literatura
Samizdat v Československu
Amnesty International Brno a literární revue Weles pořádají diskusní setkání spisovatelky Jany Soukupové, Hany Holcnerové – signatářky Charty 77 a přispěvatelky Infochu (Informací o Chartě 77) – a básníka Norberta Holuba. Zúčastnění budou hovořit o svých zkušenostech a podmínkách umělecké tvorby v komunistickém Československu. Hudební doprovod skupina Urband.
Skleněná louka (Galerie v podkroví, Kounicova 23, Brno), ve čtvrtek 13. 12. od 20.00.
Italská literární scéna
Alice Flemrová promluví o autorech, tématech a tendencích současné italské prózy. Italianistka a překladatelka vychází ze svých bohatých zkušeností s překlady italské beletrie: je laureátkou Ceny Josefa Jungmanna za překlad románu Niccolò Ammanitiho Já se nebojím (bude uváděn v pořadu Listování, viz dále), editovala letos vydanou Antologii současné italské prózy a dramatu Hořký život a věnuje se překladům z díla Umberta Eca (Tajemný plamen královny Loany).
Italský kulturní institut (sál v 1. patře, Šporkova 14, Praha 1), ve čtvrtek 13. 12. v 18.00.
Günter Grass v Praze
Po dvou letech u nás vychází autobiografie nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse Při loupání cibule (A2 č. 37/2006), v níž se autor přiznal, že jako sedmnáctiletý mladík sloužil na sklonku druhé světové války u Waffen SS. Vyvolal tak skandál, který otřásl jeho pozicí mravní autority, jíž se v Německu do té doby těšil. Pětisetstránkovou knihu, kterou přeložil Jiří Stromšík, uvede Grass osobně v Praze, součástí bude autogramiáda, autorské čtení a setkání s čtenáři.
Goethe-Institut (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1 – Nové Město), v pátek 14. 12. v 19.00.
Novinka Víta Kremličky
Vít Kremlička vzešel z prostředí undergroundu na počátku 80. let, na současné literární scéně působí jako vyhraněný a výrazný solitér – jeho texty se vyznačují intenzivní imaginací s nakročením k surrealismu. Držitel Ceny Jiřího Ortena z roku 1991 bude číst ze své nové básnické sbírky Tajná cikánská kronika.
Unijazz (Jindřišská 5, Praha 1), v pondělí 17. 12. od 19.00.
Listování: Já se nebojím
Román současného italského spisovatele Niccolò Ammanitiho (nar. 1966) z roku 2001 získal literární cenu Viareggio, je často překládán a v roce 2003 byl podle něj natočen film, později nominovaný na Oscara. Příběh se odehrává v létě 1978 na podmanivě líčeném jihoitalském venkově; vypravěč se jako dospělý vrací k událostem, které ho poznamenaly jako devítiletého chlapce.
Poetická kavárna Obratník (J. Plachty 28, Praha 5 – Anděl), v úterý 18. 12. v 19.00.
–pa–
divadlo
Běžte, běžte, pospěšte!
Mezigenerační divadlo Minor obnovilo osvědčenou inscenaci Vánoce aneb Příběh o narození. Jan Jirků (scénář) a Jan Matásek (hudba) zpracovali biblický příběh o narození Ježíška originálně a chytře. Charakter vyprávění vychází ze starých lidových vánočních her a evangelií. Inscenace vytváří prostřednictvím scénických obrazů snovou, tajuplnou – vánoční – atmosféru; nechybějí koledy. Moderní práce s loutkami pobaví nejen děti. Režie Jan Jirků, hrají Alan Drábek, Naďa Husáková, Ilona Semrádová ad.
Minor (Vodičkova 6, Praha 1), ve čtvrtek a v pátek 13. a 14. 12. v 18.00 nebo v sobotu či v neděli 15. a 16. 12. v 15.00.
–kv–
On a ona tančí Alfredem
Představení Titán je čtvrtý projekt Marty Trpišovské a Michaela Vodenky. Jazykově bezbariérové představení vtipně pracuje s pohybem, okatě divadelními postupy a důrazem na výtvarnou stránku. Dějové jádro: On a ona žijí na hromádce ve vlastním mikročasoprostoru; oba mají své intenzivní sny a přání, jež se kříží a narážejí na sebe. Další představení z projektu Nová síť 2008 lze zhlédnout ve velkém sále pražského divadla Alfred ve dvoře (Fr. Křižíka, Praha 7) během tří předvánočních dní (premiéra v pátek 14. 12., reprízy v sobotu a neděli 15. a 16. 12.), vždy od 20.00.
