List Žen-min ž’-pao (Lidový deník) informoval o tom, že ve školách okresu Ťing-je v provincii Šan-si rozjeli „Projekt vajíčko“. Díky této akci si každý z pěti tisíc školáků z chudých rodin denně pochutná na jednom slepičím vajíčku zdarma. Obvyklé menu těchto školáků tvoří převážně brambory a knedlíky z kynutého těsta, zvané man-tchou, tedy potraviny, které obvykle u bohatších vrstev slouží hlavně za přílohu. V Lidových novinách najdeme dále malou zprávičku o dalším rozvoji toho nejvzdálenějšího čínského venkova, provincie Sin-ťiang. K Štědrému dni 2006 mělo dojít k napojení všech „střediskových“ vesnic severozápadní čínské provincie na telefonní linky. Dovršení projektu započatého v roce 2004 je prý příspěvkem k budoucímu rozvoji Sin-ťiangu.
Kromě toho deník přináší článek o dalším „stěžejním bodu“ v přípravě Pekingu na letní olympijské hry 2008. Je jím stavba dráhy spojující centrum Pekingu – stanici metra Tung-č’-men – s mezinárodním letištěm na severovýchodě metropole. Dráha bude dlouhá téměř třicet kilometrů a stavební práce by měly začít během následujících tří měsíců, po dokončení přípravných prací. Cestu mezi letištěm a centrem města má zrychlit minimálně o dvacet minut a má nahradit dosavadní systém „letištních autobusů“. O cenách jízdenek však v článku není řeč. Do dubna 2008, kdy se má začít zkoušet provoz dráhy, je však ještě na takové otázky dost času.
Agentura Sin-chua (Nová Čína) referovala o nařízení, které vydala Technická univerzita v provincii Ťiang-si. Podle něj musí každý student, který chce pozvat někoho do restaurace, žádat o povolení předáka ve škole. Nařízení škola zdůvodňuje výsledky výzkumu, které tvrdí, že studenti nezvládají hospodařit se svými financemi a nevědí, co opravdu potřebují. Na začátku měsíce prý „rozhazují plnými hrstmi“ a v důsledku toho nemohou ke konci měsíce s penězi vyjít. Škola kromě této direktivy organizuje pro studenty lekce šetrného zacházení s penězi. Některým studentům se však podle zprávy tato péče o jejich finance příliš nezamlouvá.
Z agentury obdrželi čínští studenti také varování před rozhodnutím vycestovat na vlastní náklady za studiem do zahraničí. Příběh Siao--dunga, který si po absolvování čínské vysoké školy zaplatil studium v Torontu, se stal odstrašujícím případem neopatrnosti, která se nevyplatí. „Přijel jsem ke škole, a hned jak jsem viděl, že je to jenom jednopatrová budova, bylo mi jasné, že něco není v pořádku,“ vyprávěl Siao-dung novináři. Univerzita, která neměla ani rozměr čínské střední školy, pro něj jistě musela být otřesným zážitkem. Kursy, které student předem zaplatil, se nerealizovaly a na vracení peněz také nedošlo. Jelikož napálených čínských studentů není málo, vydal čínský odbor pro vzdělání sadu doporučení. Studenti se mají podle nich předem informovat o škole a dát přednost univerzitám s dobrým jménem, pečlivě si vyhledat informace na internetu a podobně.
Povzbudivá je ale další zpráva agentury, podle níž se v Číně bude prodávat za pouhých 94 jüanů, to je v přepočtu asi za 300 korun, za jednu 750ml láhev nový druh alkoholu. Má být vyráběn podle 9000 let starého receptu, který získal americký archeolog chemickým rozborem nalezených šestnácti kousků keramických střepů. Recepturu prý předal americké firmě, která se chystá produkt podobný pivu uvolnit letos v červenci na čínský trh. Střepy vědec vykopal na území provincie Che-nan na ruinách Ťia-chu v roce 2004.
Článek s podivuhodnou reflexí čínské situace přinesl v posledních dnech Pej-ťing ž’-pao (Pekingský deník). Po běžném úvodu, že je třeba pracovat s masami, snažit se o porozumění masám a nechat masy pocítit výsledky hospodářského rozvoje na vlastní kůži následuje neobvyklý výčet problémů, které s sebou nese proces obvykle Číňany chápaný jako prospěšný a každopádně nevyhnutelný. „Ať je ekonomický rozvoj bůhvíjaký, pokud nedbá na životní prostředí, vede k vážnému znečišťování, k tomu, že se obyčejní lidé nemají možnost nadýchnout čerstvého vzduchu a nemohou napít čisté vody. Ať jsou zahraniční investice sebevyšší, jenom levně drancují zemi a další zdroje, odnášejí si profit a zanechávají za sebou znečištění a zničené prostředí. Takový rozvoj opravdu stojí za zamyšlení.“ Článek dále pokračuje v tom smyslu, že je třeba udělat něco pro to, aby ekonomický rozvoj na sobě pocítily masy lidu v tak elementárních věcech, jako je zaměstnanost, pravidelný příjem, zdravotní péče, bydlení, zajištění ve stáří a podobně.
Z trochu jiného soudku byla veledlouhá série článků ve stejném listu, která polemizovala s prohlášením uveřejněným na internetu, podle něhož čínské písmo vlastně vynalezli Korejci. Autor článku vzal následnou internetovou diskusi, chat nevalné úrovně, velice vážně a rozpálil se nad tématem a nad korejskou velkohubostí. Prošel dějiny internetových diskusí nad tímto tématem až k roku 2002, aby ukázal, s jakou ignorancí je třeba počítat na druhé straně barikády. Citace korejských přispěvatelů mají dokládat jejich hrubost a Číňanovu uchu musejí znít opravdu skřípavě: „Číňané kvůli svému komplexu méněcennosti říkají, že si sami vymysleli jazyk. Takoví Číňané jsou etnocentristi“, nebo: „Konfucius byl Číňan, ale Lao-’ asi ne. Korea je zemí, kde vznikl taoismus.“ Obrovský prostor, jaký vyvracení podobných nesmyslů čínský tisk věnoval, dokazuje, o jak neuralgický bod se jedná.
V provincii Che-nan se podle listu Nung-min ž’-pao (Zemědělský deník) staví pětaosmdesát monitorovacích stanic pro sledování všech druhů divokých zvířat. Provincie Che-nan je totiž místem, které zvířata protínají při svých migračních tazích. Na jaře a v létě sem přilétá hnízdit velký počet stěhovavých ptáků a na podzim a v zimě sem za stejným účelem přilétají severské druhy. Zaměstnanci monitorovacích stanic budou pečlivě zaznamenávat dráhy migrace zvířat, místa jejich odpočinku i shromaždiště. Kromě toho byl zprovozněn i informační systém, který má posloužit v případě epidemických chorob. Ze zprávy přímo nevyplývá, že má jít o nějaké opatření související s ptačí chřipkou a případným vybíjením možných nosičů choroby, tato motivace je ale pravděpodobná.
Z čínskojazyčného tisku vybírala Anna Dostálová.