Členové: Jan Haubelt (VŠUP, ateliér Socha I), Tomáš Severa (ČVUT, obor životního prostředí), Adéla Svobodová (AVU, ateliér Malba II), Jiří Thýn (VŠUP, obor fotografie). Akce: „Prostříhání keřů“: na sídlišti Ďáblice prostříhali keře, které zakrývaly sorelový reliéf; „Stojan na křídy“: umístili křídy na dětské hřiště; „Salon Ládví“: zúčastnili se výtvarného salonu Ládví, kde vystavili fotografii ze sídliště; „Pohledy Ládví“: do prodejny s denním tiskem umístili své autorské pohlednice s motivy sídliště; „Květinová výzdoba za okna“: pro výstavu Indikace vyzdobili zchátralý dům v Jungmannově ulici truhlíky s muškáty a zhotovili popisky; „Kalendář Ládví“: pro výstavu v Galerii AVU vytiskli kalendář s obrazem Antonína Slavíčka s motivem pohledu na Prahu z Ládví.
Asi jen ti, co přišli na vernisáž, zaznamenali extrémně krátkou výstavu skupiny Ládví (vznikla v roce 2005) v Galerii AVU (8.–12. 1. 2007). Výstava shrnula dosavadní konání skupiny, u níž přívlastek výtvarná zní skoro nepatřičně. Nezachází totiž téměř vůbec s výtvarnými prostředky a postupy. Její činnost, kromě prezentace, nepatří do běžné výtvarné praxe. Středem jejich skupinové tvorby je veřejně prospěšná činnost, která ovšem nemá její premisy a perspektivy. Vrací tak do umění něco, co se z něj zřejmě vytratilo, a do oblasti dobrovolnictví vnáší individuální aktivismus. Tím poukazuje na slabiny dnešní „centralizované“ charity, která ztratila lokální cit. Do umění přináší také kousek idealismu „ztraceného ráje“, kterýžto sociální projev není ojedinělý pro současné umění, jak u nás už druhým rokem dokládají mimo jiné výsledky Ceny Jindřicha Chalupeckého. V estetice uplatňované jakoby mimo výtvarný program je tvorba Ládví jedním z nejradikálnějších výstupů. Kromě toho, že se chová jako občanské sdružení za hezčí domov, zachází také s estetickými názory a návyky ne tak dávnými. Nenápadnost a téměř bezvýznamnost jejich malého gesta má větší dopad než gesto názorné, které se pro demokratickou společnost stalo samozřejmostí. Obsah drobných gest se zároveň relativizací otevírá širšímu spektru výkladů, od těch nejupřímnějších až po alegorii a ironii. Jde o demytologizaci umění, jež by ideálně mělo být navráceno zpět společnosti a zbaveno výlučnosti (znovuoživené funkcionalistické teorie podávané skupinou Ládví v homeopatických dávkách). Pak by mohlo být klidně i ozdobou sídliště, ne jen ukrývanou vinou minulosti. Aktuálně: skupina Ládví přerůstá rámec „okrašlovacího spolku“ a začíná v paneláku mutovat do instituce – vypsala totiž měsíční rezidenční stipendium v Ládví, které vyhráli Markéta Othová a Ondřej Chrobák.