literatura
Setkání s Petrem Králem
V dubnu 2006 se básník Petr Král natrvalo vrátil z francouzského exilu, kam odešel v roce 1968. Ve Francii vystřídal rozmanitá povolání a jeho osudy shrnuje kniha rozhovorů Úniky a návraty z roku 2006. Jeho významným počinem z poslední doby je například rozsáhlá antologie současné české poezie (1945––2000) pro francouzské nakladatelství Gallimard (2002). Nejnověji vyšla jeho básnicko-prozaická kniha Svědek stmívání (viz A2 č. 21/2007), v níž rozvíjí své tvůrčí postupy pěší metafyziky. Setkání s Petrem Králem proběhne v rámci pravidelného pořadu internetového magazínu Totem.
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), v pondělí 3. 3. ve 20.00.
Podvečer poezie na Smíchově
Městská knihovna v Praze bude připravovat čtení současných básníků. První dva autoři, kteří do podvečerního pořadu přijali pozvání, byli uvedeni v nedávno vydané Antologii české poezie 1986–2006. Ladislav Puršl (1976) je redaktor a správce depozitáře v Národní galerii, vyšla mu kniha básní Paměť vody (2004). Josef Straka (1972) je externí spolupracovník PSÚ FF UK, redaktor a knihovník. Je básníkem města a interiéru, naposledy mu vyšel soubor básní a krátkých próz Město Mons (2005); v současné době připravuje k vydání knihu Kostel v mlze.
Městská knihovna v Praze-Smíchově (nám. 14. října 15, Praha 5), ve středu 5. 3. od 17.00.
Viola Fischerová v Umělecké besedě
Po sbírce Předkonec (A2 č. 40/2007) přichází Viola Fischerová (1935) s knihou nazvanou Písečné dítě. Část života básnířka strávila v emigraci ve Švýcarsku a v Německu, kde spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa a s časopisem Svědectví; od roku 1994 žije v Praze. Ve svých sbírkách reflektuje úsporným, nemetaforickým jazykem pohledy na jednotlivé úseky svého života, proměny časových perspektiv. Čtení a setkání uvádí překladatel Václav Daněk.
České centrum PEN klubu (Klementinum 190, Praha 1), ve středu 5. 3. od 17.00.
–pa–
divadlo
Dvojnásobný Jánošík
Na první březnový den naplánovala hned dvě brněnská divadla shodnou premiéru. Ať už je to náhoda nebo dramaturgické opisování, uvádí Loutkové divadlo Radost Malované na skle Katarzyny Gärtnerové a Ernesta Brylla a Městské divadlo (MD) totéž pod názvem Jánošík aneb Na skle malované. Zatímco v MD sáhli po překladu Jana Šotkovského, v Radosti inscenují nové přebásnění písničkáře Jarka Nohavici. V Radosti se tak z Juraje Jánošíka stal zbojník Janík. Jánošík pokračuje ve svém tažení po českých a moravských jevištích. Loni například po zbojnické látce sáhlo Činoherní studio v Ústí nad Labem. Na rozdíl od jazzrockového lidového muzikálu Brňanů ale v Ústí inscenovali jevištní baladu Jánošík od Jiřího Mahena (viz A2 č. 23/2007). Pomineme-li náhodu, mohlo by se zdát, že se divadlem v Česku šíří odbojná nálada, se kterou konvenuje balada o slovenském zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával. Muzikál o Jánošíkovi bude mít premiéru v Městském divadle (Lidická 16, Brno) a v Loutkovém divadle Radost (Bratislavská 32, Brno) v sobotu 1. 3. v 17.00 a v 19.30.
Dekameron
Jakub Nvota si vytyčil nelehký úkol a pustil se ve Zlíně do dramatizace a režie renesančního Dekameronu Giovanniho Boccaccia. Navíc se ho snaží zasadit do současnosti, respektive zarámovat do příběhu současného vystresovaného muže, zaměstnaného schůzkami s psychiatrem. Paralela mezi morovou epidemií, za které Boccaccio příběhy vypráví, a současnou dobou, která vede k frustraci, může být nosná. Příběhy slouží jako únik z reality asi stejně v italské renesanci jako v dnešním Česku. Pokud se dramatizátoru a režisérovi v jedné osobě podaří aktualizaci ústrojně zasadit do renesančních příběhů, může nahlédnout netušené. Pohybuje se ale na tenké linii – jen účelově nasadit staré příběhy na nové kopyto může být překvapivě snadné, když se hlavní postava Artur (hraje Zdeněk Julina) z renesančního výletu vrátí s chutí do života a inscenátoři hovoří o rozverné inscenaci. Podtitul navíc zní: „Dokud jsi na světě, bav se.“ Jestli Nvota nesklouzne jen k dekameronské komedii bez přesahu, se mohou diváci přesvědčit v Městském divadle Zlín (třída T. Bati 32, Zlín) v sobotu 1. 3., ve středu 5. 3. a ve čtvrtek 6. 3., vždy od 19.00.
