Situaci v čínském tisku v letošním létě by mohl odhadnout každý: titulní strany všech periodik samozřejmě okupuje olympijské zpravodajství. Fotografie čínských sportovců, tabulky s přehledy o počtu medailí získaných reprezentanty jednotlivých zemí (nejvíc zlatých patří, jak známo, čínským borcům) i tematické seriály k jednotlivým událostem her nás nenechají na pochybách, co zajímá ne-li všechny čínské občany, tak jistě všechny čínské novináře. Když kvůli zranění achillovky odstoupil ze závodu domácí překážkář Liou Siang, stalo se to předmětem mnoha úvah o smyslu sportu. Pekingský večerník v článku z 19. srpna hlásá, že „konečným cílem sportování je silné a zdravé tělo“. Olympijský sport sice hecuje sportovce „ještě rychleji, ještě výše a ještě silněji“ a všichni se těší na to, jaké výkony podají sportovci v těch vyhrocených okamžicích, každý však chápe, že „zúčastní-li se sportovec klání nebo ne, záleží na jeho zdravotním stavu a na jeho osobním rozhodnutí, je to jeho právo“. Nakonec, světe, div se, „základem sportu je člověk“ a zdraví sportovce je přece důležitější než nějaká zlatá medaile (zejména když je jisté, že nás už nikdo v počtu zlatých nepřekoná, dodejme). Následuje přehled sportovců z celého světa, kteří museli kvůli zranění vzdát závod nebo i přes vážné zranění do soutěže šli.
Olympijské téma se nevyhnulo ani Rolnickému deníku, který 24. srpna přinesl článek popisující, „jak se z mladých venkovanů stávají talentovaní sportovci“. Olympijské hry prý inspirovaly mnohé „přátele z venkova“ (slovo přítel se dnes používá na místě dřívějšího soudruha) k otázce, jak se přijde na talentovaného člověka, který je z venkova. Na tiskové konferenci v hlavním městě provincie An-chuej se k tématu vyjádřili místní úředníci pro sport. Nadaní mladí sportovci mají všeho všudy tři cesty, jak se dobrat úspěchu. Za prvé mohou navštěvovat speciální sportovní školy. Na venkově na základních ani na středních školách nejsou zatím většinou sportovní třídy, je-li však rodina ekonomicky zajištěná, může dát dítě zapsat do takové školy ve větším městě. Touto cestou šla například letošní zlatá gymnastka Teng Lin-lin. Další možností je účast na nejrůznějších sportovních kláních: „Pokud je sportovec dost dobrý, je možné, že si ho všimne někdo ze zainteresovaných institucí.“ Třetí, a dodejme nejdůležitější cestou, která ostatně podmiňuje i první dvě, je cesta doporučení: „Další možností je nechat učitele tělocviku doporučit nadaného jedince trenérům.“ Na střední a základní školy jezdí lovci talentů, a tento výběr je nejdůležitější fází vzniku nové generace sportovců. Není asi třeba zdůrazňovat, jak moc záleží na osobních konexích a úplatcích právě v této branži.
„Když se političtí vůdci uvolněně účastní olympiády, o čem to svědčí?“ ptá se v titulku článku z 12. srpna agentura Nová Čína. „Funkcionáři se účastní zápasů, aby povzbudili sportovce, a stávají se tak nápadnými ‚nadfanoušky‘. Jejich chování dává světu jasně najevo, že olympijské štěstí se stalo událostí pro všechen čínský lid, veřejně deklaruje úspěch pekingské olympiády, dokazuje úspěch toho, že svět zvolil právě Čínu.“ V těchto chvílích se nejvyšší představitelé stávají obyčejnými lidmi, svléknou oficiózní západní obleky a jenom v tričku a běžných kalhotách se vmáčknou mezi davy diváků. Trochu v rozporu s těmi davy diváků se zdají
Evropanovi další slova o „rodinné atmosféře“ na stadionech, kde ještě navíc mají být „oceány diváků“ – Číňan z velkoměsta je však v davu jako doma. Jarní zjištění západního tisku, že v Pekingu není čistý vzduch, a obavy o zdraví sportovců neponechala čínská média bez povšimnutí. Článek nadepsaný „Pochybnosti zahraničních médií o vzduchu se rozplývají jako pára nad hrncem“ je doplněn barvotiskovou fotografií Brány Nebeského klidu z poloviny srpna – modré nebe, průzračný vzduch, rudé zdi. „Ještě měsíc před začátkem her bylo pekingské ovzduší hlavním předmětem zájmu zahraničních novinářů,“ píše se v článku. „25. července dokonce jeden sportovec prohlásil, že bude-li v Pekingu špatný vzduch, bude závodit s rouškou přes obličej nebo i v plynové masce.“ Ačkoli prý první tři týdny v červenci byla pekingská obloha jako vymetená, od 26. do 28. července, kdy se konala tisková konference pro zahraniční novináře, bylo v Pekingu šedo
a viditelnost žádná. V článku nechybí tvrzení, že šedý příkrov není způsoben smogem, nýbrž mlhou. Ta ovšem zázračně ustoupila, když pořadatelé ve snaze splnit ultimáta lehce panikařícího Mezinárodního olympijského výboru přijímali opatření za opatřením. Asistent ředitele Pekingského úřadu pro životní prostředí pan Tu Šao-čung se vyjádřil, že „když je člověk pilný, Nebesa mu pomohou“, a tak se druhý den olympiády počasí zázračně změnilo a vydrželo až do samého konce.