–ah–
Eva Tálská Jako tako
Závěrečná část cyklu Jiné café, uváděného v rámci celoročního festivalu Divadlo v pohybu VIII Divadla Husa na provázku, bude věnována poslední žijící kmenové režisérce Evě Tálské. V režii J. A. Pitínského vznikne operně-baletní divadelní akce, zachycující éterické působení této legendární režisérky na Provázku. Autorem miniopery bude její nejbližší spolupracovník Miloš Štědroň.
Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 9, Brno), v sobotu 15. 12. v 19.00.
Titus Andronicus v Disku
Pravděpodobně první Shakespearova tragédie je uváděna v novém překladu Jiřího Joska a představuje se v ní čtvrtý ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Drama, odehrávající se v Římě na vrcholu slávy, je proslulé svou krutostí. Postavy se dopouštějí strašných činů. Stejně strašné je jejich utrpení. Nelítostně překračují hranice mezi civilizací a barbarstvím, moudrostí a šílenstvím, úspěchem a prohrou, požehnáním a prokletím. Hru lze chápat na pomezí tragédie a grotesky – a inscenátory zajímá, jak tenké mohou být zmíněné hranice a jak rychle se může jedno změnit v druhé. Režisérka Petra Tejnorová a dramaturg Matěj Samec chápou Tita Andronika jako „krev_pot_blankvers_slzy“ a dávají mu podtitul Let mouchy. Ta znovu vzlétne a nabere výšku v divadle Disk (Karlova 26, Praha 1) v pondělí 17. 12. v 19.30.
–vmk–
film
Hitman
V období plném pohádek a nenáročných romantických komedií oblaží diváky toužící po troše krve adaptace úspěšné herní série Hitman. Brutální mise nájemného zabijáka beze jména (podle posledního dvojčíslí na vytetovaném čárovém kódu si říká 47), který pracuje pro řadu nadnárodních, národních i soukromých organizací, je napínavá 3D akce. Filmová adaptace se přizpůsobila neúprosným pravidlům trhu (přístupnosti od 12 let). Debutující francouzský režisér Xavier Gens obsadil do role 47 mladého amerického herce Timothyho Olyphanta (Pavučina snů, Smrtonosná past 4.0), jehož dětsky působící tvář se k vraždami ošlehanému Hitmanovi zrovna dvakrát nehodí. Zámořské recenze Hitmana jsou velmi příkré (pouhých 11 % pozitivních ohlasů na serveru Rotten Tomatoes), řada komentátorů označuje za nejlepší moment filmu etudu ukrajinské topmodelky Olgy Kurylenkové v rouše Evině.
Premiéra 13. 12.
–jj–
Zlatý kompas
Skutečnost, že nastal boom adaptací úspěšných fantasy románů, je českému divákovi již dostatečně známa. Záhy mu tento fakt potvrdí dílo, jež vychází z trilogie Philips Pullmana. Hlavní postavou prvního dílu je dvanáctiletá Lyra Belacqua, sirotek vyrůstající pod dohledem scholárů na Jordánské koleji v britském Oxfordu. Svět, v němž žije, je pod přísným dohledem Moci, navíc jako by se zde zastavil čas. Další zvláštností jsou takzvaní daemoni, ti jsou součástí každého člověka, jeho duše. Existují však mimo lidské tělo a mají podobu zvířete. Lyra ještě netuší, že se její život brzy zcela změní. Zjistí, že není pouze jeden svět, ten její, nýbrž že je jich několik. A podle dávného proroctví má právě ona rozhodnout o osudu jak vlastního světa, tak i ostatních. K tomu, aby zjistila, proč všechny děti mizí u severního pólu, našla bájnou substanci, zvanou Prach, a zvítězila nad zlou čarodějnicí, bude ale potřebovat pomoc… Režisér Chris Weitz (Jak na věc), jenž si napsal i scénář, v doprovodu hvězdného obsazení (Nicole Kidmanová, Daniel Craig, Eva Greenová, Freddie Higmore a spousta dalších) přesvědčil společnost New Line Cinema (podepsanou pod trilogii Pán prstenů), aby nešetřila na rozpočtu a důvěřovala jeho, místy velmi invenčnímu uchopení románu. Diváky tak čeká velká podívaná s tradičním pohádkovým soubojem dobra a zla.