Anglické drama soutěží v Praze
Anglicky psané noviny The Prague Post organizují druhý ročník dramatické soutěže The Prague Post Playwriting Contest. Soutěž už zná své tři finalisty: Nolwenn Treguer, Anthony Wilks a Jeff Kellner. V březnu pokračuje divadelní prezentace finálových her v nastudování pražského anglicky mluvícího divadla The Prague Playhouse v Divadle Minor a rozhodne se také o vítězi. Bude vybrán odbornou porotou a odnese si 20 tisíc korun. Klíčí v Praze anglická obdoba cen Nadace Alfréda Radoka? Představení a finálový večer se budou konat v Divadle Minor (Vodičkova 6, Praha 1) v sobotu 1. 3. ve 20.00 a ve středu 5. 3. v 18.30.
–jb–
film
Tahle země není pro starý
Netradiční detektivní příběh ve stylu filmu „noir“ z texasko-mexické hranice natočily známé postavy amerického (druhdy) nezávislého filmu, bratři Coenové (Fargo, 1996; Big Lebowski, 1998; Lupiči paní domácí, 2004), podle tzv. morálního thrilleru Cormaca McCarthyho. Stejnojmenný román slavného spisovatele (Všichni krásní koně – česky 1995, Hranice – česky 1997) vyšel v roce 2005 a na sklonku loňského roku i česky v nakladatelství Argo. Od chvíle, kdy jeden muž (Josh Brolin) najde šťastnou náhodou na poušti v tašce milion dolarů, lepí se na něho smůla v podobě smrtícího gangstera (unikátně šílený Javier Barden) i policie. Na první pohled běžný detektivní příběh je samozřejmě (ostatně jak jinak u Coenů) parodií žánru a zároveň temnou obžalobou současné americké společnosti. McCarthyho kniha i film Joela a Ethana Coenových jsou považovány za kulturní události počátku letošního roku (coenovský snímek je vážným kandidátem na Oscara) a v příštím čísle A2 přineseme podrobné kritiky obou děl.
Premiéra v ČR 28. 2.
–kb–
Kinoautomat v Hradeckém Centrálu
Jeden z prvních interaktivních filmů bude k vidění na konci února v kině Centrál v Hradci Králové. Vynález Radúze Činčery pracuje na jednoduchém principu – v určených momentech filmu se projekce zastaví a moderátor (tentokrát Eduard Hrubeš) vyzve diváky k hlasování o pokračování příběhu. Možnost s větším počtem hlasů vyhrává a příběh se dál odvíjí zvoleným směrem až do další „dějové křižovatky“. Radúz Činčera tehdy přizval k atypickému projektu význačné tvůrce – na scénáři spolupracoval s Pavlem Juráčkem, Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem. Kromě Miroslava Horníčka v hlavní roli uvidíte například Miroslava Macháčka. Hit výstavy EXPO 67 v kanadském Montrealu byl v roce 1972 jako ideologicky nepřípustný zakázán a záhy putoval na dlouhá léta do trezoru. O jeho obnovení se po revoluci zasloužila režisérova dcera, filmová dokumentaristka Alena Činčerová. Kinoautomat zaznamenal v loňském roce příznivé ohlasy při promítání v pražském kině Světozor se známými moderátory v roli průvodců. Celý projekt se rovněž připravuje na DVD spolu s bonusovými materiály.
Kino Centrál (Hradecká 1227/4, Hradec Králové) 27. 2. – 29. 2.
