Politik s pověstí arogantního vládce, který před chvílí prohrál svou bitvu o post předsedy ODS s Mirkem Topolánkem, se nad sebou zřejmě hluboce zamyslel. Novou šanci na získání popularity Bém zřejmě vidí v záchraně Letné, na niž si už před časem uzmuli patent pražští zelení. S nimi spojená iniciativa nyní hlásí skvělou novinu – Letná je opravdu zachráněna. A kdo že se o to zasloužil? Ano, je to právě Bém. Nejprve ústně a poté i oficiálně se primátor přihlásil k zachování zeleně na Letné a odmítnutí několika kritizovaných projektů. Definitivně podle něj padá myšlenka Národního stadionu i Oceanárium se žraloky a další mořskou havětí pod Stalinovým pomníkem. Po absurdních tahanicích o Kaplického blob také primátor potvrdil, že na místě knihovny bude park. Po dlouholeté snaze najednou vidí, opět po slibech primátora, konečně svou šanci i bojovníci za bezbariérovou MHD a Prahu vůbec. Schůzku, na které Bém přislíbil vznik pracovní skupiny k tomuto tématu, hodnotí aktivisté jako významný posun. Místo stručných a odmítavých odpovědí tak voliči mohou nyní čekat skutečné naplnění jeho slibů. Možná se dočkají, hned jak přijede z další dlouhodobé dovolené.
Jakub Mračno
Dramatické události, které podstupuje nejlidnatější země světa na konci tohoto roku, dospívají ke svému vyvrcholení. Po potlačení březnových nepokojů v Tibetu, katastrofálním zemětřesení v květnu a demonstraci nové síly během letní olympiády začínají na Čínu tvrdě dopadat důsledky světové finanční krize. A s nimi přichází zpochybnění „amerického“ snu – úspěchu v expandujícím hospodářství, kterým se ve svých neutěšených podmínkách utěšovala velká část populace. Z více než 1,3 miliardy lidí se na Mezinárodní den lidských práv 10. prosince ozvalo s nezvykle jasným manifestem přes 300 čínských intelektuálů. Jejich 19 požadavků, shrnutých pod názvem Charta 08, se vyznačuje nejen ostrým jazykem, ale i takovým důrazem na hodnoty demokracie a lidských práv, až to přivádí k úžasu. Signatáři prohlašují: „Jak tyto konflikty a krize ještě zintenzivňují a vládnoucí elita beztrestně pokračuje v potlačování a upírání práv občanů na svobodu, majetek a na prosazování štěstí, vidíme, že ti bezmocní v naší společnosti – ohrožené skupiny, lidé, kteří byli potlačování a sledováni, kteří trpěli krutostí a dokonce mučením a kteří nemají dostatečné možnosti k vyjádření svého protestu ani soudy, jež by naslouchaly jejich prosbám – se stávají militantnějšími a přinášejí možnost násilného konfliktu tragických rozměrů. Úpadek stávajícího systému dosáhl bodu, kdy už nic jiného než změna není možné.“
Filip Pospíšil
Během uplynulého roku se mohli z hudebního pirátství těšit i posluchači u nás. Tolik koncertů kvalitních zahraničních kapel tu snad ještě nebylo. Skupiny si musí přivydělávat, a tak víc koncertují. Už jim nestačí vydat album a čekat, až se začnou hrnout peníze. Tratí hudební firmy, kdo je ale dnes potřebuje? Na regiony, jako je Česká republika, stejně nemají čas a vozí jen alba prověřených a veskrze ničím zajímavých interpretů. To nejlepší si tak musíme stahovat a vzhledem k tomu, že jiná možnost většinou není, nemáme z toho zas tak špatný pocit. Je tomu rok, co Radiohead dali na web své poslední album za dobrovolný příspěvek. Jak se zdá, vydělali na tom. Trent Reznor dokonce výslovně věnoval fanouškům album The Slip – za věrnost. Zájemci si je mohli později koupit i na CD. Skupina Idlewild teď nabízí album, které ještě nenahrála. Kdo chce, může přispět. V budoucnu můžeme očekávat i zesílení dalšího trendu, spojeného s koncem fyzických nosičů. Hudebníci začnou vydávat spíše singly a EP desky, to podle toho, zda budou mít nějaké nápady. Spolu s mizejícím „hudebním průmyslem“ končí i přežitek hudebních alb. Především díky pirátům se tak můžeme na rok 2009, pokud jde o hudbu, těšit.
Jiří G. Růžička
Nedávné události z litvínovského Janova přinesly nesouhlasnou odezvu v podobě dvou demonstrací proti fašismu v Praze. Veřejná demonstrace pod záštitou nevládní organizace Tolerance a občanská společnost byla zamýšlena pro nejširší veřejnost a svůj nesouhlas s neonacismem zde měli vyjádřit především „normální občané“. Nestalo se tak, návštěvnost byla velmi nízká a čítala maximálně 300 lidí. Dne 13. 12. se sešli převážně radikální antifašisté pod hlavičkou známého uskupení Antifa. Černý blok zde tvořil 90 procent všech zúčastněných, jichž tu dle odhadů bylo zhruba 600. Zdá se tedy, že takzvaní radikálové opět suplují nečinnost a pasivitu většiny. Není to nic nového, však to dělají už od počátku 90. let, a když někdo jejich konání právem pochválí, je zpravidla obviněn ze sympatií s extremisty. O boj proti neonacismu jde, zdá se, až v druhé řadě. Sobotní shromáždění podpořili mimo jiné zástupci Židovské liberální unie, kteří seznali, že je třeba nahlas vyjádřit nesouhlas se vzrůstajícím nebezpečím neonacismu, a to nejlépe všude, kde k tomu dostanou příležitost. Vzápětí byli okřiknuti Židovským muzeem, Federací židovských obcí v České republice i pražskou židovskou obcí, které organizaci Antifa považují za extremistickou. Na internetu se dokonce objevily hlasy, jež varují před přílišnou podporou „nepřizpůsobivých“. Jako by opět někdo hlídal etnickou i ideologickou čistotu těch, kteří cítí potřebu bojovat se všemi podobami xenofobie.
Lukáš Rychetský