Je to dvanáct let, co začaly nevládní organizace i tisíce signatářů petic požadovat po české vládě a parlamentu, aby odsoudily porušování lidských práv v Tibetu. Jako první tomuto tlaku před deseti lety podlehl Senát. V následujících letech pak proběhla řada koncertů, výstav a veřejných akcí na podporu Tibetu, stovky českých radnic vyvěšovaly na znamení solidarity každým rokem na výročí povstání ve Lhase tibetskou vlajku. Oficiální česká zahraniční politika mezi tím lavírovala. Tu trochu kritiky, tu naopak trochu medu pro čínské úřady. Šlo prý mimo jiné o zakázku na nějakou elektrárnu. Teprve po posledním násilném potlačení protestů čínskými úřady přijala letos 17. března česká vláda usnesení, v němž se zastává práv Tibeťanů, a 1. dubna pak obdobnou rezoluci konečně odsouhlasila i Poslanecká sněmovna. Přátelé Tibetu, a mezi nimi hlavně aktivista Stanislav Penc, svým úsilím dlouhá léta sahali do svědomí českých politiků a dokazovali, že lidská práva jsou nedělitelná. Možná tím pomohli Tibeťanům, ale především nám samotným.
Filip Pospíšil
Od 1. 1. 2009 Česko předsedá EU a bude se na něj upírat pozornost celé Evropy, upozornil Jan-Lucas van Hoorn, velvyslanec Nizozemského království v Praze, na tiskové konferenci Za pět minut 12, věnované pražské kultuře. Tanec Praha musel odřeknout představení francouzského souboru – Francouzi nás považují za kulturní národ a těžko jim vysvětlovat, že český partner neví, jestli na ně bude mít peníze. Zadlužené Divadlo Archa v podstatě (kdyby chtělo) nemůže ukončit činnost i kvůli zahraničním partnerům, kteří získali domácí granty jen proto, že spolufinancování zaručila česká strana. (Ne)kulturní politika pražské radnice tak přesahuje lokální rozměr. Není to domácí ostuda, ale ostuda mezinárodní. Tanec Praha patří vůbec k nejkřiklavějším příkladům amatérismu radnice. Nejprve si festival radní a zastupitelé odhlasovali v kulturní politice města jako jednu z významných akcí hodných podpory. Letos mu však v programu partnerství zatím nedali ani korunu. Šetří peníze na příští rok, protože se chtějí festivalem chlubit? Spíš to vypadá, že na radnici v oblasti kultury nevědí, která bije.
Jana Bohutínská
Téměř každý návštěvník Samoy si všimne mužů se rtěnkou na rtech, kteří procházejí ulicemi na vysokých podpatcích, s nalakovanými nehty na rukou a nohou a kabelkou přes rameno. Nejsou to transvestité ani homosexuálové. Říká se jim tu „Fafafine“. Když tu má rodina nedostatek dívek, prohlásí jednoho z malých chlapců za „dívku“. Oblečou ho jako mladou ženu a začnou se k němu chovat, jako by byl ženského pohlaví. Na jeho city či sexuální orientaci neberou ohled. Chlapec a později mladý muž je často psychologicky zdeptán: fyzicky se cítí jako muž, musí se však chovat jako žena. Fafafine jsou často pohlavně zneužíváni členy vlastní rodiny. Počet znásilněných dětí v Samoe je vysoký. Oběťmi jsou většinou chlapci. I když i dívky tu trpí. Minulý měsíc soud osvobodil devatenáctiletého muže, který si „jen hrál“ s pohlavními orgány tříleté dívky. Nejvyšší soudce země – Patu Tiava’asu’e Falefatu Sapolu – prohlásil, že obžalovaný dívku neznásilnil, neboť ta již nebyla, podle slov expertů, pannou. Nenařídil však vyšetřování, které by odhalilo, kdo dítě panenství zbavil. Ani organizace OSN či zdejší nevládní organizace si však netroufají zahájit vyšetřování zneužívání dětí, protože se bojí, že je vláda obviní, že si „neváží místní kultury“.
André Vltchek
Česká literatura podle Akademie literatury české je, jak ukázal třetí ročník předávání jejích cen, pojem úzký. V tom prvním dostal Cenu Boženy Němcové (za „dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury“) Jiří Žáček od tehdejší předsedkyně organizace Evy Kantůrkové. Letos putovala k Evě Kantůrkové Cena Ladislava Fukse (za „celoživotní zásluhy o rozvoj české literatury“) z rukou předsedy čerstvého – Jiřího Žáčka. A co že bylo tím významným dílem? Poslední album usvědčeného komunistického donašeče a hudebníka Jaromíra Nohavici Strážný anděl. To, že laudatio na něj sepsala a přednesla opět Eva Kantůrková, snad už ani nezarazí. Přestože Akademie funguje už od roku 2005, nedozvíme se o ní stále téměř nic. Webové stránky neexistují, mail na doméně mbox.vol.cz se také nemění a členové zůstávají v utajení. Partnerem tajuplné organizace je Národní knihovna, sponzorem televize Nova. Jak pronesl Jiří Žáček v úvodní řeči, dokáže Kantůrková, která za vznikem spolku stojí, „spojovat nespojitelné“: disidenty, normalizační pisálky, podniky národní i nadnárodní. Vždyť i ta literatura je univerzální.
Jiří G. Růžička