literatura
Výstava obrazů Lawrence Ferlinghettiho
Na rozdíl od hlavního beatnického proudu si Ferlinghetti vytvořil vlastní pozitivní tvůrčí program. Motiv světla – část názvu jeho nakladatelství City Lights Bookstore – se odráží i v jeho méně známé malířské tvorbě, které vznikala paralelně s tvorbou literární. Výstavu můžete zhlédnout v Galerii hl. m. Prahy – Domě U Zlatého prstenu (Týnská 6, Praha 1) od 14. 2. do 13. 5.
Prvky expresionistické poetiky v díle Františka Halase
Přednáší Michal Bauer. Jak byl pojem expresionismus užíván některými kritiky i básníky v souvislosti s Halasovou tvorbou především z přelomu 20. a 30. let. Malý sál Městské knihovny (Mariánské nám. 1, Praha 1), ve čtvrtek 15. 2. v 19.00.
Mezinárodní konference Labyrint ženského literárního světa
Pořádá Literární akademie Josefa Škvoreckého. Problematika genderu, ženského psaní, vztahy mezi autorkou a postavou ve vybraných dílech. Vystoupí P. Čornej, L. Jungmannová, J. Matonoha ad. Bližší info a program na lu.mlp.cz. Velký sál Městské knihovny (Mariánské náměstí 1, Praha 1), v pátek 16. 2. od 9.00.
Večer věnovaný básníku Szilárdu Borbélymu
Prezentace českého překladu sbírky Pompa Funebris, jejíž první vydání v roce 1964 získalo dvě prestižní literární ceny a těšilo se mimořádné přízni literární kritiky. Maďarské kulturní středisko (Rytířská 25–27, Praha 1), v úterý 20. 2. od 18.00.
Současná česká literatura a její autoři
Autorské čtení tří mladých básnířek: Kateřiny Kováčové, Marie Šťastné a Marcely Pátkové. K. Kováčová obdržela Cenu Jiřího Ortena za rok 2005 za sbírku Hnízda, M. Šťastná v roce 2004 za Krajinu s Ofélií, M. Pátková na sebe upozornila loni sbírkou Bylas u toho...
České centrum Praha (Rytířská 31, Praha 1), ve středu 21. 2. v 19.00.
–pa–
Jaroslav Havlíček v dokumentech
V Malém sále Památníku národního písemnictví je instalována komorní výstava Jaroslav Havlíček – Nebe, které odměňuje, je v nás..., uspořádaná ke 110. výročí spisovatelova narození. Prostřednictvím fotografií, dokumentů a korespondence je připomenuta tvorba i složitá osobnost tohoto jilemnického rodáka, jednoho z předních představitelů české psychologické prózy 30. a 40. let 20. století (Petrolejové lampy, Helimadoe, Ta třetí, Muž sedmi sester, Smaragdový příboj, Neviditelný aj.). Památník národního písemnictví (Strahovské nádvoří 132, Praha 1), do 4. 3.
–vb–
divadlo
Vertigo: Jesenin & Duncanová
Básník Sergej Jesenin žil na pomezí starého carského Ruska a toho nového, plného revolučních ideálů. Nemohl si vybrat mezi pokojným životem a životem chuligána, mezi pěti ženami, stále volil mezi životem a smrtí, pro niž se rozhodl ve třiceti letech.
Isadora Duncanová byla tanečnice, zakladatelka moderního tance, kritička soudobé společnosti, bojovnice za ženská práva. Její touhou bylo osvobodit se od konvencí v životě i v umění: „Tanec je božským výrazem lidského ducha skrze pohyby těla, je tedy něčím magickým.“ Zemřela nekonvenčně, uškrtila se vlastní šálou, která se zapletla do kol jejího automobilu. Tyto dvě osobnosti se potkaly roku 1921, rozešly se o dva roky později. Jejich vášnivý vztah reflektoval už Martin Sherdan ve hře Když tančila, kterou pro Divadlo bez zábradlí připravila Alice Nellis. Hru Vertigo od Jeseninova krajana Alexandra Strogranova režíroval v Divadle v Celetné Alexandr Minajev. V české premiéře nově přeloženého textu se v rolích Jesenina a Duncanové představí Petr Lněnička a Jitka Nerudová. V Divadle v Celetné (Celetná 17, Praha 1), 15., 17. a 19. 2. v 19.30.
