literatura
Křest Královniny šavle
Nejnovější román mladé polské autorky Doroty Masłowské je psán v rytmu hip-hopu a určen ke čtení i k poslechu; autorka za něj v roce 2006 obdržela prestižní polskou cenu Nike. České vydání chystá nakladatelství Fra, ve formě audioknihy Královninu šavli vydalo nakladatelství Tympanum.
Hudební podobu připravili v režii Lukáše Trpišovského studenti pražské DAMU Vojtěch Dyk a Pavla Beretová, kteří budou číst i při uvedení knihy. Úvodní slovo Barbora Gregorová.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 22. 5. v 21.00.
Básně a malé eseje
Básník, překladatel a esejista Jan Vladislav je nositelem mnoha ocenění, mj. francouzského Řádu umění a literatury nebo Státní ceny za překladatelské dílo.
Kromě básnických knih, překladů a adaptací z mnoha jazyků publikoval obsáhlé deníky: Otevřený deník 1977–1981 a Pařížský deník 1981–1989; číst bude ze svých nových básní a překladů.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v úterý 27. 5. v 19.30.
Vyloupen z podoby
Jaromír Šavrda (1933–1988), básník, publicista a disident, byl v sedmdesátých letech zatčen za šíření samizdatové tvorby a odsouzen k 55 měsícům vězení; po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka. Pásmo k 75. výročí Šavrdova narození, sestavené z jeho veršů, próz a deníkových záznamů, připravil Radim Vašinka ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti.
Divadlo Orfeus, sekce Krytové divadlo (Plzeňská 76, Praha 5), premiéra ve středu 28. 5. v 19.00.
–pa–
divadlo
Odcházení
Premiéru novinky Václava Havla Odcházení provázejí nepříznivé okolnosti od chvíle, kdy se začalo uvažovat o její realizaci. Do inscenace Archy se demagogicky strefuje pražský radní pro kulturu Milan Richter. „Kladu otázku. Archa říká: Jsme na dně, nebudeme mít peníze, nepřežijeme tento rok. Ale proč pak Archa uvádí hru, kterou z finančních důvodů odmítlo Národní a Vinohradské divadlo? Ta hra je příliš drahá. A Archa ji uvádí! Chápu paní Havlovou, která má určitě dostat honorář, tak podepisuje petice za to, aby Archa dostala víc peněz,“ řekl například v rozhovoru pro Lidové noviny (3. 5.). Dagmar Havlová však v inscenaci hrát nebude. Její roli převzala Zuzana Stivínová, která tak vytvoří spolu s Janem Třískou ústřední dvojici pod režisérským vedením Davida Radoka. Generálním partnerem hry v Arše je Orco Property Group, což „v překladu“ znamená, že se na inscenaci finančně podílí. Realita je tedy překvapivě jednoduchá a podezření, které Richterova slova sugerují – tedy že Archa špatně hospodaří, příliš riskuje nebo snad neoprávněně vyvolává hysterii nad nedostatkem peněz –, nejsou na místě. Těžko si také představit prozíravější krok dobrého divadelního ředitele v době finanční krize: nasadí kus, o který je obrovský mezinárodní zájem, a může tedy něco vydělat, aniž by snížil pomyslnou laťku kvality. Odcházení uvádí Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1) od čtvrtka 22. 5. do soboty 24. 5., vždy ve 20.00.
Don Juan v Soho
Patrick Marber přečetl Molièrova Dona Juana dnešníma očima a napsal hru Don Juan v Soho, která měla premiéru v Londýně v prosinci 2006. V překladu Dany Hábové a v režii hostujícího Jiřího Havelky ji v české premiéře uvádí ostravské Divadlo Petra Bezruče. Marber je u nás známý především hrou Na dotek (Closer; v kinech se objevilo i filmové zpracování) nebo Howard Katz. Současný Juan je podle Marbera DJ z londýnské čtvrti Soho, Elvíra je humanitární pracovnice a do hry se dostalo také muslimské téma. Cynický svůdce vstupuje na scénu v Divadle Petra Bezruče (třída 28. října 120, Ostrava), ve čtvrtek 22. 5. a v pondělí 26. 5. v 18.00 a v pátek 23. 5. v 19.00.
–jb–
Fringe Festival v Praze
Osm dní, bezmála čtyřicítka různorodých, především zahraničních souborů a přes dvě stovky představení. Fringe Festival se v naší metropoli už zabydlel a láká sem ze zahraničí mnoho zájemců o různé (menší) divadelní formy. Podstatou Fringe je zaujmout a uchvátit, na mnoha scénách (např. Divadlo Na prádle, divadelní stan Nablízko, A-studio Rubín ad.) budou k vidění kabarety, komediální i pohybová představení; Britové, Češi či Indové. Pražský Fringe má svého nejznámějšího a největšího sourozence v Edinburghu. Více informací na praguefringe.com.
