Oslavy výročí konce druhé světové války 9. května byly letos obzvlášť mohutné. Poprvé po 18 letech se na Rudém náměstí konala vojenská přehlídka, která měla za cíl ukázat celému světu, že Rusko je opět světovou mocností, která se hlásí o své slovo. Politický komentátor týdeníku Vlasť v obsáhlém článku 12. května přišel k závěru, že ve skutečnosti se v Moskvě uskutečnila velká protiteroristická operace. „První etapa začala brzy ráno 5. května, kdy v souladu s bodem 10 článku 11 zákona O boji s terorismem byl omezen provoz dopravních prostředků a pěších v mnoha ulicích centra, po kterých se pohybovala vojenská technika, cvičící na vojenskou přehlídku. Aby bylo zabráněno teroristům, maskujícím se coby automobilisté, v jejich nekalé činnosti bylo z ulic v souladu v bodem 3 článku 11 odtaženo 200–300 vozidel.“ Nebezpečí nečíhalo jen ze strany řidičů. Orgány zasáhly proti účastníkům opoziční koalice Jiné Rusko. „Poté, co včas pochopily zákeřný úmysl teroristů, pokoušejících se podvrátit základy ústavního uspořádání prostřednictvím obyčejné demonstrace, ji moskevské úřady zakázaly. Výsledkem bylo několikahodinové zatýkání celkem 70 členů zločinecké skupiny Jiné Rusko. Extremisté se přirozeně maskovali za obyčejné občany, nevykřikovali žádná hesla, neměli transparenty nebo vlajky. Zkušení bojovníci s terorismem je lehko poznali podle protiprezidentského lesku v očích, opoziční chůze a fotografií v policejní kartotéce.“ Tím se zdálo, že bylo nebezpečí ze strany teroristů zažehnáno, vzhledem k tomu, že naprostá většina řidičů přestala používat své automobily a hlavní aktivisté opozice si odpykávali své patnáctidenní tresty. „Nedobití pomocníci teroristů ovšem dokázali zasadit zákeřný úder, když v moskevském regionu zorganizovali prudké ochlazení a srážky, místy přecházející do sněžení. Ale plány teroristů byly opět zmařeny. V souladu s články 6 a 9 zákona bylo povoláno vojenské letectvo. Dešťová oblaka byla odhalena coby jasní pomocníci teroristů a čtyři speciálně vybavená letadla zahájila operaci proti zločinné oblačnosti. Jak oznámila tisková služba vojenského letectva, nepřítel byl likvidován ,pomocí disperzního prášku a silně ochlazených atmosférických plynů’.“ Poté již úspěšné přehlídce nemohlo nic zabránit. Po Rudém náměstí projelo 111 jednotek bojové techniky včetně mezikontinentálních raket Topol M a po nebi proletělo 29 letadel a tři vrtulníky.
„Who is Mr. Putin?“ zněl dnes již legendární dotaz na tiskové konferenci krátce poté, co Boris Jelcin jmenoval ředitele FSB Vladimira Putina premiérem a tím i svým budoucím nástupcem. Ruská mutace týdeníku Newsweek se 12. května po devíti letech po této otázce snaží odpovědět na základě zhodnocení jeho činnosti na postu prezidenta. V úvodu konstatuje, že dnes již bývalá hlava státu vypadá unaveně. „Nejspíš nežertuje a neklame sám sebe, když se přirovnává k otroku na galéře. Čím dál tím více to měl druhý ruský prezident těžší a stále méně měl s kým prodiskutovat problémy Ruska nebo své vlastní. Poslední rok nebo dva byly nejtěžší. Putin neměl možnost se svěřit s tím, komu a jak předá moc, a jestli ji vůbec někomu předá. Nemohl nikomu důvěřovat.“ Ani nyní podle autorů Newsweeku si nemůže odpočinout. Oproti rozšířenému mínění autoři nehledají příčiny Putinovy uzavřenosti a stylu utajování v jeho minulosti agenta KGB. „Po svém působení jako úředník v Petrohradu a v Kremlu přišel k moci se zásadní nedůvěrou v politiky a politické instituce. Putin sám vyprávěl při posledním setkání se západními politology, že petrohradský parlamentarismus devadesátých let v něm zanechal špatné vzpomínky. A jak si byl čím dál jistější svými silami, tím více si byl i jist, že kromě sebe se nemá o koho opřít, a přebíral stále více moci do svých rukou.“ Newsweek také vypočítává, kolikrát se Putin mýlil, a dává vinu především Igoru Sečinovi, který rozhodoval o tom, komu bude udělena audience. „Putin se lehce nechal přesvědčit, že kanál NTV ukazoval v přímém přenosu útok na teroristy obsazené divadlo na Dubrovce. Jakkoli bylo dokázáno, že to nebyla pravda, tak podle způsobu, jakým to Putin říkal, byl o tom sám zjevně přesvědčen. Dva roky předtím obvinil prezident Borise Berezovského z toho, že najal prostitutky, aby pózovaly před kamerami televize ORT, která tou dobou patřila oligarchovi, a hrály roli vdov námořníků z potopené ponorky Kursk. Bez ohledu na zjevnou přitaženost za vlasy tomu Putin nejspíše věří dodnes.“ Druhý ruský prezident postupně sám sebe přesvědčil, že on má plnou zodpovědnost za stát. „Na počátku cesty působil jako najatý manager. Ale víra v sílu státu z něj vypěstovala vůdce, člověka s posláním. Vladimir Putin je upřímně přesvědčen, že úsilím vůle a s vypětím všech sil zvedl zemi z kolen, ale ještě není připraven pustit loď, kterou postavil, na samostatnou plavbu,“ uzavírají svůj článek autoři Newsweeku.
V květnu se kromě vojenských přehlídek a výměn prezidentů koná také událost, která je svým významem předčí. Alespoň tedy v očích fotbalových fanoušků. V Moskvě na stadionu v Lužnikách se odehrálo finálové utkání Ligy mistrů. O snaze fotbalových fanoušků se dostat na stadion napsal 15. května Alexandr Vladykin, sportovní komentátor časopisu Russkij reportěr. Hodně ho překvapily inzeráty na internetu, kde byl lístek nabízen i za tři tisíce eur. Když začal zjišťovat podrobnosti o trhu s lístky na fotbalové utkání, překvapivě zjistil, že to je velmi slušný byznys. „Klienti, kteří jsou ochotni zaplatit tři tisíce eur za lístek, u nás už stojí frontu. Zrovna včera volal jeden a říká: „Do pěti tisíc jsem o tom ochoten uvažovat. Víc už zaplatit principiálně odmítám.“ Když má zájem a peníze, tak proč by je nedal? Kdy ještě bude v Moskvě finále Ligy mistrů?“