–ah–
Commandante
Experimentální prostor pražského klubu Roxy a O. S. Mezery uvádějí novou hru českého dramatika Miroslava Bambuška (1975) Na Fidela mi nesahej. Půjde o maskulinní inscenaci v režii samého autora. Základ textu tvoří dokumentace okolností komunistické revoluce na Kubě – výhledy a očekávání s ní spojené a následná konfrontace s realitou, v níž jsou prvním krokem na cestě za svobodou krvavé oběti. Ve všeobecnější rovině se má inscenace zabývat otázkou, co je tak přitažlivého na idejích zrozených dvacátým stoletím. Tvorba dramatika, režiséra, dramaturga a divadelního fanatika Miroslava Bambuška se vyznačuje rozvolněností a úsečností formy a obsahově mísí autorův zájem o politické divadlo se surreálně brutální lyrikou. Za hry Písek (2002) a Porta Apostolorum (2004) obdržel druhé ceny v soutěži o nejlepší českou hru Nadace Alfréda Radoka. Od roku 2001 vede Multiprostor Louny. Do povědomí pražského divadelního publika silně vrostl jako organizátor rozsáhlého projektu Perzekuce.cz v industriálním prostoru La Fabrika v Holešovicích, který s velkým ohlasem završil loni v květnu (viz A2 č. 3/2005, 11/2006 a 24/2006). Jeho novinka má premiéru v NoD (Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1) v pátek 16. a v sobotu 17. 2. ve 20.00.
–vmk–
Malá inventura 2007 – loňská divadelní líheň
V posledním únorovém týdnu proběhne na pěti pražských divadelních scénách pátý ročník festivalu Malá inventura. V souladu s podtitulem „loňská divadelní líheň“ uvádí festival „inventuru“ nejzajímavějších autorských projektů z oblasti fyzického, tanečního, vizuálního, interaktivního, nonverbálního a cross-over divadla premiérovaných v uplynulém roce. V šesti dnech budou mít ctitelé nového divadla příležitost zhlédnout ty inscenace, které jim během loňského roku unikly nebo které vznikly mimo Prahu.
Reprezentativní výběr více než dvaceti inscenací poskytne obraz o tom, kudy a kam kráčí současná česká experimentální projektová tvorba. Mezi jinými můžete vidět divadelní soubory Krepsko, Farma v jeskyni, Nejhodnější medvídci či Handa Gote research and developement. Festivalové akce se uskuteční v prostorách divadel Alfred ve dvoře (Františka Křížka 36, Praha 7), Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), divadlo Nablízko (Nosticova 2a, Praha 1), Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) a Divadlo Duncan Centre (Branická 41, Praha 4), a to od úterý 20. do neděle 25. 2. Podrobný program naleznete na stránkách www.malainventura.cz.
–kv–
hudba
Franz, Šnitke, Stravinskij
Pražský filharmonický sbor sestavil lákavou dramaturgii z hudby dvacátého století. Svatba Igora Stravinského (1923) si pohrává s ruským folklorem a syrovou instrumentací a klade velké technické nároky na sbor. Další Rus Alfred Šnitke bývá označován za postmodernistu – především pro jeho ohledávání historických hudebních forem. Do hudební historie odkazuje i skladba Minnesang (1981) pro 52 hlasů na texty minnesängrů z 12. a 13. století. Nejaktuálnější položkou na programu bude kantáta Vladimíra Franze Tractatus pacis I (1999), v níž autor proti sobě staví texty návrhu mírové smlouvy Jiřího z Poděbrad a Apokalypsy. Diriguje Roman Válek. Rudolfinum (Alšovo nábřeží, Praha 1), v neděli 18. 2. v 17.00.