–ph–
hudba
Podmanivost ve velkém
Angličtí Tunng stojí jednou nohou ve vodách inteligentního středního proudu současné „nefreakové“ folkové scény a zároveň do své produkce vnášejí prvky experimentální elektroniky. Počátky Tunng se nesly ve znamení folktronického zvuku pramenícího z rozdílných zázemí dvou hlavních osob uskupení, písničkáře Sama Genderse a elektronicky orientovaného Mikea Linsdeyho. Hudební směr, jehož vrchol je již dávno minulostí, v podání Tunng nezamrzl a skupina se posunula k alternativnímu folku s hřejivým zvukem, samplery a obskurními nástroji. Jímavý zvuk kontrastuje s ironickou potemnělostí existenciálně laděných textů.
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3), ve čtvrtek 28. 2. v 19.30.
Melodický večer plný barev
Doktor matematiky a kanadský multiinstrumentalista Dan Snaith alias Caribou s každým albem výrazně posouvá svůj osobitý rukopis; od úsměvného a frenetického IDM až ke krautrocku a psychedelickému písničkářství poslední desky Andorra, Snaithova dosud nejnoblesnějšího počinu, inspirovaného zvukem popu šedesátých let. Na evropském turné Snaitha naživo doprovázejí další tři hudebníci, obsluhující analogové syntezátory, dětské nástroje, dvě bicí soupravy atd. Hudba má omamný nádech surfařského povalování se na slunci a nostalgického popíjení lahodných koktejlů při sledování kubrickovského průletu barevnou galaxií.
Lucerna Music Bar (Vodičkova 36, Praha 1), v pondělí 3. 3. v 20.00.
Pash*
Tapiserie zvuku
Sonic Tapestry je historickou výpravou přes čtyři století křížem krážem hudbou od východu na západ. Nizozemsko-
-japonská pianistka Tomoko Mukaiyama hraje hudbu od baroka až po současnost a propojuje ji vlastními improvizacemi. Představení se skládá z fragmentů děl autorů, jako jsou Johann Sebastian Bach, Yannis Kyriakides a Somei Satoh, a také z klavíristčiny vlastní tvorby.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), ve čtvrtek 28. 2. ve 20.00.
Mezi popem a non-popem…
…aneb Duch si vane, kam chce, tak zní titul jedenadvacátého ročníku brněnského festivalu Expozice Nové hudby, jehož guru, skladatel Jaroslav Šťastný (alias Peter Graham) říká: „Nová hudba je obvykle považována za cosi odtažitého od běžného života. Ve skutečnosti jsou však její výdobytky postupně vstřebávány populární kulturou a stávají se součástí obecného povědomí. Důkazem je nejen celá historie populární hudby a jazzu, ale zejména současná taneční scéna se všemi svými odnožemi.“ Hvězdou letošních protínání akademického a nonartificiálního světa budou Text of Light, improvizační superskupina kolem kytaristy Sonic Youth Lee Ranalda a saxofonisty (známého mj. z pozoruhodného ansámblu Zeitkratzer) Ulricha Kriegera. A jak současná elektronika těží z práce důstojných otců zakladatelů, předvedou například slovenští laptopoví králové Poo či domácí Mateřídouška. Dále uslyšíme site-specific projekt bývalého člena Laibach Marka Košnika, berlínské improvizační septeto Phosphor či houslový recitál Clemense Merkela.
Různé brněnské sály, především Fléda (Štefánikova 24, Brno), od neděle 2. 3. do čtvrtka 6. 3.
–pf–
výtvarné umění
Topičův salon startuje
Pražský Topičův salon na Národní třídě založil v roce 1984 František Topič jako výstavní síň u knihkupectví svého nakladatelství. Představoval zde veřejnosti české i zahraniční umění své doby. Mezi jinými zde vystavoval například Jan Zrzavý, Josef Šíma, Zdenek Rykr nebo čeští surrealisté. Poslední výstava se uskutečnila roku 1949, poté byl dům znárodněn, zbaven jména a určen za sídlo nakladatelství Československý spisovatel. Obnovení názvu Topičův salon spadá do 90. let minulého století. Na bohatou výstavní tradici první republiky navazuje nyní nově ustavená Společnost Topičova ve spolupráci s 1. Art Consulting Brno – Praha výstavním programem koncipovaným historikem umění Janem Rousem (1943). První expozice prezentuje dílo Jiřího Koláře (Prostor mezi slovem a obrazem) a trvá do 21. 3., připraveny jsou na tento rok výstavy Karla Valtera, Čestmíra Kafky, Huga Demartiniho, Ivana Ouhela a Antonína Střížka. Každou výstavu bude doprovázet katalog-plakát s odborným textem, reprodukcemi a jednotnou grafickou úpravou.
