Komiksový postpunker Max Andersson je žijící legendou alternativního komiksu. U nás ho v roce 2001 představilo nakladatelství Mot albem Pixy. Hrdinou je stejnojmenné potracené embryo, které ze záhrobí nutí svou matku předčítat po telefonu Dostojevského a život svého otce dokáže obrátit vnitřnostmi ven. Pixy se stal vůbec prvním komiksovým albem, které kdy nějakému Švédovi vyšlo v Americe (1993, Fantagraphic Books) a výčet Anderssonových publikací, výstav i samostatných projektů by od té doby notně přesáhl omezený prostor tohoto medailonu.
Narodil se v malém městečku Karesuando za Severním polárním kruhem (1962), dlouhá léta ovšem žije a působí v Berlíně. Ve Stockholmu studoval grafický design, v New Yorku pak navázal filmovou produkcí. V osmdesátých letech natočil nebo spoluprodukoval několik notně morbidních animovaných filmů, sebraných do kolekce Nail Films; ke svým filmařským začátkům se vrací aktuálním projektem Tito on Ice.
Hrdiny jeho komiksů (vlastnoručně ztvárněnými i jako urban toys) jsou mnohdy bizarní postavičky: kromě zmíněného Pixyho například Smrťáček, Traktorka nebo Johnny Bouchačka (z něho je naše ukázka). Záhrobně-panoptikální historky ale zároveň prokládá více či méně skrytými satirickými komentáři současné společnosti, vztahů či touhy po štěstí. Na rozdíl od mnoha jiných undergroundových autorů, kteří své výtvarné neumětelství omlouvají snahou o příběh, Andersson je zdatný v obou polohách. Za zdánlivě rozháranými kresbičkami záhy nacházíme usazený, nezaměnitelný rukopis; jeho makabrózními, sytě zaplněnými stránkami prosvítá notná porce postřehu, spousta deziluzí, ale i křehkost a naděje.
V roce 2003 vyšla česky sbírka kratších prací Kontejner (nakl. Mot). Poslední rozsáhlejší prací je Bosenský plackopes (2004, Bosnian Flat Dog), kde spolu s kreslířem Larsem Sjunnessonem převyprávěli autentické zážitky z balkánských konfliktů. Album vyšlo nejprve německy, záhy pak s úspěchem švédsky, francouzsky, anglicky a italsky.
KomiksFEST!
3. ročník komiksového festivalu 1.–8. 11. 2008