–mk–
Jablkoň
Skupina Jablkoň byla založena v Praze již koncem sedmdesátých let, její hlavní osobností je Michal Němec. První nahrávka (Devátá vlna) vyšla až v roce 1988 – tehdy ještě u Supraphonu. Předchůdci crossoveru brilantně mísí folk-rock s jazzem. Se svou hudební fantazií a hráčskými schopnostmi si takovouto ekvilibristiku mohou dovolit, aniž by výsledek působil neohrabaně či trapně. Následovaly desky Jablkoň a Svěcený, Bláznivá, Cestující v noci či zatím poslední (vánoční) úlet Hovada Boží/Animantes Dei; skupina celkem vydala jedenáct alb a ke slyšení byla i ve filmu Smradi od Zdeňka Tyce. Svou tvorbu cíleně dělí na písničkovou Malou lesní Jablkoň, na Symfonickou Jablkoň, kde přetrvává dlouholeté pracovní přátelství s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným, a na Velkou polní, v níž se prezentují v rockové podobě. V sestavě Jablkoně se vystřídala spousta vynikajících muzikantů, nynější podobu již několik let tvoří kromě vedoucího ještě Martin Carvan (kytara a zpěv), Johnny Jůdl (basa, el. kytara, fagot a zpěv) a Petr Chlouba (bicí, akordeon a zpěv). V březnu se chystá křest nové nahrávky, ale i nyní muzikanti vydatně koncertují.
KD Novodvorská (Novodvorská 151, Praha 4), ve čtvrtek 15. 2. v 19.30, a Lucerna Music Bar (Vodičkova 32, Praha 1), v úterý 20. 2. ve 21.00.
–jp–
Třikrát zvukové umění v Praze
V Praze budou k vidění a slyšení krátce po sobě tři pozoruhodné projekty na pomezí hudby, výtvarného umění a filmu. Nejprve budou mít vernisáž práce Jacoba Kirkegaarda a Johna Grzinicha. Kirkegaard v díle nazvaném AION zkoumá zvukové kvality prostorů opuštěné vojenské základny v zamořené oblasti u Černobylu. Zvuk doprovází video ze stejných míst. Čistě zvuková podoba těchto pokusů je ke slyšení na CD 4 Rooms. John Grzinich spojuje ve svých Location Sound Films nahrávání nezvyklých zvukových zdrojů na estonském venkově s filmovou dokumentací. V prostoru Školská 28 (Praha 1) od pátku 16. 2. od 18 h do středy 28. 2.
V klubu Roxy/NoD se uskuteční interaktivní performance Američana Zacharyho Liebermana, nazvaná DRAWN, která byla mimo jiné oceněna na festivalu Ars Electronica. Pomocí počítačového softwaru se tahy štětcem a kaňky inkoustu na papíře převádějí ve zvukové dění. Diváci si budou moci „hudební kreslení“ sami vyzkoušet. Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), ve středu 21. 2. v 19.00.
–mk–
film
Královna
Po smrti princezny Diany (31. 8. 1997) se po celém světě rozpoutalo dosud nepoznané mediální šílenství. Nejdrtivějšímu tlaku čelila britská královna Alžběta II., pro niž se nutnost důstojně vystupovat na veřejnosti mísila s osobní bolestí. Přijatelné kompromisní řešení vzniklé situace konzultovala královna za zdmi svých paláců s rodinou, na veřejnosti se pak dostávala do konfrontací s tehdy novopečeným premiérem Tonym Blairem. Osvědčený britský režisér Stephen Frears (Nebezpečné známosti, Špína Londýna) natočil dramatický pohled za kulisy oficiálního protokolu, který je spolehlivou rekonstrukcí historických událostí stejně jako nevídaně intimním portrétem britské vladařky. Jako podkladové materiály posloužily nejen oficiálně dostupné dokumenty, ale také osobní svědectví tehdejších královniných spolupracovníků. Filmu dominuje herecký výkon Helen Mirrenové, která za svou roli posbírala množství cen (herecká cena festivalu v Benátkách, britská cena BAFTA, Zlatý globus) a všeobecně je považována za letošní jednoznačnou oscarovou kandidátku. „God Save the Queen“ a všechno se dobře zvládlo – takové je poselství Frearsova korektního, a přesto pozoruhodného snímku.
