literatura
Dějiny a francouzsko-české vztahy
Antoine Marès, profesor historie na pařížské Sorbonně, se specializuje na střední Evropu 20. století a české dějiny; je i autorem francouzských Dějin Čechů a Slováků (2005). V přednášce se zamyslí nad tím, jak minulost, která se vždy vyznačovala blízkými vazbami mezi oběma zeměmi, ovlivnila francouzsko-české vztahy po roce 1945 a 1989 a jsou-li sdílené dějiny předností či naopak handicapem.
Francouzské velvyslanectví (Buquoyský palác, Velkopřevorské nám. 5, Praha 1), ve čtvrtek 24. 1. v 18.00.
Uvedení Čanových Básní
Nositel exotického pseudonymu Čan (vl. jménem Tomáš Ungár, 1946–1997) byl český básník, který od roku 1968 pobýval v exilu ve Švýcarsku a v Izraeli; na univerzitě v Tel Avivu získal doktorát z teoretické fyziky. Čan je znám mj. jako autor nejnovějšího překladu biblické Písně písní a jeho poetika je silně spjata s českou básnickou tradicí (jeho sbírky k ní odkazují už svými názvy: Balady za šesťák a romance po korunce, Zpěvy skoro sokolské). Součástí prvního svazku sebraných spisů je samozřejmě i jeho prvotina Červen, která vznikala za podivuhodných okolností v předvečer války v Golfském zálivu: jako zápisky z nočních hlídek.
Literární kavárna Řetězová (Řetězová 10, Praha 1), ve čtvrtek 24. 1. v 19.00.
O Miku Waltarim
O známém finském spisovateli bude přednášet Markéta Hejkalová, která je přední znalkyní a překladatelkou jeho díla. Čerpat bude ze své monografie Fin Mika Waltari, kterou se – jako vůbec první monografií o Waltarim – významně zapsala do finské literární historiografie.
Skandinávský dům (přednáškový sál, Zlatnická 10, Praha 1), v pátek 25. 1. v 19.00.
Společnost spektáklu
Tato kniha Guye Deborda, francouzského marxistického teoretika, společenského kritika a vůdčí osobnosti Situacionistické internacionály, se od svého napsání v roce 1967 stala nejcitovanější autorovou prací. Debord ve své analýze západní společnosti tvořivě navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse; spektákl je ideologie, která se projevuje v odcizení a pohlcení reálného života sférou zdání a reprezentace (např. obrazy šířené televizí). Autor silně ovlivnil společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí a inicioval i praktické podoby protestů proti „spektakulární společnosti“ (pařížské studentské bouře 1968). Kromě dvojjazyčného čtení a prezentace překladu zazní několik poučených komentářů.
Kavárna Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 28. 1. v 18.30.
–pa–
divadlo
Hra Romaina Rollanda v Mostě
Hra o lásce a smrti Romaina Rollanda patří k fenoménům nejen šedesátých let, ale i českého poválečného divadla obecně. Rollandův pohled na historii vlastního národa se roku 1964 stal pohledem režiséra Alfréda Radoka na Čechy. Hra, která je součástí Rollandova cyklu Divadlo revoluce, primárně pojednává o Velké francouzské revoluci. Nicméně revoluce fungují pořád na týchž principech. Přestože Hra o lásce a smrti líčí osudy přímých účastníků převratu a konkrétní dějinné události, může se i v Městském divadle Most (Divadelní 15) stát podobenstvím světa. Režie Jiří Honzírek. Premiéra v pátek 25. 1. v 19.30.
Slováckých Šest postav
Luigi Pirandello byl italský básník, prozaik a dramatik, který se snad nejvíce proslavil svou hrou na téma „divadlo na divadle“. Jeho text Šest postav hledá autora vzbudil při premiéře skandál a dočkal se téměř okamžitého překládání a inscenování. Název a podtitul „hra, kterou je nutno udělat“ jako by už samy odkazovaly k potřebě zdivadelnění – během dopolední zkoušky postavy vcházejí přímo na jeviště a prosí režiséra, aby nastudoval jejich rodinný příběh. Při rozhovorech s kolegy a režisérem předvádějí své rodinné drama – přejímají roli herců a herci figurují především jako diváci. Minulost je odkrývána ve výsecích, v promluvách, které povyšují drama na možnost odhalování osobních traumat všech šesti titulních postav. Ve Slováckém divadle (Tyršovo náměstí 480) v Uherském Hradišti v režii Zdeňka Duška poprvé v sobotu 26. 1. v 19.00.
