Univerzity se budou podobat firmám, z rektorů se stanou výkonní manažeři, místo akademických senátů budou rozhodovat správní rady, v nichž budou též představitelé soukromých podniků a zástupci ministerské vrchnosti – jásají HN. Ministr školství Ondřej Liška se totiž rozhodl, že po něm zůstane nový vysokoškolský zákon, který zahájí transformaci vysokých škol. Jazyk, kterým je transformace popisována, naznačuje, oč jde. Akademická autonomie má být převedena na dominantní kód dnešní společnosti, na řeč peněz. Jeden z posledních zdrojů kritického myšlení má být podroben moci soukromých korporací. Firmy si investice odepíšou z daní, jejich nadvládu nad vysokými školami bude tedy stát podporovat administrativně i finančně. To vše organizuje ministr ze Strany zelených, který se stále hlásí ke své aktivistické minulosti. Jako by zelené hnutí nemělo prosazovat hodnoty, které mají korigovat nadvládu trhu – a jako by k tomu nepotřebovalo odborníky nezávislé na firmách.
Ondřej Slačálek
Na severu Říma vzniká z komplexu starých domů ambiciózní výstavní palác pro současné umění MACRO. V nové části jsou teprve základy, prohlížím si je z prosklené chodby v patře mezi původními budovami. Ve dvou místnostech je už výstava Nahuma Teveta, na stolcích letáčky o celém projektu. Personál je milý; v přízemí se čile prodávají katalogy a reprodukce moderního umění, vedle kavárna. MACRO žije už teď. Myslím na Veletržní palác v Praze, kde se čas zastavil před desítkami let. Kde vás vyhodí z upatlané „restaurace“ před zavíračkou a pošlou vás i s hrnkem čaje ven (lístek si kupte znova) nebo do prázdné haly pod dohled tří hlídačů. Kde je každý návštěvník chápán jako dítě, jež všemi fyzickými projevy ničí hodnoty. Kde vládne nemocniční ticho a humor je ne-dů-stoj-ný. Ředitel NG Milan Knížák pochopitelně nechce, aby se nedaleko od jeho skanzenu stavěla nová budova Národní knihovny. Tam by lidé mohli chodit rádi, na rande, s dětmi, ze zvědavosti. Možná i na výstavy. Přesuňme do komunistické obludy Paláce kultury místo knih Knížáka, bude tam jako doma a nikdo si toho nevšimne.
Josef Obruč
„Které výrobky dámské hygieny jsou nejlepší? – V obchodech najdeš širokou nabídku těchto výrobků a žádný z nich nelze označit jako správný nebo nesprávný,“ zní jedna z korektních rad, obsažená v užitečné barevné brožurce Čas proměn – pár slov o dospívání. Moje dvanáctiletá kamarádka Alexandra dostala knížečku, připomínající zmenšený časopis Bravo girl!, ve škole jako jednu z učebnic. Sešit ji učí nebát se tělesných změn v pubertě, učí ji však i nakupovat. Správná odpověď na úvodní otázku je totiž jiná, dočteme se ji na s. 26, kde Tereza, 13, v bublině říká: „Ráda používám vložky s křidélky. Jsou praktické, chrání okraje kalhotek a nemusím se bát, že se mi vložka posune.“ A na třech dalších stranách se skví neoznačená reklama na výrobky Always. Školní výuka jako reklamní masáž se Alexandry bude držet patrně celý život, na střední i vysoké, jak píše Naomi Kleinová v knize No logo. A tahle křidélka se možná přidrží taky.
Marián Kropucha
Na podzim budou volby do zastupitelstev. A ODS má problém. Jak ukázala prvomájová poznámka „každý hlas se bude hodit“ pražského primátora P. Béma, sama to ví. ODS se usilovně profiluje jako nekulturní partaj. Ba hůř, jako tupý, zavilý nepřítel kultury. Trapnost případu Národní knihovna, devastace divadel a galerií v mnoha městech, utajená práce na spojení Galerie hl. města Prahy a Muzea hl. města Prahy, sebevražedné držení nekompetentního M. Richtera v pozici radního přes kulturu v Praze, to všechno bude brzo Béma i M. Topolánka mrzet. Je čím dál zřejmější, že význam kvalitní kultury a oborů lidské činnosti na ni navázaných prostě nechápou. Mnoho jejich voličů (včetně lidí z likvidovaných institucí) však situaci chápe. A o výsledcích modré buranské mise se už mluví po celé ČR (managerským slovníkem: zvěst o vandalství je šířena cestou moderní marketingové strategie Word of Mouth) a volby jsou nahnuté. Volby jsou v háji. Nejvyšší čas.
Karel Brávek
Na titulní straně fotografie usmívajícího se policisty zabavujícího vlajku zakázané organizace. V popisku jméno hrdinného strážce pořádku, který zasáhl proti rozvratníkům. A rozhořčený komentář, že zatímco v Brně se na úseku boje s vnitřním nepřítelem činí, v Praze zaspali dobu, neboť nezakročili. Za tohle policii neplatíme, aby mlčky přihlížela rozvracení republiky podvratnými symboly! – Myslíte, že komentuji předlistopadové Rudé právo? Lidové noviny 2. 5. 2008. Druhdy disidentská tiskovina nyní volá po represích, zakázaný je naopak Komunistický svaz mládeže. Role se prohodily – jen normalizační duch je podobný.
Pavla Červeňáková