Premiéra 15. 2.
–jj–
Aero královské a masopustní
Fakt, že filmy s královským námětem mohou být opravdu různorodé a pod toto zastřešující téma se neschovávají pouze pro vazbu s královskou rodinou či korunou, dokazuje výběr pořadatelů přehlídky v kině Aero. Sobota bude ve znamení nejnovější bondovky Casino Royale a dobrodružného King Konga. Neděle již s vladaři bude mít více společného, neboť uvede Menzelův návrat k režii Obsluhoval jsem anglického krále a novinku z britské produkce Poslední skotský král. Královský víkend probíhá v sobotu a v neděli 17. a 18. 2., projekce začínají vždy v 18.00 a ve 20.30.
Pro návštěvníky kina Aero nabídne něco i program čtrnáctého ročníku Žižkovského masopustu. Vernisáž (v 18 h) obřích plakátů Martina Velíška, promítání filmové parodie z policejního prostředí a raut (také od 18 h). Masopust bude ve znamení připomenutí slavného rady Vacátka ze seriálu Hříšní lidé města pražského a 130. výročí jeho narození. Zmíněné akce se budou konat v kině Aero (Biskupcova 31, Praha 3) v pondělí 19. 2.
–lg–
výtvarné umění
Dvojvýstava
Lounská Galerie XXL představuje díla dvou mladých autorů. Katharina Karnerová (1983), rakouská umělkyně, studentka Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni (prof. Wolfgang Herzig, prof. Johana Kandlová), vytváří expresivně malované obrazové soubory propojené konceptuálním východiskem. Její prezentace je nazvána Celé v bílém a věnuje se tématu neposkvrněnosti v jeho mystickém i konvenčním vnímání. Zbyněk Havlín (1976), absolvent pražské Akademie výtvarných umění (prof. Jiří Lindovský, prof. Milan Knížák), je všestranný autor. Mixuje média, pracuje s interakcí, diváckými vstupy. Svou lounskou výstavu nazval Mezi muži. Námětem je mu ritualizované mužské chování, snaha po pravidelném obnovování určitých společenství stejně jako časově opakovaných návštěv vybraných míst apod. Projekt, který se velmi citlivě dotýká genderových otázek, aniž by se uchyloval k proklamacím, lze zhlédnout v Galerii XXL (Říční 756, Louny), do 27. 2.
Jiří Matějů
Pražský malíř Jiří Matějů (1960), absolvent Akademie výtvarných umění (prof. Bedřich Dlouhý), začínal jako figuralista. Toto směřování opustil ještě v době studií a přeorientoval se na vizuální až exaktně působící výzkum vztahů a souvislostí obrazové skladby – barvy a světla. Používá střídmý, asketický výrazový rejstřík, který má svá východiska v geometrické malbě. Z minimálního výtvarného jazyka těží maximálně čistý záznam vztahového pole. Vznikají koncentrované obrazy, plné vizuální hravosti a vitality, plynoucí z formálních obměn a variací na dané téma. Matějů se prezentuje výběrem obrazů s názvem Den za dnem v kuřimské Galerii Ad astra (Kuřim – zámek) od 14. 2. do 18. 3.