Praha, od 25. 5. do 1. 6.
–ml–
film
Indiana Jones
Do kin vstupuje jeden z nejočekávanějších projektů letošního roku: zatím poslední dobrodružství univerzitního profesora a dobrodruha z povolání Indiana Jonese. Po dlouhých devatenácti letech se Indiana Jones vrací na plátna a jeho čtvrté dobrodružství s „normovaným“ názvem Indiana Jones a království křišťálové lebky je zaštítěno všemi doposud úspěšnými atributy i jmény. Znovu se tak setkáme s Georgem Lucasem v roli scenáristy a producenta, Stevenem Spielbergem v roli režiséra a Harrisonem Fordem jako Indym, opět bude slavný profesor pátrat po vzácné relikvii (křišťálová lebka je artefaktem neznámého – snad mimozemského – původu) a zase si užijeme neodmyslitelné Indyho propriety (klobouk a bič) a cesty po roztodivných lokacích. Po zatím posledním dílu Indiana Jones a poslední křížová výprava, který koncept filmů s hrdinným archeologem poněkud varioval, se tvůrci opět rozjíždějí po dobře známých kolejích. Největším překvapením tak zřejmě bude obsazení Cate Blanchettové do role hlavní záporačky (a tvrdé sovětské agentky) Iriny.
Premiéra v ČR 22. 5.
–jj–
Syntéza projektu v Brně
Čtrnáctý ročník Projektu 100, každoročního výběru zásadních snímků z celého světa, které se zatím nedostaly do české distribuce, začal už 10. ledna a proběhl dosud téměř ve stovce českých kin. Už se ale blíží poslední květnové datum, kdy se pouť jedenácti filmů na čas zastaví.
Brněnské kino Art ale milovníkům kvalitních kinematografických zážitků připravilo mezi 19. a 28. květnem znovuoživení celé jedenáctky. Pojďte se podívat na poslední dílo švédského režiséra Roye Anderssona Ty, který žiješ (2006), snímek Nový svět (2005) meditativního režiséra Terrence Malicka či krutou realitu současnosti v dramatu Želvy mohou létat (r. Bahman Ghobadi, 2004). Sázkou na jistotu pak zůstává kritický Nenápadný půvab buržoazie (r. Luis Buñuel, 1972), doplněný surreálnou klasikou Andaluským psem (r. Luis Buñuel, 1928), expresionistický Kabinet doktora Caligariho (r. Robert Wiene, 1919) či mystická Svatá hora Mexičana Alejandra Jodorowského (1973). Více informací na kinoartbrno.cz.
Kino Art (Cihlářská 19, Brno), do 28. 5.
Virtuální realita v rukou umělce
Institut Intermédií, multimediální laboratoř spojující pražské ČVUT a AMU, existuje od června minulého roku, ale za krátkou dobu se v něm uskutečnila řada skutečně zajímavých akcí, jež spojují umělecké vyjádření s nejnovějšími technologiemi. Institut pravidelně zve přední světové umělce a organizuje podnětné přednášky a workshopy, přičemž 22. a 23. 5. bude hostit významného videoumělce a vynálezce v oblasti elektronických médií Dana Sandina. Profesor na School of the Art and Design v Chicagu, vývojář řady nástrojů pro zpracování videa a spolutvůrce prvního „divadla virtuální reality“ CAVE vystoupí 22. 5. s komentovanou projekcí, nazvanou Chicago Electronic Video Art a Performance 70. let 20. století, v Galerii Školská 28 a 23. 5. pak předvede své nejnovější dílo, využívající 3D prostředí, v rámci dílny virtuální reality přímo v Institutu Intermédií. Více informací na iim.cz.
Galerie Školská 28 (Praha 2), ve čtvrtek 22. 5. v 19.30; Institut Intermédií (Technická 2, Praha 6), v pátek 23. 5. ve 12.45.
–ph–
hudba
Žahavá Skandinávie
Finsko-norské Scorch Trio bylo založeno před deseti lety a stalo se pevnou součástí záviděníhodného boomu experimentální hudby, který Skandinávie zažila na přelomu tisíciletí. Kytarista Raoul Björkenheim, baskytarista Ingebrigt Håker Flaten a bubeník Paal Nilssen-Love jsou činní na poli free jazzu, elektro-
-akustické improvizace i rocku a všechny tyto vlivy se do hudby „žahavého tria“ výrazně promítají.
Elektrická kytara plynule střídá jazzové fráze s hlukovými stěnami a vybrnkávanými ohlasy surfrocku, rytmika občas pracuje skoro v punkovém tempu. Málokterá jazzová sestava má v sobě tolik energie a novátorství.
