Když byl koncem roku 2004 zrušen pořad anglicko-německé moderátorky Charlotte Rocheové „Fast Forward“, vydala se tato dáma na turné Německem s vlastní show, ve které předčítala z doktorské práce s názvem „Zranění penisu při masturbaci s vysavačem“. Téma se jí stalo do jisté míry osudným. Rocheová začala sama psát a na letošním Lipském knižním veletrhu představila knihu Vlhká místa. Ta se stala bestsellerem: prozatím se prodalo 400 tisíc výtisků. Žádná významnější televizní show si nyní Rocheovou nenechá ujít. Recenzi na nejnovější německý trhák napsal Lothar Müller ve vydání Süddeutsche Zeitung ze 16. dubna. Převyprávěl v ní osnovu příběhu knihy, jejíž hlavní hrdinka, 18letá Helen Memelová, trpí od malička hemoroidy a leží právě v nemocnici, jelikož se na nich zranila při holení análních partií. Její maxima zní „na hygienu kašlu“ a „není nad anální sex“. Celá kniha je věnována popisu snažení této mladé dívky, která se snaží uniknout teroru v současné době vládnoucích hygienických předpisů, všemu „čisťoučkému“ a „voňavoučkému“ a chce dát do oběhu co možná nejvíce vlastních bakterií. Charlotte Rocheová si skutečně nebere servítky. Když se někdy zdá, že už v popisu „intimností“ nemůže zajít dále, je na další stránce čtenář opět překvapen. Kniha ovšem není jen pouhým anitihygienickým vyznáním či mnohastránkovým návodem na masturbaci. Má v sobě obsažený také zřetelný aspekt protestu – především proti fanatikům kultu lidského těla a proti zoufalému zušlechťování sama sebe až k nepřirozenosti. Müller ve své recenzi přímo jmenuje dva zástupce tohoto „směru“: německou supermodelku Heidi Klumovou a kandidáty soutěže „Německo hledá superstar“. Podle autora článku je za úspěchem knihy třeba vidět náklonnost čtenářstva k lascivnostem. Na druhé straně ale úspěch knihy podle něj dokazuje, jaký tlak na nás zmíněný „svět Heidi Klumové“ ve skutečnosti vyvíjí.
Je Angela Merkelová sexy? Ptát se na něco takového by ještě před nedávnem nikoho nenapadlo. Vizáž německé kancléřky a doktorky fyziky Merkelové byla spíše předmětem ironických poznámek a její kalhotové kostýmy byly také záměrně „pohlavně neutrální“. Merkelová jako by chtěla dát zřetelně najevo, že tělo a jeho podoba je v její politice irelevantní. Na tom se ale něco změnilo. Kancléřka vystoupila předminulou neděli z limuzíny před operou v norském Oslu oblečená do elegantní róby s opulentním výstřihem, který ukazoval její barokní poprsí. Německo tento pohled okamžitě rozdělil na dva nesmiřitelné tábory, jak v komentáři listu Die Welt popisuje redaktorka Andrea Seibelová. Část má radost z ženskosti hlavy státu, která byla konečně vystavena na odiv. Ti druzí zase považují podobné „odhalení“ za nedůstojné ženy v jejím postave ní. Seibelová jednoznačně patří k první, tedy „nadšené“ skupině. Merkelová se podle ní v poslední době stále více snažila být fyzicky atraktivní, což lze demonstrovat na její snaze o vkusný účes a na volbě elegantních kostýmů. Podle komentátorky je spíš problém samotných Němců, že si nebyli schopni představit svou kancléřku jako „ženu“, ale vždy jen jako političku „bez pohlaví“. Merkelová prý naopak ukázala v Oslu obrovskou dávku odvahy a také to, jak si je sama sebou jistá.
Historická srovnání jsou v Německu stále choulostivou záležitostí. Internetové vydání týdeníku Der Spiegel ze 17. dubna informuje o výroku představeného düsseldorfské židovské obce Michaela Szentei-Heiseho, který nazval šéfa Německých drah Mehrdorna „vůdcem německé říšské železnice“. Hartmut Mehrdorn si srovnání nenechal líbit a podal na původce výroku k soudu žalobu pro urážku osobnosti. Nadávka ovšem nepřišla jen tak. Nedávno byla zahájena mobilní výstava Vlak vzpomínek, která dokumentuje transporty německých židovských dětí. Německé dráhy jednak „napařily“ organizátorům vysoké poplatky za použití železniční sítě a především zakázaly vlaku stavět na „lukrativních“ nádražích. Zamítnuto bylo například několikadenní zastavení na berlínském Hlavním nádraží a místo toho nabídla dráha pořadatelům výstavy jednu z kolejí na lokálním nádražíčku v berlínské čtvrti Grunewald. Nic naplat, že z nádraží v Grundewaldu byly děti skutečně deportovány, organizátoři označili chování Německých drah za „ostudné“ a obvinili dopravního giganta ve státních rukou ze zapírání vlastní minulosti. Německé dráhy jsou totiž následovníkem Říšské dráhy, která deportace prováděla. U příležitosti otevření putovní výstavy pak Michael Szentai-Heise všechny výtky shrnul a skandál byl na světě. Soud ovšem nakonec rozhodl v jeho prospěch. Ačkoliv bylo podle jeho usnesení použité výrazivo „nadmíru drastické“, svoboda slova zaručená německým občanům dovoluje komukoliv být ve svých výrocích polemický. Szentei-Heise však musel předtím ujistil soud, že jeho výroky neměly být záminkou k ostré výměně názorů a že v podobném jednání rozhodně nebude pokračovat. Podle vlastních slov bylo pro něj otevření výstavy natolik pohnutým momentem, že se uchýlil k expresivním výrazům.
Redaktor Philipp Gessler se ve svém komentáři v listu Die Tageszeitung věnuje cestě papeže Benedikta XVI. do USA. Papež se při ní úzkostlivě vyhýbá problematickým otázkám, jako například rozdílným názorům na válku v Iráku. Budí přitom dojem, že poslední, co by si přál, je zasahovat do amerického volebního boje. Na rozdíl od svého předchůdce Jana Pavla II. se Benedikt bojí velkolepých politických inscenací. Podle Gesslera tedy návštěva získává především pastorální rozměr – čti je nudná. Benedikt XVI. se podle komentátora na svých zahraničních cestách raději věnuje „starému dobrému Západu“, než aby se snažil proniknout do faktického centra dnešního katolického křesťanství, tedy Afriky a Latinské Ameriky. Zlé jazyky tvrdí, že při návštěvě Brazílie dokonce byla na jeho vlastní přání z itineráře vyškrtnuta návštěva favely. Do problematických oblastí, jako je Čína a Rusko, si papež podle autora komentáře během svého pontifikátu zřejmě nikdy netroufne jet. Grasser proto nazývá papeže myslitelem, který žije pouze v duchovním a intelektuálním světě a bojí se konfrontace s riziky každodenního života. Tento přístup v sobě skrývá nebezpečí, že pontifikát Benedikta XVI. bude jednou velkou „prošvihnutou“ šancí.