Premiéra 13. 12.
–lg–
hudba
Brooklynští Enon
Na zimní evropské šňůře se v jednom malém pražském klubu zastaví kapela Enon. Původně, na konci devadesátých let, se jednalo o sólový projekt multiinstrumentalisty Johna Schmersala. Ten k sobě později v Brooklynu připojil muzikanty ze spřízněných Skeleton Key; bubeníka Steva Calhoona a kytaristu/basistu Ricka Lee. V této sestavě nahráli roku 2000 debutové album Believo! u malého vydavatelství SeeThru Broadcasting. Už zde si určili hravé postupy, v nichž se často mísí nevyumělkované elektro s klasickým syrovým zvukem rockové kytary. Pro příště již přestoupili pod směrodatnější label Touch&Go, u nějž vydali ceněnou desku High Society. V kapele se od počátku střídá řada hostů, a tak se postupem času stalo, že někteří u Enon zdomácněli. Například zpěvačka a basistka Toko Yasuda do skupiny přišla až posléze, ale její tvář je jedním z poznávacích znamení celého uměleckého sdružení. Zatím poslední desku Grass Geysers… Carbon Clouds vydali letos na podzim. Předkapela, tuzemští Sporto, se stylovým zařazením k Enon hodí – bude zřejmě plnit roli zadumanějšího a méně energického aperitivu.
Klub 007 (Chaloupeckého 7, Praha 6), 16. 12. v 19.30.
–jp–
Stars Of The Lid
Poté, co kombinaci elektronického ambientu, akustických nástrojů a abstraktní videoprojekce předvedl na festivalu Alternativa Francouz Hector Zazou, můžeme porovnat, co s podobnou výbavou dokáže udělat dvojice Brian McBride a Adam Wiltzie, původem z texaského Austinu, vystupující pod jménem Stars Of The Lid. Ti od roku 1992 podnikají zvukové pokusy, při nichž od čtyřstopého magnetofonu a elektrických kytar prohnaných řadou efektů plynule přešli k digitálním technologiím. A ty zase doplňují hudebními nástroji, během současného turné například smyčcovým kvartetem. To se podepsalo i na zvuku aktuálního, v pořadí osmého alba Stars of the Lid and Their Refinement of the Decline (Kranky 2007), které vznikalo šest let. Na něm je také patrný odklon od ambientních nálad a ploch k inspiracím proudícím z oblasti vážné hudby, například z díla Estonce Arvo Pärta.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), 15. 12. v 19.30.
–mk–
výtvarné umění
Barbora Lungová
Galerie Felixe Jeneweina (GFJ) města Kutné Hory prezentuje díla malířky Barbory Lungové (1977). Autorka narozená v moravském Kyjově vystudovala brněnskou FaVU VUT, malířský ateliér Jiřího Načeradského, a v roce 2003 absolvovala studijní pobyt na Winchester School of Art ve Velké Británii. Často se zapojuje – výstavně i organizačně – do genderově zaměřených projektů (Doteky, některé zřejmé, Holky holkám a klukům, Dívčí sen). Její malba by se dala charakterizovat jako nepopisná předmětnost s prvky magického realismu či psychologického ozvláštnění. Při práci s banálními náměty prázdných ulic, veřejných prostorů, opuštěných zákoutí nebo podivně odlidštěných postav používá barevné nadsázky, místy až karikace, jinde sleduje spíše melancholickou atmosféru prázdného prostoru s jistou pamětí nebo předměty po předcích na způsob vzpomínkové databanky. Výstavu lze navštívit v GFJ – Sankturinovském domě (Palackého nám. 377, Kutná Hora) do 31. 12.
