Co chybí naší dětské literatuře?

Juraj Horváth, Baobab

Nakladatelství Albatros by mělo víc pracovat se svým archivem, kde například leží ladem méně známé práce Aloise Mikulky nebo Jiřího Šalamouna. A obecně – českým nakladatelům chybí velkorysost. A to v oblasti překladu i při zadávání práce mladým ilustrátorům. Nakladatelé se většinou bohužel spoléhají na osvědčené vzorce a ani ty nezpracovávají vždy v náležité kvalitě. Česká ilustrovaná kniha byla – v sepětí s animovaným filmem – bohatá, originální oblast a držela krok se zahraničím. Dnes je vidět, jak je ve srovnání třeba s Francií či Japonskem chudá. Chybějí nám originální nesnobské, nepředražené knihy, které se tam běžně vydávají a kupují.

Radovan Suk, Albatros

Dětská literatura u nás může stavět na velké tradici, je zde stále i řada současných spisovatelů a ilustrátorů, kteří se této literatuře věnují. Vycházejí kvalitní překlady, často s minimálním odstupem od originálu. Vychází a prodává se tolik knih pro děti a mládež jako nikdy v minulosti. Takže skoro by se chtělo říct, že nechybí nic. Je zde přinejmenším jedno ale. Dětská kniha je vystavena poměrně agresivní konkurenci jiných médií, jako je hudba a film. Přáli bychom dětské literatuře ještě větší množství záslužných programů, jako jsou Noc s Andersenem, Celé Česko čte dětem či Rosteme s knihou, aby se jejich prostřednictvím kniha stala v dobrém smyslu návykovou pro co nejvíc dětí (a s nimi i rodičů či prarodičů). Žádný program však nemůže suplovat roli klasických institucí – a tady vidíme rezervy ze strany státní podpory kvalitní dětské knize třeba právě ve srovnání s filmem. Kniha je v mnoha ohledech ještě zranitelnější kulturní statek než film – to by se mělo promítnout přinejmenším v systému grantů a v propagaci čtenářství.

Iva Pecháčková, Meander

Autoři, peníze, čtenáři. 1) Dětská kniha u nás měla od dvacátých let 20. století vždy velmi dobré zázemí (kultivované čtenáře i nakladatele, vynikající autory a výtvarníky: knížky ilustrovali malíři, sochaři, umělci všech možných profesí, nejen klasičtí ilustrá­toři). Pro děti zcela samozřejmě psali i autoři tzv. velké literatury: bratři Čapkové, V. Vančura, K. Poláček, V. Nezval, F. Langer, O. Sekora, v lepších letech M. Majerová nebo V. Řezáč. Za totality, kdy nemohli psát pro dospělé, psali pro děti I. Klíma, P. Šrut, J. Skácel, A. Kliment. Naší současné dětské literatuře chybějí kvalitní autoři. Proto se často obracím na různé spisovatele a výtvarníky s otázkou, zda nechtějí zkusit pro děti něco napsat. 2) Autoři dnes za knihu, nad jejímž rukopisem stráví rok i víc, dostanou 10 až 15 000 korun (tak je to u nákladů 1500 ks v Meandru), nakladatelé jim nemohou dát víc. Výtvarně dobře udělaná kniha je velmi drahá, a když ji nechcete ošidit, věčně se potýkáte s dluhy. Běžná praxe je taková, že z nově došlých grantů se platí teprve faktury z tiskáren z loňského roku. Nezávislí nakladatelé se živí třeba ještě překlady a redigováním, o redakci s třemi redaktory si mohou nechat jen zdát – většinou pracují doma, na nájem kanceláře nejsou prostředky. 3) Děti nečtou, protože už doma nikoho s knihou nezahlédnou. Škola se děti snaží k četbě vychovávat, ale doba je prostě taková – počítače, internet, mobily, různé televize a stále nové technické výdobytky se staly lákavější součástí života nejen dětí a mladých.

Nakladatelé tedy sázejí na osvědčenou mainstreamovou produkci, neriskují nové autory, výtvarníky; experimenty na drahém papíře. Rodičů, kteří koupí invenční knihy, je u nás, jak jsem zjistila, kolem tisícovky, vyšší náklady nemá smysl dělat. Na druhé straně hodně pomáhá, když má kniha dobré recenze nebo dosáhne nějakého ocenění – knihkupci ji vystaví a prodává se daleko víc. To se ukazuje například u knih Petra Nikla.

Tereza Horváthová, Baobab

Úplně se ztratil kvalitní román pro mládež, ať už velké fantazijní příběhy nebo knihy zabývající se důležitými sociálními tématy (s čestnou výjimkou Ivy Procházkové). Češi píšou o skřítcích, strašidýlkách a rodinných idylkách, zatímco na ulicích, u sousedů, u kamarádů, v novinách se povalují velké příběhy, které čekají na zpracování.

Vicente Ferrer, Media Vaca, Španělsko

Děti.