Guillermo Kuitca
Argentinský autor Guillermo Kuitca (1961) je jedním z protagonistů současného latinskoamerického vizuálního umění. V jeho díle hraje ústřední roli architektura, divadlo, hudba a hlavně kartografie. Mapy, plány měst a půdorysy jednotlivých staveb kombinuje a přeměňuje na poetické a teritoriálně zabarvené fantastické světy, v kterých se mísí realita s fikcí. Kuitca nevytváří nový svět; prezentuje spíše určité společenské, politické a prostorové souvislosti svého kontinentu. Rozsáhlá výstava (na sto děl) je pro evropského diváka příležitostí k reprezentativnímu vhledu do umělcovy malířské a kresebné tvorby. Projekt zahrnuje díla ze sbírky Daros-Latinamerica Collection a ze zápůjček (především z londýnské Tate Gallery). Výstava nazvaná Píseň země trvá v Curychu (Daros Exhibitions, Limmastraße 268) do 18. 3.
Válečné umění a propaganda (1930–1945)
V mnoha výstavách týkajících se umění 30. a 40. let 20. století jsou tematicky sledovány především tendence moderny a souvislosti jejího vývoje. Současně vznikající dobová díla se vztahem ke státní a válečné propagandě bývají zohledněna jen zřídka, pokud nejsou přímo ignorována. Přitom je takovýchto děl v muzejních depozitářích spousta. Jako relikty problematické epochy (německý nacismus, sovětský komunismus apod.) spojené s brutální diktaturou jsou ale součástí historického dědictví a konzervují v sobě tehdejší exponovanou politickou ikonografii. Aby byl tento obrazový jazyk více zmapován, přichází Německé historické muzeum (Deutsche Historische Museum) v Berlíně s výstavou 400 exponátů obsahujících politicko-propagandistickou symboliku v oblasti umění a artefaktů užitého umění pocházející z Itálie, Sovětského svazu, Německa a USA. Cílem je ukázat souvislosti i rozdíly používaných obrazových forem a jejich základní závislost na politickém vnímání světa. Výsledkem je vznik reprezentativní přehlídky ústředních motivů dobových obrazových argumentací a mocenských strategií. Prostřednictvím kombinace obrazových děl německého totalitního národního socialismu ze sbírek Německého historického muzea s méně známými objekty především z kolekce Wolfsonian-Sammlungen v Miami Beach je možné vytvořit věrohodný rámec umění a propagandy, který může rozšířit obraz politického umění první poloviny 20. století a obohatit ho o nové příklady a impulsy. Poprvé jsou tak vedle sebe tematizovány státní propagandy Německa, Itálie, Ruska i americká díla související s tzv. New Deal, státním programem, který byl rozvíjen vládou Franklina D. Roosevelta k aktivnímu překonání ekonomických a politických následků velké hospodářské krize Severní Ameriky. V lecčems kontroverzní projekt, jehož kurátory jsou Hans-Jörg Czech a Nikola Dollová, trvá v Berlíně v Deutsches Historisches Museum (Unter den Linden 2) do 29. 4.
–pev–
televize
V žáru slunce
Walter Salles je čelným představitelem současné brazilské kinematografie. Největšího uznání se mu dostalo roku 1998 za snímek Hlavní nádraží, v němž s citlivým přístupem zachytil rodící se přátelství mezi bývalou učitelkou a osiřelým chlapcem. Není to tak dávno, co se do českých kin také dostal další Sallesův počin: Motocyklové deníky o mladém Che Guevarovi. Drama V žáru slunce se odehrává na počátku 20. století v pouštní krajině brazilského severovýchodu. Na nehostinném venkově, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny. Pojí je nejen stejný úděl vyděděnosti, úmorné dřiny, ale i generace trvající krevní msta. Nyní je Tonho (Rodrigo Santoro) nucen pomstít smrt svého staršího bratra, což pro něj znamená nejen, že se stane vrahem, ale zanedlouho i další obětí. Tonhova duše se zmítá mezi oddaností rodině a touhou po ukončení věčného zabíjení. V tutéž dobu přijíždí na vesnici malý kočovný cirkus, kde se Tonho seznámí s Clarou… Film, jemuž dominuje především výtvarná práce s kamerou a herecké výkony obou hlavních představitelů, byl několikrát oceněn na mezinárodních festivalech.
