Dvaadvacátého ledna zemřel abbé Pierre. Ve Francii, která je katolickou zemí spíš formálně, byla jeho postava spojena zejména s pomocí bezdomovcům. Problémy lidí „bez trvalého bydliště“ (sans-domicile-fixe, SDF) jsou poté, co udeřila skutečná zima, více než viditelné. Minulý týden jsem strávil v Paříži, kde jsou ošuntělí a vláčně se pohybující SDF v kontrastu s místními „chic“ a „speed“ top manažery obzvlášť nápadní. Při nastupování do metra je očividný kontrast mezi vagony přeplněnými k prasknutí a těmi poloprázdnými, v nichž se usadil některý z vandráků a „čistí“ občané s trvalým bydlištěm je s kapesníčky před obličeji raději opustili. Můj kamarád Fathi mi napůl vyčítavě sdělil, že počet pařížských SDF údajně narostl po rozšíření EU v roce 2004. Je pravda, že v žádostech o mince a cigarety lze často vystopovat přízvuky „nové Evropy“, na druhé straně však o dně Paříže už psali literáti třicátých let minulého století (George Orwell, Henry Miller ad.) a mám pocit, že SDF by zde existovali i bez bratranců z Białystoku či Liberce. Ale zpátky k abbé Pierrovi. Nevím, jak dalece bral svoji starost o bezdomovce jako pomoc bližnímu a jak dalece jako misii. Je to nakonec jedno, důležité je, že jim pomáhal. Totéž nakonec prý činí i jistá organizace, která mezi ně distribuuje vepřový vývar, čímž podle některých diskriminuje bezdomovce s košer a halal stravovacími zvyklostmi. V úterý jsem viděl, jak s montpellierskými SDF diskutuje dominikánský fráter. Katolická církev se ve Francii očividně snaží zvrátit svůj úpadek, jak to jen jde. Jeden farář si stěžoval, že místní děti nevědí, co to je půst. Aby jim to vysvětlil, musel použít příměru „katolický ramadán“. I to je prý Francie.
Felix Xaver
Srbsku přineslo deset let různých mezinárodních sankcí a katastrofální hospodářská politika Slobodana Miloševiće největší zaznamenanou míru inflace v dějinách a pozici jedné z nejzkorumpovanějších zemí ve výročních statistikách Transparency International. Od roku 2001 však vykazuje největší stabilní míru růstu na Balkáně a právní ovzduší se vylepšilo natolik, že země loni přitáhla kolem 700 miliónů zahraničních investic.
Ve volbách 21. ledna učinilo Srbsko další drobné, ale znatelné pokroky směrem k Evropě. Předvolební kampani už nevévodilo Kosovo a válečné zločiny, ale ekonomika, korupce a evropská integrace. Kromě posílení tábora demokratických stran přichází další viditelná změna – do parlamentu vjede první poslankyně na vozíčku – i když z technických důvodů asi bude chybět na prvním zasedání sněmovny. Proevropské strany se teď nejspíš budou dlouho dohadovat o vládě. Menší strany si zatím přes média vybírají rozinky z nabídky ministerstev včetně premiérského křesla. Demokratické straně (DS), která nejspíš dostane první mandát k sestavení vlády, by nejradši nechaly resorty, z nichž většinou nekyne nic než problémy.
DS prosazuje jako premiéra bývalého ministra financí Božidara Đeliće, jenž do roku 2003 snížil inflaci ze 112 na 7,5 % a momentálně se účastní jako jediný zástupce Balkánu Světového ekonomického fóra v Davosu. Mezinárodním představitelům přitom vzkázal, že nezávislost Kosova rozhodně nepodepíše: ostatně po matce je z kosovské Drenice, oblasti, v níž vznikla albánská Osvobozenecká armáda Kosova.
Filip Tesař
Jakou skvělou zprávou by mohla být čerstvá aktualita, že se šéfem Rady České televize stal někdejší legendární sporťák Jiří Baumruk! Právě jeho zkušenosti ale stojí za bližší prozkoumání. Zjistíme pak třeba, že Baumruk byl ještě nedávno mluvčím radnice Prahy 5, která je známá řadou kontroverzí, splétaných většinou kolem monumentální osoby starosty Milana Jančíka (ODS). Ten po dlouhých tahanicích, včetně těch se spolustraníky, svou funkci na radnici obhájil. Ještě před týdnem jsem spolu s dalšími novináři měl tu čest vidět Jiřího Baumruka jako přísedícího na smíchovské radnici při jednání zastupitelů. Za ta léta na radnici Prahy 5 se ale v souvislosti s novým šéfem Rady ČT hovoří i o dalších zajímavostech. Jeho manželka je například vlastníkem pozemků, na kterých nyní staví firma Geosan, která v posledních letech získala snad všechny velké zakázky od Prahy 5. Čerstvě například i revitalizaci známé domkařské kolonie Buďánka. Jen velmi opatrně hovoří o vztazích Jiřího Baumruka a jeho přátel z radnice i někteří vyšší úředníci Prahy 5.
Nechci dokazovat podezření mnohých o korupčních praktikách v komunální politice. Střet zájmů je v Baumrukově případě zřejmý. Právě on v době, kdy chtěla televize znát okolnosti narychlo svolaného zastupitelstva, kde se měly projednávat prodeje pozemků den před volbami, až příliš viditelně mlžil. Jeho loajalita k vítězné ODS je zřejmá, a to může být v kombinaci s vedením kontrolního orgánu kritizované ČT hodně nešťastná volba.
Jakub Mračno