Německo je třetím největším vývozcem zbraní a vojenské techniky na světě. „Lepší“ už jsou jen Spojené státy americké a Rusko. S touto zprávou přišla 9. prosince ekumenická Konference církev a vývoj (GKKE), jejíž informace převzal berlínský deník Die Tageszeitung v článku Střílí se německy. Německá vláda vydala v roce 2007 povolenky na vývoz výzbroje ve výši 8,7 miliard eur, což je o jednu miliardu, respektive 13 procent více než v roce předchozím. Tato čísla ovšem nejsou přejata z oficiální zprávy spolkové vlády. Jsou to výsledky pracné rešerše pracovníků GKKE, kteří je „poskládali“ z údajů obsažených v interpelacích německého parlamentu a také ze zpráv, které jsou německá ministerstva povinna posílat EU. Samotný německý stát totiž s vlastní zprávou dost otálí, jak se ostatně stalo v posledních letech tradicí. Úředníci se prý nemohou dohodnout, jak vysvětlit tak velké přírůstky – především v oblasti palných zbraní. Zákazníkem německého zbrojního průmyslu je kdekdo. Hlavními odběrateli jsou Egypt, Indie, Mexiko, Trinidad a Tobago spolu se Saúdskou Arábií. „Vývozním hitem“ je útočná puška G36 z dílny zbrojařského koncernu Heckler & Koch. S touto zbraní se také pojí jisté, prozatím nevysvětlené záhady německé vývozní politiky. Spolková vláda nebyla schopna uspokojivým způsobem odpovědět na otázku, jak je možné, že se právě G36 objevila v rukou vojáků gruzínských ozbrojených sil v nedávném konfliktu z Ruskem, když ona sama žádost Gruzie o dodávku této zbraně zamítla… Gruzie ovšem nepoužívá jen německé palné zbraně. Součástí její výzbroje jsou i izraelské raketomety, které jsou nainstalovány na nákladních mercedesech německé výroby. A to je další silná stránka německého zbrojařství. Je schopno produkovat velké množství tzv. dual-use výrobků, které je možné využít jak pro vojenské, tak pro civilní účely. Pro takové výrobky ovšem není třeba mít vývozní povolení státu, takže jejich pozdější militární využití mnohdy zůstane skryto. Další „fintou“, jak obejít nutnou povolenku na vývoz, je možnost využít tzv. sběrného povolení. To se týká toliko exportu do členských zemí EU a NATO, umožňuje však vyvážet velké množství materiálu jako subdodávek, které lze dále zapracovávat do větších celků a zbraňových systémů. Německé firmy toho hojně využívají.
Mniši z Heiligenkreuz, druhého nejstaršího cisterciáckého kláštera na světě, se během letošního roku stali popovými hvězdami. Jejich v květnu vydané debutové album gregoriánských chorálů Chant-Music for Paradise, jejichž společným zpěvem mniši v brzkých ranních hodinách začínají svůj den, se dočkalo světového úspěchu – včetně umístění v anglické Top Ten. Něčím podobným se mezi rakouskými umělci dosud mohli pochlubit pouze Falco a DJ Ötzi. Na svůj senzační úspěch nyní mniši navázali novým adventním albem. Deník Die Presse ze 6. prosince při této příležitosti nabídl rozhovor s páterem Karlem Wallnerem. Ten za příčinu stoupající poptávky po gregoriánských chorálech označil pro dnešní dobu typickou touhu po antidepresivních a neagresivních motivech. Tématem rozhovoru se stala i probíhající finanční krize. V klášteře v Heiligenkreuz totiž nyní stále častěji hledají vnitřní klid celá představenstva řady koncernů. Probíhající předvánoční nákupní horečka je bezesporu jevem negativním, právě vzhledem ke globální krizi na finančních trzích má však dle pátera Wallnera pramalý smysl hromadit peníze pod polštářem. Ty naopak musí být uvedeny do oběhu – „tyhle akcie si s sebou člověk koneckonců do nebe vzít nemůže“. V akciích tedy zisk z prodaných alb uložen nebude. Finance podpoří vzdělávání mnichů na vlastní vysoké škole, sloužící studentům z Vietnamu a Nigérie. Vánoce v klášteře budou poklidného rázu. Jak páter podotýká závěrem, to až oslava Velikonoc se stane „skutečnou orgií“.
Týdeník Welt am Sonntag přinesl ve svém nedělním vydání ze 7. prosince rozhovor s velvyslancem USA v Německu Willamem R. Timkenem. Timken s koncem Bushovy administrativy končí také a v pátek 12. prosince odlétá do rodného Ohia. V interview shrnuje své tři roky v Německu. Výsledky Bushovy vlády jsou podle něj „docela dobré“. Má jen tu smůlu, že je kolem něj mnoho mýtů, lidé nemají dostatek informací a jeví pramálo porozumění pro to, co bylo během posledních osmi let dosaženo. Timken, který je sám potomkem německých vystěhovalců, na otázku, zda USA zůstanou supervelmocí i v budoucnosti, odpovídá, že nikdy nevznesly nárok na to supervelmocí být. Současný stav je výsledkem a logickým vyústěním amerického snažení a úspěchu: „Jsme supervelmocí díky nedostatku pořádné konkurence.“ USA se prý těší na silného evropského partnera – Timken nezmiňuje, zda myslí konkrétní stát či celou EU – a chtějí, aby Čína a další státy rozhodovaly o světě. USA i v budoucnosti zůstanou nejdůležitějším partnerem Německa. Na otevřenou otázku, jak se má Německo tedy chovat k Rusku, odpovídá, že je třeba mu společnými silami přiblížit hodnoty, na kterých stojí euroamerická civilizace.
Stejně jako již dvacet let budou i tentokrát originální, ručně zhotovené diplomy, určené držitelům Nobelovy ceny v oborech fyzika, chemie, ekonomie a literatura, pocházet z pera Anniky Rückerové, kaligrafky žijící v Dolním Rakousku. A jak 9. prosince uvedl zpravodajský server ORF, ty letošní považuje jejich autorka za „obzvlášť pěkné“. Kožené desky s monogramem laureáta ceny na přední straně, ilustrace některého ze švédských umělců a diplom včetně odůvodnění, vše barevně sladěné, jsou výsledkem šestitýdenní práce dcery Rakušana narozené ve Švédsku. Text pro diplomy je jí zaslán předem ve švédštině přímo ze Stockholmu. Na jednotlivé ilustrace je třeba počkat – i jejich autoři se svou prací začínají teprve v den oznámení držitelů cen na začátku října. Specialitou Anniky Rückerové je barevné stínování při tvorbě jednotlivých písmen. Každá z listin je díky této hře barev jedinečným originálem.