Topičův salon (Národní 9, Praha 1).
2x Muzeum romské kultury
Muzeum romské kultury se sídlem v Brně, které má status státní příspěvkové organizace, připravilo na začátek jarní sezony dvojvýstavu věnující se prezentaci kulturních projevů romské komunity. První z projektů, nazvaný Cigán sa ně prevelice lúbí..., představuje veřejnosti výběr z propagačního a reklamního materiálu (plakáty, pozvánky, letáky), který nějakým způsobem vychází z romských reálií. Artefakty postihují období posledních zhruba třiceti let a pocházejí ze sbírkového fondu muzea. Druhá výstava, NEviditelní, se prostřednictvím fotografického souboru zabývá romskými sídly – osadami a ghetty v různých částech Evropy. Převládají tu dokumentární a portrétní snímky. Autor fotografií Lukáš Houdek studuje v současnosti romistiku na FF UK a aktivně se podílí na aktuálních výzkumech romských komunit v ČR i zahraničí. Obě výstavy lze navštívit na adrese Bratislavská 67, Brno; rommuz.cz, první do 13. 5., druhou až do 31. 5.
–pev–
televize
Český lev 2007
První březnový den se uskuteční předávání dalších filmových cen Český lev za uplynulý rok 2007. Přestože k jejich podobě i výsledkům lze mít četné výhrady, jde o jednu z podstatných filmových událostí roku, zejména pro samotné tvůrce a štáb. Letošní, již 15. ročník se podle tvůrců nese v duchu hesla „zpátky k filmu“, přičemž moderátorem slavnostního večera bude opět pohotový improvizátor Jaroslav Dušek. Polojubileum ceremoniálu vybízí k novinkám a změnám – vyhlašovací rituál se má proto dočkat nové podoby. V nominačním večeru, který uváděla Ester Kočičková, se odtajnily filmy, jež budou letos soupeřit o křišťálové sošky: …a bude hůř, Bestiář, Crash Road, Edith Piaf, Gympl, Chyťte doktora, Jedné noci v jednom městě, Kvaska, Maharal, Medvídek, Movie, Poslední plavky, Poslední vlak, Pusinky, Roming, Václav, Tajnosti a Vratné lahve. Největšími kandidáty jsou podle očekávání Vratné lahve Jana Svěráka a Tajnosti Alice Nellis, jež Jan Svěrák produkoval, a tudíž sám asi neodejde bez sošky. Otázkou však i letos zůstává, o čem tato česká verze Oscarů vypovídá – o řemeslné zručnosti, diváckosti, nebo o umělecké úrovni zvolených snímků?
ČT1, v sobotu 1. 3. od 20.00.
King Kong
Přesně před 75 lety, konkrétně 2. března 1933, se v newyorské Radio City Music Hall a v Roxy Theatre konala premiéra filmu King Kong, který od té doby pevně zakotvil ve světové popkultuře. Příběh megalomanského režiséra Carla Denhama, krásné blondýnky Ann Darrowové a zejména ústřední obří gorily se jménem Kong varioval archetypální zápletku krásky a zvířete, přičemž režiséři Merian C. Cooper a Ernest B. Schoedsack filmu dodali potřebnou dávku dynamické akce, jež ve své době oslňovala nebývalými trikovými sekvencemi. Nečekaný úspěch King Konga v době hospodářské krize vytvořil jednu z mála meziválečných výdělečných velkoprodukcí studia RKO. Poutavost příběhu dokazují i dva velkorozpočtové remaky (1976, 2005), jež ovšem ústřední zvířecí postavu příliš humanizují.
ČT2, v neděli 2. 3. od 16.50.
Zelená míle
Adaptace knih Stephena Kinga až na výjimky nedopadají příliš dobře. Frank Darabont ale na tomto poli uspěl už dvakrát (respektive třikrát – Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle a podle ohlasů ze zahraničí i Hustá mlha), což není i v případě předloh Kingova formátu žádnou samozřejmostí. Vězení, kde čekají odsouzenci na popravu, nemůže být přívětivým místem. Zelená barva uklidňuje, a možná proto pokrývá dlouhý koridor vedoucí až k elektrickému křeslu. Dozorce Paul Edgecombe (Tom Hanks) v takovém vězení pracuje a snaží se „své“ vězně alespoň trochu chápat. U psychopata Divokého Billa jsou motivy činů jasné, ale když do cely vstoupí majestátní a útlocitný John Coffey (Michael Clarke Duncan), obviněný z vraždy dvou dívek, začíná pochybovat. Co když je nevinen? Stopáž snímku sice přesahuje 3 hodiny, přesto není rozvláčný a Frank Darabont po celou dobu pečlivě buduje příběh pomocí standardních filmových prostředků.