Divadlo 29 (Svaté Anežky České 29, Pardubice), v pátek 23. 5. ve 20.00.
Po třinácté
Koncertní série Impro, pořádaná v NoD, je divácky čím dál úspěšnější. Její třináctý díl se ponese ve znamení česko--japonské spolupráce. Ivan Palacký si v projektu Koberce záclony vybudoval renomé tichou hrou na preparovaný pletací stroj Dopleta, z českých pódií dobře známý Toshimaru Nakamura zpola ovládá, zpola krotí vazbící mixážní pult s propojeným vstupem a výstupem. Kytarista, violista a hráč na nástroje vlastní výroby Tetuzi Akiyama proslul preparací kytary samurajským mečem, kterou doplňuje hrou na gramofony a další elektroniku. Jeho směs country a blues bývá narušována atmosférickými free pasážemi a svým posledním albem Pre-Existence si vysloužil přirovnání k zesnulému mistru kytarové improvizace Dereku Baileymu.
Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v úterý 27. 5. v 19.30.
–pf–
výtvarné umění
POINTshop
Jan Kaláb (1978) absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér kresby J. Svobodové). Ve své všestranné tvorbě vychází z graffiti, které svým způsobem „reformuje“. Od počátku 90. let vytvořil stovky graffiti po celé ČR a Evropě (včetně Berlína). Navštívil také New York, kde provedl několik realizací (panely, oneman). Ve své tvorbě se snaží posunout hranice graffiti kombinací s nástěnnou malbou a především svými 3D objekty (prostorové graffiti). Zde patří mezi průkopníky. Prostorové realizace sestavuje na způsob variabilní stavebnice a umisťuje je do prostoru jako samostatné objekty nebo je lepí na pohledově exponované stěny jako reliéfy. Vystupuje pod více jmény, nejznáměji ovšem jako POINT. V současné době probíhá jeho nový pražský projekt v domovské Trafačce, nazvaný jednoduše POINTshop – samostatná prodejní výstava. „Obrazy na plátně!!, fotky, objekty, tisky, samolepky, placky a mnohem více... To nejlepší za posledních 10 let práce na jednom místě,“ slibuje autor. Výstavu lze navštívit na adrese Galerie Trafo (Kurta Konráda 1, Praha 9, vchod z ul. Českomoravské) do 5. 6.
Nové perspektivy pro sídliště
Centre for Central European Architecture a Goethe-Institut Prag společně připravily projekt nazvaný Zmačkaný papír/Dar zerknüllte Pepier s podtitulem Nové perspektivy pro sídliště. Ten se má zaměřit na otázky, jak nově a komplexně řešit podoby existujících panelových sídlišť, dědictví totalitních režimů na území bývalého NDR a ČR. Situaci ve východních zemích Německa (především v Leinefelde) má přiblížit německý architekt Stefan Forster, autor řady sídlištních přestaveb a transformací, na přednášce Proměny sídliště. Český sociolog Michal Illner promluví obecně o sociálních aspektech sídlišť v ČR v komparaci s oblastmi bývalého východního Německa na přednášce Co jsou a čím se mohou stát naše sídliště?. Součástí projektu bude exkurze za panelovou výstavbou do Německa, která by se měla uskutečnit na podzim tohoto roku.
Goethe-Institut Prag (Masarykovo nábř. 32, II. patro, Praha 1), přednáška Proměny sídliště, 21. 5. v 19.00, přednáška Co jsou a čím se mohou stát naše sídliště?, 27. 5. v 19.00.
Otto Wagner a Wunibald Deininger
Ostravské muzeum hostí dvě výstavy, které zaštítilo Rakouské kulturní fórum. První se věnuje reflexi díla slavného vídeňského architekta Otto Wagnera (1841–1918) ve fotografiích Waltera Zedniceka.
Wagner udával tón středoevropské architektuře přelomu 19. a 20. století a jeho práce se staly určujícím prvkem v téměř všech oblastech stavebního umění. Také jeho pedagogický význam vedl k vytvoření jakési „wagnerovské“ architektonické školy, šířící autorovo smýšlení po celé střední Evropě, včetně Čech, Moravy a Slezska (např. architekti Josef Maria Olbricht, Josef Hoffmann, Josip Plečnik, Jan Kotěra, Leopold Bauer nebo Hubert Gessner). Druhý projekt představuje stavby a nábytek salcburské povenience z dílny Wagnerova žáka – architekta a designéra Wunibalda Deiningera (1879–1953), který si vytvořil vlastní styl syntézou prvků převzatých z funkcionalismu, expresionismu a tradiční věcnosti. Obě výstavy lze navštívit v Ostravském muzeu (Masarykovo nám. 1, Ostrava) až do 13. 7.
