Sinalé šero a téměř bezvědomí, ocitnutí se v jiném čase.
Z bezmračných hlubin nevyzpytatelných snů vystupují přízraky.
Děsí mě sice, ale to celé je jenom zbytečnost.
Jedna pitomá plaňka když chybí v sešlém plotě, je to znát,
a nyní ten paradox, až budu chybět já, jako by se nic nestalo.
Nikomu to nebude vadit, vlastně žádná mezera nenastane.
Proč taky? Nikoho jsem nepodpíral, nic jsem nedržel pohromadě.
Ponořit se do bezvýchodné bezmocnosti a proklínat svět…