současná levicová filosofie

sedmé číslo A2 přináší k mnoha textům, které v týdeníku za dobu jeho existence vyšly, jakýsi teoretický manuál. Naši autoři se snaží uchopit současnou (tedy ještě nezpracovanou) skutečnost mimo jiné prostřednictvím různých konceptů zahraničních myslitelů, s nimiž se český jakýmkoliv směrem zaujatý občan mnohdy ještě nemohl seznámit. Za pozornost stojí mimo jiné popis postmoderního člověka od Slavoje Žižka, shrnutý Michalem Hauserem (s. 17). Od studia nelehkých a neodbytných textů si lze oddechnout například na straně 23, kde Blahoslav Hruška popisuje příběh jednoho podivuhodného pokusu uplatňovat politickou teorii ve vlastním životě. Jde o příběh Komuny 1, sídlící v bytě spisovatele H. M. Enzensbergera v Berlíně na konci šedesátých let. Aktuální německý tisk však referuje o skutečnostech mnohem bláznivějších, například o zábavném Parku Genesis, který bude mít na děti a jejich rodiče železný pedagogický dopad (24). – Výtvarné stránky mj. osvětlují komunitní (zde ve smyslu zakuklený) charakter pražské výtvarné scény. Chceš-li být vystaven, musíš lízat zadek, „dokumentuje“ doslovně video Ondřeje Brodyho. Co však znamená, je-li takové dílo vystaveno na pražské radnici, se domýšlí Václav Magid (9). Neopomiňte prosím ani recenzi nové opery mladého skladatele Tomáše Hanzlíka ve Stavovském divadle (10) či úvahu Antonína Tesaře nad filmem Poslední skotský král (12).

Lepé čtení!

Libuše Bělunková