Přerozdělení pražských kulturních grantů bylo minulý týden potvrzeno a nejvíc dostali ti, které má národ a ODS nejradši. Padesát milionů bylo vyčleněno pro divadla divácky úspěšná, ta dostanou na každého diváka příspěvek asi 40 korun. Ať lid ukáže, co je to umění! Kratochvílova Ta Fantastika si tak k tržbě 54 milionů přivydělá dalších 5 a půl milionu, Töpferovo Divadlo Na Fidlovačce dostane k 20,5 milionu ještě čtyři, Divadlo Broadway (42 milionů) si také polepší o 4 miliony, a tak dále. Aby divadla dotaci na vstupenku vůbec dostala, musela být její průměrná cena vyšší než 150 korun. Ti, kdo nabízejí představení levněji, nemají nárok. Muzikálová divadla díky tomu mají vystaráno. Ta Fantastika uvádí cenu lístku 395 korun, divadlo Kalich 423, Broadway 421. Menší divadla musela pro své žádosti ceny nově navýšit, a tak u mnoha z nich najdeme vstupenku právě za 150 Kč. Možná teď budou pražští radní divadla obcházet a kontrolovat, zda nenabízejí lísky pod cenou. Při porušení podmínek by musela divadla grant vrátit a pak by se rozdělil mezi ty, kteří si svých vystoupení cení více. Oni by si to příště divadelníci rozmysleli, hrát pro chudinu!
Jiří G. Růžička
Již mnoho let toužím poznat „poslední tajemné a uzavřené království“ – Saúdskou Arábii. Chci pochopit kulturu země, kde se ženy skrývají pod černými burkami, kde dosud usekávají (i když laserem) ruce za krádež a kamenují na veřejných prostranstvích milence. Kde jsou zakázány filmy a hudba, nemanželské páry, křesťanství, židovství, většina vtipů a kdo ví, co ještě. Jako levičák a ateista jsem chtěl pobýt nějaký čas v zemi, která je postavena na zákonech trhu a feudalismu zároveň, v zemi, jež exportuje do světa nejkonzervativnější druh islámu – „wahábismus“ a jež je zároveň jedním z nejbližších spojenců země, jejímž jsem občanem – Spojených států. Již několikrát jsem přijal pozvání své kamarádky Wajeha Al-Huwajder – snad jediné spisovatelky v Saúdské Arábii, která se čas od času objevuje ve světovém tisku a v televizních zprávách. Pro infidela je však téměř nemožné dostat vízum. Je vítán jen v případě, že ho pozve saúdská obchodní komora. Konzervativní islám totiž neuznává cestování pro radost či cestování za poznáním. Respektován je pouze kšeft a náboženské pohnutky. I kdyby mi však vízum dali, nesměl bych do Mekky ani do Medíny, dvou svatých měst. Saúdové ale smějí jak do Říma, tak i k soše Karla Marxe v Londýně. Tato nespravedlnost nebude dlouho trvat!
André Vltchek
Jsou lidé, kteří prostě neumějí přijmout prohru. Jedním z nich je i Jiří Králík, bývalý předseda Asociace českých filmových klubů (AČFK), který byl 31. srpna loňského roku z předsednictví v Asociaci odvolán poté, co se ukázalo, že Letní filmová škola (LFŠ), kterou AČFK pořádá, skončila s deficitem 3,5 milionu korun. Krátce nato byl Králík odvolán i z funkce šéfa „filmovky“, jak se říká této dlouholeté oblíbené letní filmové akci v Uherském Hradišti. Do čela AČFK i LFŠ byl zvolen Pavel Bednařík (se kterým A2 v č. 6/2008 přinesla rozhovor i anketu filmových odborníků ohledně rozporuplných názorů na Králíkovo odvolání). Příznivci „filmovky“ se však nemusejí obávat, 34. ročník LFŠ se letos bude konat, a to možná hned dvakrát. Filmovou chce totiž pořádat nejen Asociace, ale také Jiří Králík, který se obklopil několika někdejšími spolupracovníky a plánuje v Uherském Hradišti I. letní filmový festival, samozřejmě v tutéž dobu, co bývá LFŠ. Zástupci Uherského Hradiště potvrdili, že mají na stole oba projekty, a rozhodnutí má padnout 14. dubna. Už nyní je ale jasné, že pokud budou oba subjekty žádat o grant i o sponzory, nebude mít ani jedna akce postačující rozpočet, aby mohla být opravdu kvalitní. A to nemluvím o programu či o hostech!
Kamila Boháčková
Často vzpomínám na dětství. Tehdy jsem se naučil ptát „a proč?“, „a jak?“. Když teď uslyším jakékoli informace o případu „Škrlová“, začnu ale mít pocit, že chodím po rukách hlavou dolů. Českou specialitou se kromě piva a rakoviny tlustého střeva stalo i týrání a zabíjení dětí. Češi jsou podle Výboru OSN pro práva dítěte na prvním místě v Evropě v této „disciplíně“. Týrání dětí, hlavně to psychické, se však velice špatně prokazuje. I z toho důvodu se statistiky liší. V roce 2006 ministerstvo práce a sociálních věcí evidovalo 1008 týraných a 585 sexuálně zneužitých dětí. Podle Fondu ohrožených dětí (FOD) pak bylo v Česku týráno asi 40 000 dětí. Kolem padesáti dětí prý na následky týrání zemře. V roce 2006 však bylo podle FOD za týrání dětí odsouzeno jen 93 lidí, k nepodmíněnému trestu 21 z nich. Zároveň sílí tlaky na obnovu a legalizaci fyzických trestů. Vzpomněl jsem si na nedávnou reportáž
z dětského domova. Jeho ředitel se snažil číst rozkaňkaný dopis jedenáctiletého chlapce, který naléhal na svou matku, ať si ho vezme domů. Ta o něj ale nestojí. Po chvilce musí psaní kvůli slzám dočíst ředitelova zástupkyně. Dopis končil slovy: „Když si mě k sobě nevemeš, tak mi aspoň řekni
proč...“
Čestmír Uhlík