Prima, v pátek 29. 2. od 20.00.
Žena ve vodě
Zatím předposlední film režiséra M. Night Shyamalana vyvolal velkou vlnu nevole, zejména mezi svými fanoušky, kteří očekávali tajemný thriller s tradičním překvapivým závěrem. Shyamalan se ale tentokrát vydal mnohem zákeřnější a pro většinového diváka zákonitě nestravitelnější cestou. Příběh údržbáře Clevelanda Heepa (Paul Giamatti), jenž jednoho dne v šachtách pod bazénem nalezne vodní nymfu Story (Bryce Dallas Howardová), která ho požádá o pomoc, je záměrně poměrně naivní. Příběh samotný totiž není vlastním tématem snímku – je to spíše vyprávění o vyprávění, o samotném hledání a vytváření příběhu a o roli jednotlivých postav v něm. Když Cleveland zapojí všechny sousedy z domu, aby Story (v překladu příběh!) pomohli, demonstruje vlastně proces filmového vyprávění. Shyamalan ve snímku odkrývá karty, bez jakéhokoli zákrytu odhaluje, jak se tvoří příběh a co ho na tomto procesu fascinuje. Žena ve vodě se nepohybuje po celou dobu v rámci jednoho pevného žánru, ani neslibuje jasné pohlcení fikcí, díky čemuž si vysloužila převážně negativní reakce.
HBO 2, v pátek 28. 2. od 20.10.
–ph–
rozhlas
Na vlnách se Spermem
V pořadu Čajovna budou představeni hlavní interpreti letošního ročníku festivalu elektronické hudby Sperm – holandské duo Modeselector a kanadský projekt Deadbeat.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 28. 2. v 19.00.
Holčičky Oksany Zabužko
Povídka patrně nejznámější současné ukrajinské básnířky a spisovatelky, pocházející ze sbírky próz Sestro, sestro (recenze v A2 č. 4/2007), je jakýmsi pokusem o pochopení sebe samé. Objevuje existenci dvou principiálně odlišných typů vidění světa – lyrického „vnitřního“ a epického „vnějšího“. Text je dvojhlasým proudem vzpomínek na dětství, z nichž vystupuje postava spolužačky, která „vzala život za špatný konec“. Ve vzpomínkách její kamarádky se vynořuje proud pokrytectví, falešné morálky, šplhounské ctižádosti a dalších lidských vlastností, podporovaných sovětskou totalitou.
ČRo 3 – Vltava, v pátek 29. 2. v 18.30.
Procházka s andělem
Básnický debut Marty Veselé, rozené Jirousové, vydalo na sklonku loňského roku pod názvem Procházka s andělem nakladatelství Dauphin. Autorka pochází z rodu vydavatele Josefa Floriana a je dcerou básníka Ivana Martina Jirouse. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Dva roky učila na základní škole v Nové Říši na Vysočině. Žije ve Staré Říši, v prostředí, které formovalo prostor její imaginace. Pořad připravil Igor Fic, v režii Vlada Ruska účinkuje Ivan Martin Jirous.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 1. 3. ve 23.00.
Jiné orchestry Heinera Goebbelse
V rámci pořadu Svět jiné hudby bude představena aktuální nahrávka německého skladatele soudobé hudby Heinera Goebbelse, nazvaná Landschaft mit entfernten Verwandten (Krajina se vzdálenými příbuznými). Kromě orchestru Ensemble Modern zde uslyšíme i tvorbu stylově spřízněných autorů: ambientního tvůrce Caryi Amara, elektroakustického experimentátora Michaela Vernuského nebo pianistky Victorie Jordanové.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 1. 3. ve 23.15.
–kk–
jb – Jana Bohutínská / kb – Kamila Boháčková / kk – Karel Kouba / pash* / pa – Petr Andreas / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík / pev – Petr Vaňous