Od počátku letošního roku se v televizi můžeme každý týden setkat s ukázkami ze série knih Denik Ostravaka od anonymního Ostravaka Ostravského. Známý herec ve studiu předčítá z knihy a k tomu se na obrazovce odehrává scénka, dokreslující děj. Těžko říct, zda se Česká televize pokouší přiživit na úspěchu knihy, anebo zda se vydavatel knihy snaží získat čtenáře skrze nejsilnější médium. Každopádně pochybná kvalita knihy, ze které často čiší marná snaha vyrovnat se kvalitám povídek Šimka a Grossmanna, neodpovídá prostoru, který jí Česká televize dává. Veřejnoprávní televize by si už měla uvědomit, že mezi jejími diváky jsou i kritičtí čtenáři. Poté, co se vzdala snahy o reflexi současné literatury v pořadech jako Katovna nebo Sněží, můžeme sledovat jen těžkopádnou literární show 333, týdeník Knižní svět, v němž moderátoři předčítají reklamní texty nakladatelů, a jednou ročně křečovité předávání cen Magnesie Litery. Neexistuje u nás nic, co by se dalo srovnávat třeba s pořadem Richard & Judy na britském Channel 4 nebo s německým Literárním kvartetem Marcela Reich-Ranického.
Jiří G. Růžička
Když nemají literární publicisté o čem psát, sáhnou do oblíbeného šuplíku s nápisem „Hořekování“. Pravidelně se tak čtenáři různých periodik dozvídají, jak je na tom česká literatura bídně, neboť ji stát (nakladatelé, noviny…) málo finančně podporuje. „Sedmiprocentní výdělek (sjednaný s nakladatelem – pozn. J. T. K.) by byl považován v takovém Nizozemsku za urážku, tamní spisovatelské organizace dokonce svým členům zakazují jít pod jistou minimální hranici honoráře, napsal kupříkladu nedávno v Reflexu Jiří Rulf. Takový Franz Kafka to měl mnohem jednodušší. Vysoký státní důchod mu zaručil klid, díky němuž vytvořil svá velká díla. A co teprve Petr Bezruč a jeho dvouleté umělecké stipendium, které mu umožnilo důkladně poznat život ostravských havířů! Ale nevyčítejme literárním kritikům, že hořekují. Když totiž nemají filmoví publicisté o čem psát…
Jiří T. Král
Dříve byly Černošice luxusní enklávou boháčů a výletním místem Pražanů. V dnešní době se stávají znovu slavným městem, i když z trochu zvláštních důvodů. Vedení místní radnice postupuje pochybným způsobem při budování zimního stadionu nebo v případě nyní aktuální stavby Centra Vráž. Tu buduje v rozporu se stavebním povolením starosta sousedních Dobřichovic. Vztahy mezi vedením obou obcí jsou prý přitom čistě pracovní. Současní zastupitelé Černošic zase postupně skupují zemědělské pozemky na okrajích své obce za pár korun za metr a poté na nich mění územní plán, čímž jejich cena prudce roste. Tyto a další aktivity nedokázali místní politici vysvětlit svým občanům v diskusním fóru na stránkách města, a tak na jejich podněty jednoduše neodpovídali. Přesto ale otázky na webu visely a mezi lidmi se začalo šuškat. Radnice tedy rázně zakročila. Černošice se tak staly zřejmě prvním městem na světě, kde musí lidé, kteří chtějí diskutovat o dění v obci na internetu, nejprve dojít na úřad a předložit občanský průkaz. A výsledek? Z obavy, že by takto vznikla databáze nepohodlných obyvatel, tak nakonec vyhrála drzost radních a diskusní fórum zeje prázdnotou.
Jakub Mračno
Ustojí to, nebo neustojí? Jiřímu Janečkovi v čele České televize nezlomilo vaz pár k politikům kritičtějších pořadů. Neohrozila ho ani vstřícnost, s níž následně ustupoval kritice ze strany mocných. Z funkce jej nevystrnadil fakt, že televizi získal více prostředků. Ani skutečnost, že se naopak zřekl příjmů z reklam ve prospěch komerčních televizí. Neporazilo ho, že pracuje na digitalizaci. Ani obstrukce, které společně s oběma velkými komerčními televizemi při projednávání technického plánu digitalizace předvádí. Janeček zatím přestál aféru spojenou s členstvím programového a finančního ředitele Františka Lamberta v Lidových milicích. A to i přesto, že, jak říká radní Petr Uhl, nepostupoval podle zákona a neoznámil, že Lambert neodevzdal čestné prohlášení“. Když Lambert tvrdil, že jeho jediný nadřízený v ČT Janeček o jeho minulosti od léta 2003 věděl a Janeček to popřel, šéf televize ještě nepadl. Možná mu ale nakonec přeci jen ublíží jeho příliš velká ohebnost. Nezamlčel totiž jen Lambertovu minulost, ale i svou vlastní. O svém členství v KSČ od roku 1981 prý nemluvil, protože se ho na něj nikdo neptal. V podrobném životopise jej neuvedl, protože mu to zapověděl Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten ale tvrdí, že mu nic takového nezakázal, jen v minulosti obecně kritizoval, když zaměstnavatelé vyžadovali v osobních dotaznících zaměstnanců uvádění údajů, které nebyly nezbytné. Kvality ředitele veřejnoprávní instituce se dají posuzovat různě, ale flexibilitu Janeček prokázal snad opravdu příliš velikou. A to za obou režimů.
Filip Pospíšil