Umění Koreje na Zbraslavi
Veřejností neprávem poněkud opomíjená sbírka asijského umění na zbraslavském zámku je na dva roky rozšířena o novou část expozice. Národní galerie, která kolekci spravuje, využila nabídky Národního muzea Koreje v Soulu a zařadila do svých výstavních prostor 68 nových exponátů, přibližujících českému návštěvníkovi vývoj korejského umění. Prezentace se zaměřuje na umělecké řemeslo od doby bronzové až po 20. století. K vidění tu jsou ukázky archaické keramiky a porcelánu, výrobky z kovu, dřeva a papíru i tušové kresby z 19. a 20. století, reprezentující duchovní svět Koreje, ovlivněný buddhismem a konfucianismem. Výstavu doprovází česko-anglický katalog, který je první publikací NG o korejském umění. Úvodní text napsal český koreanista Jiří Janoš a popisy konkrétních artefaktů doplnil kurátor Lee Neogg. Na doprovodných programech celé akce se podílí v rámci projektu Poznáváme Koreu 2007 Česko-korejská společnost. Unikátní expozici lze navštívit v Národní galerii – Sbírce orientálního umění, zámek Zbraslav, až do 17. 5. 2009.
–pev–
Come, come, come into my world
Dalších 3500 metrů čtverečních pro současné umění, tentokráte v portugalském Alcoităo, Cascais, otevřela před rokem Ellipse Foundation Art Centre. Nadace, která disponuje rozsáhlou kolekcí uměleckých děl od roku 1979 po dnešek, vytvořila z původního skladiště architektonicky velkoryse pojatý výstavní prostor a do dnešního data uspořádala celkem pět výstav. Šestou v řadě je Come, come, come into my world (Pojď, pojď, pojď do mého světa), kterou sestavil kurátor sbírky Andrew Renton. Klade zde umělecké objekty volně vedle sebe a sleduje vztahy mezi nimi a prostorem. Záměrně se vyhýbá uměleckohistorické perspektivě, aby se osvobodil od omezující role kurátora sbírky a zároveň tvůrce výstavy. Mezi šestadvacet umělců zařadil mimo jiné Douglase Gorgona, Josepha Kosutha a Mikea Kellyho. Projekt lze navštívit do 31. 8. 2008.
–klav–
televize
Královna Margot
Cenou poroty v Cannes ověnčený snímek u nás nepříliš známého režiséra Patrice Chéreaua vtahuje diváka do dějiště nejkrvavějšího období francouzských dějin. Dvacátého třetího srpna roku 1572 vyvrcholila bartolomějskou nocí náboženská válka mezi katolíky a hugenoty. V tentýž čas se odehrává i příběh Markéty z Valois, královy sestry, z politických důvodů donucené k sňatku s navarrským panovníkem Jindřichem. Markéta, postupně odhalující brutalitu svých souvěrců, začíná sympatizovat se svým protestantským manželem, což se jí však může stát osudným. – Chéreau z pozice vypravěče nepředvádí věrnou historickou rekonstrukci, byť si dává záležet na pečlivém vykreslení doby, nýbrž záběry a jejich často symbolistní mnohovýznamovostí hrůznou událost komentuje. Ve vyznění je tak film mnohem aktuálnější, než jsme z běžných historických fresek zvyklí. Režijní koncepcí (a zaměřením na úzký okruh královské rodiny) připomíná Coppolovu mafiánskou ságu Kmotr. Režisér využívá jak malebnou a velkolepě komponovanou mizanscénu, tak kruté až naturalisticky násilné výjevy, stejně jako pudově sexuální scény. Obrazy provází žánrově bohatá hudební kompozice Gorana Bregoviče (známého spoluprací s Emirem Kusturicou). Mimo dvě ceny dostal film také pět Césarů.
ČT1, v pondělí 17. 12. ve 22.15.
