Ramos-Horta, nositel Nobelovy ceny míru a prezident Východního Timoru, propustil z vězení vůdce místní milice podporované Džakartou – Joni Marqueze. Ten byl zodpovědný za devět životů stoupenců nezávislosti země. Marquez tvrdí, že v době spáchání zločinu nebyl při smyslech, neboť ho indonéská armáda zdrogovala. Jeho osvobození bylo symbolické: Ramos-Horta neskrývá znechucení nad neochotou Indonésie a světa potrestat hlavní pachatele zločinů: „Nikdo z Indonésie – vysoké vojenské šarže zapojené do násilí v roce 1999 – nebude postaven před soud… Proč bych měl nechat ve vězení Timořana, který pracoval pod taktovkou někoho jiného?“ Při genocidě ve Východním Timoru zahynula více než čtvrtina obyvatel. Indonésie diktátora Suharta podporovaná USA okupovala Východní Timor v roce 1975 po volebním vítězství levice s tím, že „nebude tolerovat druhou Kubu u svých břehů“. Po skončení okupace spolupracovala Indonésie s vyšetřovacími komisemi pouze naoko. Generál Wiranto, zodpovědný za masové vraždy civilistů, je nyní jedním z nejpopulárnějších politiků v Indonésii a příští rok bude podruhé kandidovat na prezidenta.
André Vltchek
Zdálo se, že postupná likvidace Činoherního studia (ČS) v Ústí nad Labem, jak jsme psali v A2 č. 5/2008, byla odražena. Ale úder se vrací – s novou strategií. Rada města se na jednání 19. 6. usnesla na založení obecně prospěšné společnosti Činoherní divadlo (ČD) města Ústí nad Labem, vyčlenila základní vklad a jmenovala správní a dozorčí radu o.p.s., v nichž zasednou zástupci města. A vyhlásila výběrové řízení na ředitele ČD. Jmenovala až na jednu výjimku (T. Šimerda, ředitel Severočeského divadla opery a baletu) úřednicko-politickou komisi, kandidáti mají předložit koncepci rozvoje společnosti v rozsahu maximálně 5 stran A4, uzávěrka je 22. 8. Nový ředitel nastoupí 1. 10. (ČD vznikne 1. 9.). Do dubna 2009 se pak zruší příspěvková organizace ČS a její název získá ono nové ČD. Média vyjma Ústeckého deníku nechala výběrové řízení bez povšimnutí. Jaroslav A. Haidler, stávající ředitel ČS, potvrdil, že se do konkurzu přihlásí. A zdá se, že za ním stojí i soubor. S úspěchem však lze pochybovat o kompetentnosti komise – a letní termín je nešikovný vzhledem k divadelním prázdninám. Rychlost, s níž celé výběrové řízení probíhá, je víc než zarážející. Boj o ČS je opět na začátku.
Jana Bohutínská
Vždycky jsem měl slabost pro obskurní komponované pořady a prázdninový program ČT mi (opět po roce) udělal velkou radost. Co obyčejně bývá z archivů ČT opatrně vypreparováno v podobě vtipného sestřihu, je v okurkové sezóně rovnoprávnou součástí každodenního programu: normalizační seriály, zaprášené hudební pořady nebo béčkové televizní inscenace; všednodennost z dob, kdy čas plynul mnohem pomaleji. Anotace sdělují, že to jsou vlastně „legendární“ pořady, a mně nezbývá než souhlasit: namátkou vyberme Přátele zeleného údolí, Rozpaky kuchaře Svatopluka (až po letech jsem si v hlasovacích záběrech na pražská sídliště všiml tvrdošíjně podvratného poblikávání) nebo o něco mladší Zdivočelá země, naruby převrácená socrealistická agitka. Drsným králem prázdninového programu je však Detektiv Martin Tomsa, brázdící svým bílým favoritem Brno. Televizní orgie pateticky nehereckých výkonů, zvrhlé kulisy devadesátých let, nezbytná dávka erotické šmíry – jedním slovem slast. Bohužel s olympiádou a končícími prázdninami tato jedinečná konstelace zábavných pořadů pomalu vyhasíná. Asi nezbývá než počkat na silvestrovský program a těšit se, jakou zábavu nám zas přichystají Menšík s Holzmannem.
Karel Kouba
Pryč jsou doby, kdy média neznala slovo neonacismus a hrozbu hololebé xenofobie snad ani neviděla. Dnes novináři proti neonacistům neohroženě bojují; občas tak moc, až jim vlastně pomáhají. Jde tu o přístup, jenž naše nacionalisty a nácky automaticky řadí k občanům jiné kategorie, na něž se tedy musejí vztahovat i jiná pravidla. Co na tom, že ostrakizace pomáhá v jejich mučednickém pocitu. Mediální diskuse, kterou rozpoutala banální skutečnost, že předsedkyně Národní strany P. Edelmannová obhájila disertační práci, je jen jedním z příkladů. Redaktorka L. Hloušková se v deníku Právo dne 13. 8. ptá politologa M. Mareše, zda „je normální, že šéfka ultrapravice Edelmannová na vysoké škole obhájí disertační práci na téma národ?“. Je normální se takto ptát? Vždyť co je logičtějšího nežli skutečnost, že student si pro svou práci vybere téma, jež je mu blízké a baví ho? Překvapivé by bylo, kdyby si Edelmannová vybrala cokoliv jiného a kdyby na svých radikálních názorech disertaci postavila a pak ji obhájila. Jenže nic z toho se nestalo a tak jedna předsedkyně zatím nevýznamné strany zase jednou okupovala významný mediální prostor a ještě se může cítit právem dotčena.
Lukáš Rychetský