Evropské unii bude možná předsedat vláda bez důvěry. Ale to není nic tak mimořádného. Podstatnější je, že v té době bude celá česká scéna procházet revolucí. Takovou, jakou jsme tu už alespoň dvacet let nezažili. Prezident totiž po posledním skandálu s poslaneckým vydíráním usoudil, že nastalo „totální ideové vyprázdnění politiky“, a zavelel: „Vraťme politice obsah.“ Premiér mu pak správně připomněl, že se vyprázdnění datuje od Klausovy opoziční smlouvy a že „v té době došlo k nekontrolovatelnému propojení politiky, velkého byznysu a – dodávám – organizovaného zločinu“. Nitky je prý nyní potřeba přetrhat a on, u jehož vlády není komentátorům jasné, zda podporu dodatečných poslanců získala díky vydírání nebo korupci, do toho prý půjde. „Politická korupce a dnes už i vydírání skončí pouze za předpokladu, že nalezneme odvahu k zásadním změnám na českém politickém kolbišti,“ připojil se pražský primátor, jemuž pražští podnikatelé po straně říkají „muž deset procent“. Čeká se ještě, jestli se před krajskými volbami připojí i hoši z ODS z Brna. Pak to začne. A společenská změna bude opravdu hluboká. Půjde o upřímný vnitřní přerod. Zúčastní se i ministr vnitra.
Filip Pospíšil
„Bolívie v plamenech“, vykřikovaly úvodníky limských novin La Republica, zatímco se mezi sebou v bolívijských městech mlátili zastánci demokraticky zvoleného (a referendem potvrzeného) socialistického prezidenta Evo Moralese a jeho odpůrců. Situace v Bolívii je přehledná: na jedné straně původní obyvatelé z hor, kteří podporují prezidenta, v jehož žilách koluje indiánská krev. Na druhé jsou stovky tisíc bohatších obyvatel, mnozí evropského původu, žijících v džungli, odkud se pumpují miliony kubických metrů přírodního plynu. Před několika dny Bolívie vyhostila velvyslance Spojených států za to, že se údajně podílel na rozpoutání nepokojů. Spojené státy reagovaly vyhoštěním bolívijskeho velvyslance z Washingtonu. Před dvaceti lety by situace nejspíš skončila invazí Spojených států nebo sponzorovaným převratem. Časy se však změnily a v Jižní Americe panuje poprvé v historii solidarita (pouze Kolumbie tu má pravicovou vládu). V době krize v Bolívii se u kulatého stolu sešly hlavy států Brazílie, Venezuely a Chile a prohlásily, že pokud v Bolívii dojde k vojenskému puči, národy Jižní Ameriky zasáhnou a postaví se na stranu demokraticky zvolené vlády Evo Moralese. Zdá se, že ani Bushova vláda si netroufne zasáhnout proti téměř jednotnému kontinentu.
André Vltchek
Kauza Morava se proměnila v kauzu Tlustý, a jak by řekl Mirek Topolánek, prsty v tom mají zase média. Především jedny noviny, které jdou současné vládě na ruku. Den po odvysílání sporné reportáže o získávání kompromitujících materiálů v ODS zveřejnil tento deník jako hlavní zprávu, že „Tlustý slíbil Barošovi miliony“. To, že je slíbil spolu s Topolánkem, se v článku jen krátce zmínilo a novinářům stačilo, že Topolánek se od tohoto slibu distancoval. Baroše se raději nikdo neptal, protože fotbalisté jsou tu od toho, aby kopali do míče a občas zapózovali. Minulý týden stejný deník vyrukoval s šokujícím odhalením: „Mrázek: miliony pro Tlustého“ a následně „Tlustý, Mrázek a velký byznys“. Kupodivu ale nešlo o nové zprávy, nýbrž o dávno zveřejněné odposlechy, které se podivně ztratily a které obsahují materiály o mnoha dalších politicích. Proč zrovna Tlustý? Proč zrovna teď? Odpověď je jednoduchá. Tlustý se Topolánkovi nehodí, protože až příliš poodhalil něco z tajemství zákulisní politiky. Korupce, vydírání ani kamarádíčkování s podsvětím se k předvolebnímu boji nehodí. Voliči si ale už dávno o tuzemských politicích nedělají iluze a teď možná přišli i o iluzi, že náš nejčtenější „nebulvární“ deník je nestranný.
Jiří G. Růžička
V jakém režimu bychom očekávali historický ústav, který vznikl na politickou objednávku, je pod politickou kontrolou a dodává argumenty (navíc pochybné) právě vládnoucím politikům? Ústav, jehož ředitel nemá v oboru, jemuž řediteluje, žádnou akademickou kvalifikaci (nemáme-li za ni pokládat doktorát ze žurnalistiky)? Nápadně to připomíná představu o vědeckých ústavech za minulého režimu, čehož si všímají i bývalí stoupenci ústavu. Jisté pochyby připustil už i týdeník Respekt, ten samý, který by ještě před půlrokem ukřičel jakoukoli kritiku s tím, že zas někdo s určitě špatným svědomím hodlá bránit dělnému kolektivu mladých soudruhů badatelů v odhalování nepravostí. Snad jediný, kdo si problémy nepřipouští, je sám ředitel, který hodlá podobné studium totality dokonce europeizovat. Kýžený evropský ústav by podle něj měl „pospojovat naši totalitní minulost od Portugalska přes Řecko až po Pobaltí“. Hovořit o totalitě v případě pravicových diktatur v Portugalsku a Řecku je asi stejně hloupé jako o ní nediferencovaně mluvit při popisu Československa 1948–1989, v tomto případě ale Žáček střelil gól do vlastní pravicové ideologické branky. Lze doufat, že i v Evropě pochopí, že návrh na společné zkoumání minulosti jim předkládá hlupácký funkcionář bez elementárních znalostí.
Ondřej Slačálek