Dějiny násilí
Poklidný život Toma Stalla, jeho manželky Edie a dvou dětí v maloměstě Millbrook vezme jedné noci za své. Tom překazí loupež ve svém bistru, zachrání několik zákazníků (a současně přátel) a v sebeobraně zabije dva kriminálníky. Je prohlášen hrdinou a obraz mediální celebrity na sebe dlouho nenechá čekat. Veškerá pozornost ale začíná být Tomovi na obtíž. Chce se stáhnout zpět do ústraní a pokračovat tam, kde před událostí byl. Na scéně se však objeví cizinec Carl Fogaty, tvrdící, že Tom mu kdysi ublížil. Tom se musí vypořádat nejen s Carlem a zvídavým okolím, ale především se svým vlastním tajemstvím, které může zcela rozvrátit jeho dosavadní život. – Od konce sedmdesátých let bez větších přestávek přicházejí na plátna kin nová díla kanadského režiséra Davida Cronenberga. Ten je proslulý nepřikrášlenou (ba naopak mnohdy explicitně nechutnou) cestou do lidského (pod)vědomí. Zkoumání násilí, přirozeně provázaného se sexualitou, je jeho metatématem, vyčnívá ze všech příběhů. Dějiny násilí se sice žánrově vyhýbají sci-fi i hororu (Scanners, Moucha, eXistenZ) a vlastně na povrchu nejsou ničím iritující (Videodrome, Nahý oběd, Pavouk), neděsí však o nic méně: hutnou atmosféru, nekompromisním antiidealismem americké rodiny a zvráceností reality, která se bez násilí nedokáže obejít.
HBO, v sobotu 15. 12. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Národ, stát a Evropa před půlstoletím
José Ortega y Gasset patří k nejznámějším španělským filosofům první poloviny 20. století. Obzvláště jej proslavila kniha Vzpoura davů. S „davovým člověkem“ se Ortega potýkal i ve vlastním životě: musel utéci před španělskou občanskou válkou. Český rozhlas nabízí autorovy eseje Národ a stát a Evropská společnost.
Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 3. a v pátek 14. 12. v 10.00.
Jeden den s Hníkovou
Erika Hníková vystudovala dokumentaristiku na pražské FAMU. Její dva celovečerní dokumentární filmy Ženy pro měny a Sejdeme se v Eurokampu se hrály v českých kinech. Autorka strávila krátký čas také v pozici šéfredaktorky časopisu Nový prostor, jejž prodávají lidé v sociální nouzi. Podrobnosti se dozvíme v pořadu Jeden den s…, pravidelně věnovaném českým umělcům.
Český rozhlas 2 – Praha, v sobotu 15. 12. ve 20.05.
Radio art z Bruselu
Na festivalu Radiophonic 2007, který proběhl na podzim v Bruselu, zaznívaly experimentální skladby z oblasti radio artu přímo z reprobeden, bez přímé účasti interpretů. Radioatelier, noční pořad na Vltavě, určený současným trendům v oblasti zvukového experimentu, uvede jeden z festivalových koncertů. Skladby, jež svědčí o uměleckých postupech u nás prakticky neznámých, uvede Ladislav Železný. On sám je členem internetového rádia Lemurie, českého člena mezinárodního radioartového společenství.
Český rozhlas 3 – Vltava, v noci z pátku na sobotu 15. 12. v 0.05.
Jak to bylo s Kennedym?
John Fitzgerald Kennedy, americký prezident, zabitý roku 1963 atentátníkem, je u nás povětšinou vnímán jako obdivuhodná a majestátní figura. Když se ale zbavíme tajemného nádechu, jenž Kennedyho obklopuje díky tehdejší izolaci komunistického Československa, zjistíme, že se jedná o osobnost v mnohém rozporuplnou. Je ovšem otázka, jak si s ní poradí Luděk Motejlek, který připravil úterní Velké osudy na stanici Praha. Informace z redakce působí dojmem, že se jedná spíše o posílení kennedyovské legendy než o její nabourávání. Ale třeba budeme příjemně překvapeni.
Český rozhlas 2 – Praha, v úterý 18. 12. v 17.30.
Od autora opery Nagano
K programu Vltavy patří velmi časté koncerty Symfonického orchestru českého rozhlasu, který neuvěřitelných dvaadvacet let řídí dirigent Vladimír Válek. V úterý od osmi hodin večer zazní trojice symfonických skladeb, z nichž první je Dialog tvarů od Jaroslava Smolky. Ten patří k nejúspěšnějším českým skladatelům střední generace. U širší kulturní veřejnosti může být známý především díky opeře Nagano, v níž spolu s Jaroslavem Duškem ironicky zpracoval legendární vítězství českých hokejistů. Opera byla uvedena v Národním divadle.
Český rozhlas 3 – Vltava, v úterý 18. 12. ve 20.00.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / klav – Klára Vomáčková / kv – Kateřina Veselovská / lg – lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vmk – Veronika Musilová Kyrianová