Nonstop Kino, v sobotu 17. 2. ve 20.00.
–lg–
rozhlas
Vyznání Miloše Boka
Bezmála čtyřicetiletý skladatel Miloš Bok je zvláštní český fenomén. Jeho konzervativní názory na morálku současné společnosti i silná náboženská víra se promítají do přístupu k umění. Se svými postromantickými sklony působí v dnešní době silně anachronicky a dovádí k šílenství hudební akademiky. Na druhé straně má Bok schopnost prosadit se a zaujmout širší veřejnost. Jeho styl vyhovuje lidem, kteří mají zájem o náročnější hudbu a přitom nemají dost sil prokousávat se introvertními experimenty českých skladatelů. Čtvrteční Rondo se bude kriticky vyrovnávat s kompaktním diskem věnovaným další Bokově duchovní kompozici Credo fis moll. Český rozhlas 3 – Vltava, ve čtvrtek 15. 2. v 9.00.
Doma je doma
Pravidelný sobotní pořad Doma je doma bude tentokrát věnován známému problému – stárnoucí populaci. Zatímco množství produktů v supermarketech u nás bleskurychle dosáhlo západního standardu, síť sociální péče značně pokulhává. Pořad se zabývá osudy starých lidí, kteří již nejsou schopni se plně o sebe postarat. Evropský trend je jasný: umožnit stárnutí doma. Hlavní otázkou prý ale bude situace v Česku. Nakolik náš systém umožňuje domácí péči o nemohoucí penzisty? Classic FM, v sobotu 17. 2. v 7.45, 12.45 a 17.45.
Vzpomínka na šedesátá
Pokud jde o současnou tvorbu původních rozhlasových her, je to u nás všelijaké. Český rozhlas alespoň rád a často reprízuje starší opusy ze svého bohatého fondu. Tam se najdou různé zajímavosti a lahůdky. Velmi lákavě působí chystaná repríza Hodiny lásky Josefa Topola z šedesátých let. Není příliš známo, že slavný dramatik napsal hru nejprve pro rozhlas a až později pro Divadlo za branou. Otomar Krejča, tehdejší umělecký šéf divadla, režíroval scénickou i rozhlasovou verzi. A v obou také účinkují jeho dvorní herci Jan Tříska, Marie Tomášová i starší Leopolda Dostalová. Český rozhlas 3 – Vltava, v sobotu 17. 2. ve 14.00.
Utajená Lemurie
Velmi nevšedním a přitom téměř utajeným „rozhlasovým“ projektem je internetové rádio Lemurie. S naprostým minimem prostředků o ně pečuje skupina mladých umělců v čele s duchovním otcem celého podniku Milošem Vojtěchovským. Ten je mimochodem rovněž šéfem Centra audiovizuálních studií na pražské FAMU. Záběr týmu je poměrně široký. Od vlastní elektronické hudby přes práci s kamerou až po pořádání koncertů a diskusí na téma současného experimentálního umění. Aktuální pořad nabízí tohle všechno naráz: v úterý proběhne v pražském klubu Roxy/NoD i na Lemurii večer, jehož první část tvoří beseda o využívání nových médií (kabel, satelit, internet) v Česku. Navazuje vystoupení dvou experimentálních hudebních skupin a na závěr organizátoři navíc slibují tombolu. Večera se zúčastní několik zahraničních hostů. www.lemurie.cz a Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v úterý 20. 2. v 19.30.
–ja–
ah – Anna Hejmová / ja – Jiří Adámek / jj – Jan Jílek / jp – Jakub Pech / kv – Kateřina Veselovská / lg – Lukáš Gregor / mk – Matěj Kratochvíl / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / vb – Věra Becková / vmk – Veronika Musilová-Kyriánová