USA jsou bohatší než ČR, a přesto mají horší dostupnost zdravotní péče. Je tedy rozumné, aby ČR upravila zdravotnictví po americkém vzoru? Tuto otázku na úrovni slovních úloh z matematiky pro základní školy si zodpověděli odboráři, bývalí chartisté, studenti a učitelé lékařských fakult. Po pololetí rozpačitého přešlapování se konečně ozývá hlas odporu. Před středeční demonstrací odborářů vláda utekla a policie se omezila na rutinní šikanu mladých komunistů. A především – odbory vyhlásily generální stávku. Po dlouhé době obav z konfrontace nastává čas akce. V druhé půli června se tak v Česku odehraje skutečný sociální konflikt, ve kterém půjde nejen o podobu českého zdravotnictví (jakkoli to samotné je tématem klíčovým). Bude se jednat rovněž o to, zda odbory patří do starého železa a zda se společnost dokáže bránit.
Ondřej Slačálek
Výtvarnou skupinu Guma guar označují někteří za salonní revolucionáře a aktivisty skrývající se v odstíněných sférách galerií. Ano, GG vystavuje i v galeriích – přesto je kontroverzní až dost. Nevyvolává trestní stíhání, jako mucholapka ale přitahuje jiné formy represe. Nejprve to byl sprejerský útok na její výstavu o Komunistickém svazu mládeže a následné uzavření expozice Galerií hlavního města Prahy. Nyní následuje cenzura jejich nejnovějšího projektu, výstavy Kolektivní identita na zdi pražských Letenských sadů. Jde o instalaci plakátů parodujících oficiální propagandu konání olympiády v Praze, nazvanou „Všichni jsme v národním týmu“. Na plakátech jsou místo herců zobrazeni například Viktor Kožený, František Mrázek či Libuše Barková. „Je to ideologicky zvrácený, pseudoumělecký brak,“ řekl Pavel Bém. Snad ani netušil, že na jednom z parodických plakátů měl být on sám, tomu ale Centrum pro současné umění, které plochu skupině poskytlo, zabránilo. Druhý akt cenzury provedla společnost Praha olympijská. Připomněla, že logo akce „národní tým“ má registrované a jeho použití bude řešit právní cestou. Výstava tak musí být na nátlak podruhé upravena. Svoboda umění se rozplývá; v praxi vládnou peníze a registrované značky.
Pavla Červeňáková
Národní divadlo Brno nedávno nově inscenovalo operu Phila Glasse Kráska a zvíře. Talentovaný slovinský režisér tvořící pod uměleckým pseudonymem Rocc sice přenesl příběh, kterému byl předlohou němý film Jeana Cocteaua z roku 1946, do současnosti, ale nic mu tím neubral na surreálnosti. Stylizovanými hereckými akcemi se mu podařilo dokonale sladit čas plynoucí v Glassově hudbě s časem jevištním. Zvíře navíc nemělo fyzickou podobu, celou operu zpívalo za scénou, takže jsme si všichni uvědomili, že jde o cosi temného, co si každý neseme sám v sobě. Bylo to mimořádně působivé moderní zpracování. Přímo přede mnou však seděly dvě elegantní babičky, zjevně abonentky navyklé na jiné operní divadlo. Nezapomněly významně odkašlat, nevěřícně zakroutit hlavami či se dokonce nahlas zasmát pokaždé, když mě dění nejvíc unášelo. Surreálnost na jevišti byla brutálně překryta surreálnem v hledišti a moje temné zvíře chvílemi vybíhalo těsně pod povrch těla. Brněnskou Krásku rdousily dvě babičky a strnulá slušnost člověka nezralého věku mi bránila je napomenout. Příště půjdu za trest na jednu z nepřeberného množství tradičních inscenací. Tentokrát se budu smát já.
Martin Cikánek
„Hřích“ muslimské sekty Ahmadíja spočívá v tom, že nevěří, že Mohamed byl poslední prorok. Sekta, do které jen v Indonésii patří 200 až 500 tisíc osob, čelí v zemi již přes rok útokům. Její mešity byly zničeny, věřící byli již několikrát napadeni davem. Pod tlakem radikálních muslimů a Státní náboženské správy se nyní tradičně nerozhodný indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono chystá sektu Ahmadíja zakázat. Pokud tak opravdu učiní, bude to důkaz, že Indonésie definitivně vykročila cestou radikálního islámu. Již několik let žijí místní náboženské menšiny ve strachu. Stovky katolických a protestantských kostelů byly spáleny. K muslimům se hlásí zhruba devadesát procent obyvatel souostroví. Přestože země teoreticky respektuje právo na víru, zákon nyní uznává pouze 6 „oficiálních“ náboženství. Ateismus je zakázán. Kritika islámu v tisku či na veřejnosti je nemyslitelná. Zatímco sekta Ahmadíja čelí zákazu, teroristické organizace jako Džamá Islamíja, která je odpovědná za stovky životů během pumových útoků na Bali, jsou nadále legální. Zcela legální je i „Fronta obranců islámu“, jejíž členová nosí bílá roucha, ničí bary, obchody, které prodávají vepřové, a kostely a jejíž představitelé vyzývají k vraždění členů sekty Ahmadíja.
André Vltchek