–ah–
Hodinová hra
Mladý autor Adam Rapp pro své mistrovské dialogy patří mezi nejzajímavější současné newyorské dramatiky. Navíc se věnuje i próze. Po několika novelách, vytvořených v letech dospívání, napsal svůj první „dospělý“ román The Year of Endless Sorrows (2006), který má brzy vyjít i v češtině pod názvem Rok nekonečného strádání. Rapp v něm zaznamenává život v chudinské a bohémské čtvrti Lower East Side v New Yorku. Coby režisér a scenárista má za sebou Rapp i první film Návrat (2005). Z téhož roku pochází i komorní Hodinová hra (Red Light Winter), jež se v překladu Petra Onufera a režii Zdeňka Janáčka uvádí v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí (Anenské náměstí 5, Praha 1), v úterý 29. 1. v 19.00.
–vmk–
film
Darjeeling s ručením omezeným
Pátý celovečerní film mistra netradičních komedií Wese Andersona navazuje na jeho předchozí snímky (Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou), které někteří diváci přijali s nadšením, zatímco jiní s rozpačitým krčením ramen. Tento, slovy samotného režiséra „americký empirický film“ vypráví příběh tří podivínských bratrů Whitmanových, kteří cestují napříč Indií vlakem Darjeeling Limited a snaží se k sobě po smrti otce a zmizení matky znovu najít cestu. Analýza vztahů v rodinách neodpovídajících americké šabloně je ústředním tématem několika Andersonových snímků, přičemž v Darjeelingu s ručením omezením je vtěsnána do žánru (rail) road-movie s příměsí autorových oblíbených formálních prvků (četných zpomalovacích pasáží či hudební koláže) i herců (Owen Wilson, Jason Schwartzman a Adrien Brody v rolích bratrů, Anjelica Hustonová, Natalia Portmanová a Bill Murray v rolích vedlejších). Inspirací mu byly filmy indického tvůrce Sátjadžita Ráje, indické dokumenty Louise Malla či Renoirova Řeka, zatímco předobrazem vlaku Darjeeling Limited se stala již existující miniželeznice Darjeeling Himalayan Railway, která jezdí ze Siliguri do Darjeelingu.
Premiéra 24. 1.
–jj–
Týden v Ponrepu
Na konec ledna si přichystalo archivní pražské kino Ponrepo dvě přehlídky. První, Cinefest, je již tradiční přehlídkou česko-německého filmového dědictví. V rozmezí pěti dnů se uskuteční devět projekcí, mezi nimi i zásadního díla naší němé kinematografie Takový je život Carla Junghanse z roku 1929. Zastoupen bude několika snímky i německý režisér Alexander Kluge. Následujícího dne se pak více než dvaceti krátkometrážními snímky připomene již tradiční cyklus Ponrepa – Kinematografie před sto lety, tentokrát zastoupený snímky z roku 1908. Názvy krátkých etud jako Pařížský flamendr, Svůdkyně či Konec flámu hovoří samy za sebe. Všechny snímky budou opatřeny hudebním doprovodem. Více informací nanfa.cz. Cinefest končí ve středu 30. 1. Kinematografie před 100 lety proběhne ve čtvrtek 31. 1. Obé v kině Ponrepo (Bartolomějská 11, Praha 1).
–lg–
Aero zasáhne cíl i naslepo
Filmové dění v Praze díky rekonstrukci kina Světozor sice mírně ochablo, ale stále zbývá ještě žižkovské kino Aero. V již tradiční akci Aero naslepo (tentokrát ve čtvrtek 24. 1. od 20.30) program vybírají zdejší piloti a vy se teprve po jeho skončení můžete rozhodnout, jestli byl k (ne)zaplacení. Z ostatního programu si posádka Aera na poslední lednový týden přichystala jak výběr z filmů zařazených do letošního Projektu 100, tak dva snímky polského režiséra a scenáristy Piotra Szulkina z 80. let. V pátek 25. 1. ve 22.30 uvádí jeho O-bi, O-ba
– Konec civilizace (1985), třetí díl volné sci-fi trilogie, inspirované díly H. G. Wellse či A. Huxleyho o bezvýchodné situaci společenstva lidí, které přežije v obrovské kopuli podzemního města atomovou válku. Pochmurná vize reality na hranici neskutečna spojuje příznaky našeho životního stylu s časem blízké budoucnosti. V sobotu 26. 1. ve 22.30 pak můžete zhlédnout další sci-fi tohoto režiséra, Ga, Ga – sláva hrdinům (1989), v němž v tehdy futuristickém 21. století odkrývá rozpad morálních hodnot i manipulaci společnosti televizí.
Kino Aero (Biskupcova 31, Praha 3).
–kb–
hudba
Finsko-slovenské přátelství
Slovenská hudební a partnerská dvojice Dope Aviators je v současnosti činná především ve finském Tampere. Tamní a spříznění Timo Blues jsou jedněmi ze zástupců početné „podivné“ písničkářské scény; obě personálně provázané skupiny spolu často koncertují. Eklektický zvuk laptopové elektroniky a lo-fi písničkářství, jemnost s místy infantilním humorem, psychedelií a zvukovým smetím, návrat k intimitě bez popření digitálních technologií; to je kombinace, o níž poslední dobou z celého světa slyšíme čím dál častěji. Do trojice doplní slovenský elektronický projekt Rentip.
Prostor Skutečnost (Francouzská 76, Praha 2), v pátek 25. 1. ve 20.00.
Tep lásky a údery v Pardubicích
Divadelní představení realizované dvěma stálicemi tuzemské alternativní hudby, bubeníkem Pavlem Fajtem a vedoucím skupiny Už jsme doma, skladatelem a básníkem Miroslavem Wanekem. V představení Máj – May (Tep lásky a údery) čte Waneke svůj přísně rytmický text, zatímco Fajt jej doprovází na bicí nástroje (na svém kontě již má podobně koncipovanou inscenaci na téma Hamlet s Davidem Prachařem v režii Jana Nebeského). Svou typickou hru s elektronicky ozvučenými strunami ještě obohacuje použitím digitálních perkusí, které po úderu paličkou odpovídají Wanekově recitaci předem naprogramovanými větami. Hledání společné řeči bubnů a hlasu, definování a střídání jejich rolí.
Divadlo 29 (Svaté Anežky České 29, Pardubice), v pátek 25. 1. ve 20.00.
Udělej si sám a improvizuj
Devátá část série Impro je věnována módnímu i inspirativnímu „udělej si sám“. Mezi elektronickou laboratoří a kutilskou kůlnou se nachází úrodná půda pro improvizované a všemožně sdrátované symbiózy zvuků a obrazů. I cesta může být cílem a pozoruhodná „vyluzovadla“ jsou možná důležitější než samotný audiovizuální výsledek. Česko-slovenské spojení Michaila Cabowitze a GND se bude odehrávat v midi prostředí. Improvizaci s nalezenými zvukovými objekty, ovlivněnou elektroakustickou hudbou, představí Georgij Bagdasarov, kterého živě manipulovaným videem doprovodí Filip Cenek alias VJ Věra Lukášová (Koberce záclony, Midi lidi), bratislavský Desteroklang rozezní walkmany a nástroje vlastní výroby.
Experimentální prostor Roxy/NoD (Dlouhá 33, Praha 1), v úterý 29. 1. v 19.30.
Vzplane stísněný lokál?
Staroměstský podnik s lehce se měnícími názvy je do povědomí Pražanů zapsán nejspíše jako místo setkávání cizinců dlících v Praze. Již před nějakou dobou však ve svém podzemí otevřel nevelkou místnost věnovanou živým koncertům nezřídka překvapivě alternativního rázu. A právě tam v rámci evropského turné vystoupí obnovená americká punkově-nepunková legenda Savage Republic, která svého času proslula monumentálními ohňovými show. Síla skupiny se ale neskrývá jen v efektním šlehání plamenů. Experimentální práce s „monotónním“ kytarovým laděním odkazuje ke skladateli Glennu Brancovi a jeho hudbě pro desítky přeladěných elektrických kytar, o neutuchající energii se stará dvojice baskytar a kovové bicí nástroje vypůjčené z hájemství industriální hudby. Jak se tento zvukový kolos vměstná do malého klubu?
Chateau l’enfer rouge (Jakubská 2, Praha 1), v úterý 29. 1. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Adriena Šimotová v Roudnici
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zahajuje letošní sezonu komorní výstavou Adrieny Šimotové (1926), jedné z nestorek a autorit českého výtvarného umění. Pozornost je tentokrát zaměřena na výběr perforovaných kreseb na papíře z přelomu 70. a 80. let. Jedná se o velkoformátové práce, kde zásah do materiálu – papíru – je omezen na vpichy vytvářející vlastní kresbu, bez použití jiných materiálů. Pouze papír a jeho perforace. Uplatňuje se tu výrazově dvojí citlivost – jednak křehkost, s jakou se umělkyně věnuje svému celoživotnímu tématu lidského utrpení a smrtelnosti, jednak jemná hra světla, které modeluje nízký reliéf vznikající v papírové vrstvě v místech penetrace. Na výstavě jsou zapůjčena díla z majetku autorky a ze sbírek Národní galerie v Praze, Muzea umění v Olomouci a Západočeské galerie v Plzni. Výstavu lze navštívit v Roudnici nad Labem (Očkova 5) od 24. 1. do 30. 3.
Matematika a umění
Vídeňské Museum Moderner Kunst / Stiftung Ludwig (MUMOK) otevře lákavý projekt nazvaný Přesně a jinak. Matematika v umění od Dürera k Sol LeWittovi (Genau und Anders. Mathematik in der kunst von Dürer bis Sol LeWitt). Velkoryse pojatá výstava spojuje dvě tradiční, zároveň vzájemně propojené i samostatně studované disciplíny: matematiku a umění – dva světy, které nejpozději od renesance očividně vytvářejí překvapující paralely, bez jejichž vzájemného ovlivňování není myslitelný například vznik a vývoj moderny 20. století. Slavná věta Paula Cézanna „Vše v přírodě je modelováno jako koule, kužel a válec“ poukazuje na bezprostřední vliv matematického myšlení na výtvarné umění. Výstava se snaží osvětlit souvislosti matematiky a umění na klíčových dílech od Albrechta Dürera (nechybí proslulá Melancholie z roku 1514) přes Marcela Duchampa, Mana Raye, Kazimira Maleviče, Carla Andreho až k Sol LeWittovi, která jsou členěna do tematických bloků. Výstavu doprovází objemný katalog s texty Wolfganga Drechslera, Gabriely Wernerové, Dietera Bognera, Petera Schreibera, Rudolfa Taschnera a Michaela Rottmanna. K projektu, který lze navštívit v termínu od 29. 2. do 18. 5. na adrese Museumsplatz 1, Vídeň, chystá MUMOK velký počet doprovodných akcí.
Jan Lauschmann: Praha – Brno
Kurátor sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze Jan Mlčoch připravil pro prostory pražské Galerie Josefa Sudka výstavu snímků Jana Lauschmanna (1901–1991). Autor patřil počátkem 20. let k nastupující meziválečné generaci českých avantgardních fotografů. Roku 1921 vstoupil do Českého klubu fotografů amatérů se sídlem v Praze. Vedle vlastní produkce působil také jako odborník na fotografické materiály a chemické postupy. K tomu měl předpoklady především svým studiem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (1918–1922), kde získal roku 1924 také doktorát technických věd. Lauschmann byl rodinným přítelem jiného slavného fotografa, Čechoameričana Drahomíra Josefa Růžičky, který na něho umělecky působil. V roce 1949 se stal Lauschmann docentem VUT v Brně, od roku 1951 působil na brněnské Vojenské akademii, kde byl roku 1956 jmenován profesorem. V letech 1964–1976 přednášel fyzikálně-chemické základy fotografických procesů, technologii a vědeckou fotografii na VŠCHT v Praze a Pardubicích. Výstavu nazvanou prostě Jan Lauschmann: Praha – Brno lze navštívit na adrese Úvoz 24, Praha 1, do 20. 4.
–pev–
televize
Nevěrná (Unfaithful)
Angličan Adrian Lyne má na kontě nemnoho filmů, z osmi jich však pět vypráví o vztazích mezi mužem a ženou optikou erotického thrilleru. Do téhož žánru patří i Nevěrná z roku 2002, jež je remakem snímku francouzského režiséra Claude Chabrola. Lyneův remake sice nedosahuje kvalit jeho předchozí Lolity, nicméně dokáže upoutat řemeslně zvládnutým budováním (nejen) erotického napětí i herectvím Diany Laneové, která sugestivně vykreslila ženu v situaci, v níž se bouřlivý milenecký vztah postupně mění v nebezpečnou hru.
ČT1, v sobotu 26. 1. ve 23.05.
Otisk (Blueprint)
V roce 1998 rozčeřila poněkud kalné vody německého filmu herečka Franka Potente v Tykwerově akční podívané Lola běží o život. V následujících deseti letech se s nevtíravou elegancí zapojila do hollywoodské Bourneovy trilogie a současně hrála ve snímcích artového ražení (Tykwerova Princezna a bojovník, Storytelling). Někde na pomezí se nachází drama z blízké budoucnosti Otisk z roku 2003 (režie Rolf Schübel), v němž Franka Potente ztvárnila slavnou klavírní virtuosku Iris, která se poněkud netypicky vypořádá se svou diagnózou – sklerózou multiplex. Z touhy po nesmrtelnosti přemluví svého obdivovatele, genetického vědce, aby pro ni vytvořil její vlastní klon, dceru Siri. Ta má skutečně nadání i krásu své matky, ale v pubertě se dozví pravdu o svém narození a poznání vlastní identity ji vyprovokuje k soupeření s matkou jak na poli hudebním, tak milostném. Jednoho dne však potká architekta Grega, který jí pomůže najít nejen samu sebe, ale snad i cestu zpět k matce.
ČT2, v úterý 29. 1. ve 20.30.
Bouřlivá svatba
Padesátiletá Mira Nair, rodačka z indického Bhubanešváru, debutovala po třech dokumentárních snímcích v roce 1988 celovečerním dramatem Sallam Bombay!, které oslnilo porotu v Cannes a dostalo se i mezi pětici nominovaných v kategorii nejlepší cizojazyčný film v boji o Oscara. Následujícími šesti tituly sice umělkyně příliš neoslnila (do české distribuce se dostala jen mdlá variace na Kámasútru), nové milénium však znamenalo pro její kariéru obrat k lepšímu. Započala ji rodinnou komedií Bouřlivá svatba, složenou z nespočtu více či méně veselých minipříběhů, které se odehrávají v rozmezí několika dnů, přičemž jejich leitmotivem je pochopitelně svatba, respektive její příprava. Dotyčný manželský pár se nikdy neviděl, to ale rodinám nikterak nevadí – důležité jsou tradice, a tak se vše co nejpečlivěji chystá. Nikdo ale nepočítá s tím, že by se snad mohlo během svatby odehrát i něco víc než jen obřad samotný. Bouřlivá svatba si získala sympatie nejen diváků, ale také kritiků. Mira Nair si odnesla Zlatého medvěda a Cenu Laterna Magika z MFF v Benátkách a získala mimo jiné Cenu BAFTA a evropskou filmovou Cenu pěti světadílů.
ČT2, ve středu 30. 1. ve 20.30.
–lg–
rozhlas
Z deníku velocipedisty
Před pěti lety, 26. 1. 2003, zemřel lingvista, redaktor, pedagog, editor a literární historik Alexandr Stich. Výjimečný pedagog filosofické fakulty ovlivnil nejen řadu svých svěřenců – bohemistů. Jeho bibliografie čítá na 300 položek, jejichž pojítkem je zájem o jazyk, jeho užívání a kulturu, lingvoliterární vztahy, hledání zapomenutých hodnot a jejich nové zařazování do současného světa. Ti, kdo měli tu čest a to štěstí se pohybovat v jeho blízkosti, na něho vzpomínají jako na ohnivého diskutéra, na vtipného a moudrého společníka i jako na vášnivého milovníka jízdy na kole. Úvaha o putování krajinou a o cyklistických strastech i radostech vyšla v knize Alexandra Sticha Jazykověda – věc veřejná.
ČRo 3 – Vltava, v pátek 25. 1. v 10.00.
Patrick Marber: Obruč
Anglický dramatik Patrick Marber se proslavil zejména svou hrou Closer z konce devadesátých let (česky hojně uváděnou pod názvem Na dotek; v roce 2004 byl text zfilmován). Čtyřicátník Marber začínal jako komik, později se prosadil také coby autor a interpret skečů v populárních rozhlasových a televizních pořadech. Svoji první divadelní hru o hráčích pokeru Dealer’s choice (Kdo rozdává, rozhoduje) napsal na objednávku dramaturgie divadla Royal National Theatre. Premiéra v roce 1995 byla úspěšná jak u publika, tak u kritiky. Jeho rozhlasová komedie Obruč je zcela odlišného typu: odehrává se během procházky na hřbitově a je to hádka mezi starým mužem a jeho sestrou. V režii Markéty Jahodové proslulé hlasy Jiřiny Jiráskové a Aloise Švehlíka.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 26. 1. v 11.30.
Příběh skauta
„Být připraven – je míněno na všechno,“ říká Leopold Färber alias Hurvínek, dnes devětasedmdesátiletý skaut, který byl v padesátých letech minulého století surově vyslýchán StB a následně odsouzen komunistickým soudem na šestnáct let kriminálu. Tam ho dostali nešťastnou náhodou jeho svěřenci: vyprávěl jim, jak za války tiskli letáky „Smrt fašismu!“. Děti následně rozdávaly po okolí Boskovic letáky s nápisem „Smrt komunismu!“. Tak dostaly svého vedoucího do prekérní situace, měl připravené „své“ letáky, končící heslem Pravda zvítězí!, které při domovní prohlídce našla StB... Co dokáže člověka nejvíc posílit, když se dostane do skutečně zoufalé situace? „Jsou to přátelé, kteří vás podepřou, nenechají vás v tom samotného, to vám dá odvahu, radost, svobodu, to je skutečný obsah skautingu – být připraven pomoci bližnímu,“ vypráví Jiří Navrátil, taktéž skaut a někdejší politický vězeň, který seděl na Mírově s Färberem. Příběh o skautech, kteří objevili v kriminále svobodu, bratrství a odvahu, na Rádiu Česko, v neděli 27. 1. v 10.05.
Moderní polská klasika
Hvězdná jména soudobé hudby zazní v rámci stejnojmenného cyklu pro nespavce. Koncert pro violu a orchestr Krzysztofa Pendereckého (1933) zahrají Stefan Kamasa a Symfonický orchestr Polského rozhlasu a televize pod taktovkou Antoniho Wita. V témže programu je zařazen ještě Koncert pro cembalo a smyčce Henryka Góreckého (1933) a chybět nebude ani Witold Lutosławski (1913–1994) s Koncertem pro violoncello a orchestr. Zde láká zejména jméno hvězdného cellisty: s Orchestre de Paris pod vedením samotného Lutosławského hraje nedávno zesnulý Mstislav Rostropovič.
ČRo 3 – Vltava, v úterý 29. 1. v 1.05.
–ml–
ah – Anna Hejmová / jj – Jan Jílek / kb – Kamila Boháčková / lg – Lukáš Gregor / ml – Marta Ljubková / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc / vmk – Veronika Musilová Kyrianová