Rusko naplno vstoupilo do volebního období, a tak se politice nelze vyhnout. A není tím myšlena pouze kampaň Jednotného Ruska, která byla stejně všudypřítomná jako bezobsažná. Vladimir Putin na vás mohl vykouknout odkudkoli, takže lidé oprášili starou anekdotu o obavách při otevírání konzervy se sardinkami (i z ní mohl vystrčit hlavu Putin). Přesto ale asi nejdiskutovanější článek ruských novin posledních týdnů nebyl přímo spojen s parlamentními volbami. Šlo o interview s dosud prakticky neznámým byznysmenem Olegem Švarcmanem, které udělal Maxim Kvaša z deníku Kommersant. „Na řadové konferenci o investicích do ruské ekonomiky v Palo Alto jsem dělal rozhovory s většinou účastníků, a tak jsem potkal Švarcmana. Nic moc jsem o něm nevěděl, povídáme si a najednou jsem pochopil, že mám bombu,“ říká Kvaša. Řadový podnikatel totiž novináři začal tvrdit, že pracuje jménem lidí ze silových struktur. „Naše struktura vznikla v roce 2004, poté, co prezident Putin řekl, že velký byznys by měl mít sociální odpovědnost vůči státu. Tehdy naši kolegové z FSB (ruská obdoba BIS) rozhodli, že musí vzniknout organizace, která bude všelijaké Chodorkovské mučit, tlačit a přesvědčovat je k sociální aktivitě,“ vyprávěl Švarcman překvapenému novináři. Posléze se přešlo i k přebírání aktiv od „špatných“ majitelů. „To nastává, když se používají různé formy daňové optimalizace a zisk odchází z regionu. Stát to považuje za nesprávné, protože máme hodně regionů, které dostávají dotace. Jedním z našich cílů je zvětšit daňovou základnu v takových regionech,“ vysvětloval podnikatel motivaci tzv. sametové reprivatizace. Odmítá ale, že by šlo o krádež. „Ti lidé dostanou peníze. My samozřejmě nejdříve snížíme kapitalizaci takové společnosti. To se dá udělat různými administrativními způsoby. Ale většinou to majitelé prodají dobrovolně. Chápou, kdo za námi stojí…“ usmíval se Švarcman. Když poté prohlásil, že za celou strukturou stojí lidé z administrace prezidenta a jmenovitě zástupce jejího šéfa Igor Sečin, senzace byla na světě. Nejzajímavější bylo, že podnikatel rozhovor autorizoval. Provládní média z něj později dělala jakéhosi novodobého Chlestakova, který si vše vymyslel, aby se udělal zajímavějším. Ovšem mnoho faktů z rozhovoru se dalo prověřit. A o tom, že podnikatelé s krytím v tajných službách násilně odebírají podniky jejich vlastníkům, se hovoří už několik let. V poslední době stále více, protože před prezidentskými volbami si značná část vedení FSB a dalších služeb snaží vybudovat pozice v podnikatelském sektoru, aby měli v případě potřeby kam odejít. Příkladů z regionů jsou stovky, ne-li tisíce.
Rozborem výsledků voleb byla přirozeně popsána spousta stránek, na tomto místě se budeme ale věnovat diskusi, která nebyla bezprostředně věnována rozdělení poslaneckých mandátů. Zahájil ji šéfredaktor prokremelského deníku Vzgljad Alexandr Šmeljov, který uvítal, že do Dumy neprošly liberální strany Jabloko a Svaz pravicových sil. „Hlavním výsledkem voleb je pro mne naprostá, a jak doufám, nezvratná porážka inteligence. Všechny strany, které se snažily zastupovat tuto sociální skupinu, získaly méně než 3 procenta hlasů,“ píše Šmeljov. Aniž by vysvětlil, kde je chyba inteligence, pokračuje: „Jsem přesvědčen, že inteligence (coby specificky ruský fenomén, nikoli intelektuálové jako takoví) vždy hrála v našich dějinách škodlivou a destruktivní roli. Můžeme se vrátit k normálnímu vývoji naší země, pouze pokud očistíme společensko-politický život od této inteligentské nákazy. Proto nejsem proti procesu vytlačení inteligence, který u nás probíhá, a budu ho ze všech sil podporovat,“ uzavírá nekompromisně. Zajímavé je, že prohřešky inteligence jsou považovány za dokázané a všeobecně známé. Naposledy k nim přibylo nejspíš to, že nechtěla hlasovat pro Putina a Jednotné Rusko. Autorovi odpověděl dramaturg Alexandr Gelman v internetovém projektu Izbrannoe.ru. Jeho odpověď byla skutečně důstojná, psaná s nadhledem a (jak to jinak říci) inteligentní. „Dokud je ve společnosti mnoho nespravedlnosti, uzavřenosti, klamu a vykořisťování, tak se inteligence bude znovu a znovu objevovat. V tomto smyslu mohou výsledky voleb pouze vyvolat aktivitu staré a objevení mladé inteligence. Zbavit se inteligence lze jen jediným způsobem: když ve společnosti zakoření úcta k lidskému životu, k lidským právům a svobodám. Inteligence nereaguje na politickou konjunkturu, ale na požadavky svědomí.“
Škodnou ovšem v Rusku nejsou jen intelektuálové, ale i umělci. Dosvědčuje to i kulturní rubrika týdeníku Vlasť. Vyšel v ní totiž rozhovor s vedoucím oddělení nejnovějších výtvarných směrů Treťjakovské galerie Andrejem Jerofejevem. Jeho jméno je v Rusku známé i mimo úzké výtvarné kruhy, byť on sám by se bez takové popularity obešel. Byl kurátorem výstavy Soc-Art, která byla součástí jarního moskevského bienále. Výstava měla obrovský úspěch a na podzim měla cestovat do Paříže. Zasáhla ale cenzura. Sám ministr kultury Sokolov rozhodl o vyřazení asi 60 prací s tím, že se jedná o pornografii. Samotnou výstavu označil za ostudu Ruska. Vedení galerie se nějakou dobu bránilo, ale posléze prohlásilo, že jde o Jerofejevovo osobní selhání a známá Treťjakovka za to nemůže. Proti Jerofejevovi bylo zahájeno trestní stíhání za podněcování národnostní a náboženské nesnášenlivosti. Oznámení podala skupina ultranacionalistů v čele s několika poslanci Státní dumy. „Ano, už jsem byl u výslechu. Na jedné straně je soud přece jen civilizovanější forma řešení konfliktů než fyzické napadení kurátora nebo pogrom v galerii. Tato etapa je podle mého názoru už za námi. Na druhé straně asi nemá význam diskutovat o umění s použitím paragrafů trestního zákoníku. Jenže tito lidé kašlou na umění, nezajímají je jeho tendence, formy – pro ně je důležité zaútočit, zadupat, rozmačkat,“ říká kurátor Jerofejev. „Ti lidé především reagují na umění, které se směje. Protože oni používají jazyk moci, pro ně je důležitá taková ta státnická rétorika. A pak přijde umělec a nějakým posunem významů vytvoří paradoxní obraz, velice legrační, který rozbourá vše, co oni budují. Nejvíc je rozčiluje umění dadaistické a absurdní. Není to náhoda, že stalinismus tak tvrdě zasáhl proti takovému umění, proti oberiutům. Charms byl pro Stalina mnohem nebezpečnější než Pasternak.“
Z ruského tisku vybíral Ondřej Soukup.