glosa Jiřího G. Růžičky

Minulý týden se Evropská komise pozastavila nad monopolem ochranných autorských svazů u nás a v Maďarsku. Údajně podal podnět pro stížnost jiný, zahraniční kolektivní správce autorských práv, který by k nám chtěl proniknout. Konkurenci bychom tu rozhodně potřebovali. Ještě víc však chápavější legislativce, kteří si uvědomí, že 20. století je nenávratně pryč. Právo na odměnu za duševní výkon bychom neměli nikomu upírat, nicméně mnohá opatření jsou absurdní. Například trvání autorských práv ještě sedmdesát let po smrti autora. Jako by ten, kdo tato práva zdědí (tedy děti a dále i vnuci či pravnuci), měl na vzniku chráněného díla nějaký podíl. Délka ochrany pak vypadá směšně, když je dnes pravidlem, že se umělecké dílo objeví na internetu dokonce ještě předtím, než oficiálně vyjde. Další absurditou je rozšiřující se počet položek, z nichž si OSA, DILIA a Intergram nárokují provize – kopírovací stroje, papírové kopie, prázdná DVD a CD, harddisky, flash paměti (od nového roku všechny optické nosiče), koncerty, diskotéky, hotelové audiovizuální vybavení… Jde o kompenzaci za § 30 autorského zákona, který povoluje kopírování pro vlastní potřebu. Spíše to však vypadá, že jde o slušný zdroj peněz pro kolektivní správce – tak proč se o něj s někým dělit.