–pev–
televize
Tři barvy: Červená
Červená barva je třetím odstínem francouzské trikolory, s níž polský režisér Krzysztof Kieślowski propojil i část francouzského hesla – bratrství (fraternité). Červenou barvou zakončil svou vynikající trilogii Tři barvy, jež vypráví samostatné příběhy, spojené tématem náhody v lidských životech. Životech, které jsou syntézou tisíců drobných náhod, jimž jsme přiřkli jméno osud. Podobně nahodile se setkává mladá studentka práv a modelka Valentine (Irène Jacobová) se starým zasmušilým soudcem (Jean-Louis Trintignant), jenž své dny tráví odposloucháváním telefonních hovorů svých sousedů. Postupně mezi nimi vzniká zvláštní pouto – situace, v níž oba zkoumají podstatu svázanosti lidských osudů… Snímek Tři barvy: Červená by se dal označit za vrchol trilogie – nejen díky závěru, který jej propojuje s předchozími částmi, ale zejména díky nepatetickému vyznění psychologického dramatu. Dílo bylo ověnčeno řadou cen, mimo jiné i nominací na Oscara.
ČT 1, v úterý 27. 5. ve 20.00.
Klasická animace a Falešná hra s králíkem Rogerem
Robert Zemeckis se setkal s animací už na konci 80. let, dříve než se zcela oddal experimentům s ryze digitálními filmy, jež dodnes natáčí za účasti skutečných herců s pomocí techniky motion capture (Polární express, 2004; Beowulf, 2007). Už tehdy spojil díky vyspělé filmové technologii reálného herce a animovanou postavu, tehdy ovšem oba póly ještě koexistovaly vedle sebe. Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) se tak stala nejen poctou animovanému filmu, ale i vtipnou parodií noirových detektivek ze 40. let, kde vysloužilé soukromé očko Eddie (Bob Hoskins) vyšetřuje případ vraždy majitele pozemků Toontownu (Kreslounova), přičemž podezření padne na hvězdu mnoha filmů – králíka Rogera. Zemeckis vytvořil společně s animátorem Richardem Williamsem svět, kde se kreslené postavy skvěle doplňují s reálnými lidmi, vzájemně na sebe reagují a řeší detektivní případ chandlerovské školy. Spiklenecké odkazy, vtipně ironické poznámky nezbytného monologu hlavního hrdiny, ale i technická vytříbenost z filmu vytvořily stále zábavnou podívanou, jež je v době digitální animace příjemně starosvětská.
ČT 2, v neděli 25. 5. ve 14.40.
–ph–
rozhlas
Mansarda v Paříži s výhledem na smrt
Autorem hry o rumunském filosofu Emilu Cioranovi je jeho krajan, spisovatel a dramatik Matei Visniec (1956), prvně publikující v roce 1972. V roce 1987 emigroval do Francie a od roku 1993, kdy získal tamní občanství, píše francouzsky. Ve své staré vlasti patří přesto (či právě proto?) k nejhranějším tvůrcům. Jeho literárními láskami jsou Kafka, Dostojevskij, Poe, Lautréamont, dada, surrealismus, magický realismus (Borges) a absurdní divadlo (viz jeho hra Poslední Godot). Nyní nás čeká premiéra rozhlasové úpravy výše jmenovaného textu od překladatele Jiřího Našince a dramaturga Martina Velíška. Hrají Ladislav Mrkvička, Miloš Kopečný, Nina Divíšková, Zdeněk Žák, Filip Rajmont, Lenka Krobotová, Vladimír Brabec ad.
ČRo 3 – Vltava, v úterý 27. 5. v 21.30.
Výročí týdne
Prvního června uplyne sedmdesát let ode dne, kdy v Paříži spadl strom na Ödöna von Horvátha, jednoho z nejdůležitějších německy píšících dramatiků 20. století. Den předtím budou odvysílány „zánovní“ nahrávky dvou jeho her. V pozdním dopoledni to bude mikrohra Půlhodina lásky (Plzeň 1999; přeložil Miroslav Stuchl, r. Karel Kříž), odpoledne pak proslulý Figarův rozvod, komedie z doby po měšťanské revoluci, a to nikoli té Velké francouzské – děj je zasazen do historicky neurčitých reálií, mohl se odehrát i dnes. Přeložila Jarmila Hrubešová, hudbu složil Jiří Váchal. V režii Michala Pavlíka hráli (1992): Boris Rösner (Figaro), Jana Paulová (Zuzana), Jiří Adamíra (hrabě Almaviva), Jana Štěpánková (hraběnka) ad.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 31. 5. v 11.30 a ve 14.00.
jb – Jana Bohutínská / jj – Jan Jílek / ml – Marta Ljubková / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous