Země, naše „lícha jaktěživá… bezkrevná a mživá“, se chvěje již zbadatelně. Předesílám, abych neodradila, že prokazatelné i odhadované dopady recese na kulturní ruch autoři v přítomném čísle A2 ohledávají se snahou najít směr východu. Většinou zdroj světla nacházejí.
Ale zpět k zemětřasu. Nejapná otázka, jež v souvislosti s finančními (mocenskými) vlivy na tuto oblast života nyní ožívá v rubrikách denního tisku nadepsaných kultura, totiž zda umělcům prospívají existenční útrapy či poklid, odvádí pozornost. Intimitu vzniku uměleckého díla neopatlávejme úlisnými slovy a obraťme se k záležitostem, o nichž mluvit lze. Ba se musí. Náhlý úbytek již tak nedostačujících peněz v tuzemských nekomerčních oblastech jen naváže na jejich dlouhodobé pustošení. A ledacos se na něj svede – teď se přece musí šetřit.
Právě dokonavší rok už mnohé dosavadní tendence vyhrotil. Připomeňme některé. 1. Školství a kultura u nás nejsou politickými tématy, nýbrž libůstkami. Pražský radní Milan Richter, jenž loni naprosto vážně vyjevil koncepci své oblasti přirovnáním umění k rohlíkům na krámě, je stále v úřadu a bývalí vzbouřenci, kteří mimo jiné požadovali jeho odvolání, nyní hřadují v početném Poradním sboru primátora a snad mají dojem, že Richtera někam manévrují. Je jisté, že většina kompromisů, na nichž se shodnou, stejně sluchu radního nedojdou. A jeho – námi zvolení – nadřízení, pamětni kolegových zásluh o stranu, si beztrestně dovolují držet ho ve funkci. 2. Devótnost (nebo jen obživná únava?) v naší oblasti kultury narostla. Vede k tomu snad snaha o dialog, o dosažení alespoň malých zlepšení situace. Ale také nedostatečná vzájemná podpora všech ekonomicky neefektivních oblastí. Když v A2 č. 39/2008 vyšel alarmující článek Petra Bílka Akademická jatka o financování vysokých škol, přidalo se k němu mnoho kolegů – většina však neveřejně. Kdo se už čehokoliv drobného domohl, mlčí. „V té tiši olovné/ mha tlí, čas tkví a váhá. Tak strašně povlovné,/ to hubenství mne zmáhá…“ (J. Palivec, novoroční čtení) 3. Neschopnost nás kulturních profesionálů využít jakákoliv vítězství je mimo jiné způsobena ideologickou zabedněností. Černobílé pravo-levé vidění, stále usazené v pojmech studené války, v letošním jubilejním roce ještě posílí a odbytí názorového protivníka výrazem bolševik bude ještě dlouho znemožňovat debatu o skutečných problémech. 4. V boji s imperativem okamžité efektivity se kulturním manažerům podařilo zorganizovat mnoho úžasných akcí. Jejich vedlejším příznakem je však nová kategorie l´art pour grant, jež obsahuje množství artefaktů nebo konferencí se specifickým slovníkem a ritualizovanou formou, vytvářených v podstatě na zakázku donátora. Na renomé to kulturnímu provozu nepřidá.
Nevyčerpáno, avšak shrnuto, s netrpělivým optimismem: na recesi, způsobenou podle Hospodářských novin ztrátou důvěry v bankovní sektor, nemusí umění nijak „reagovat“. Jeho podhoubí, domácí kulturní nivó, je samorostlý komplex různých krizí, za mnohé z nichž si můžeme sami. Některé se už podařilo srozumitelně pojmenovat, u některých veřejnost projevila jakýs takýs zájem o řešení. S tím lze dál pracovat a – slovníkem pozorovatelů hybných sil společnosti – posílit důvěru v kulturní sektor.
Četba A2 vám, jak věříme, vydrží na čtrnáct dní, do 21. ledna, kdy vyjde druhé číslo. Začínají dvě nové rubriky, observace českých subkultur od Lukáše Rychetského (s. 37) a kritický pohled na projevy občanského vzdoru vůči politickým nesmyslům (s. 38), připravovaný Filipem Pospíšilem. Nové pojetí obálky, rubriky galerie a kulturních tipů vnesli do A2 noví členové redakce Dora Dutková a Martin Kubát. Redaktorkou divadelní rubriky je od nynějška Jana Bohutínská, hudebním zápisníkem se do A2 vrací Aleš Stuchlý. Tři obsažné texty přítomného čísla se týkají literatury a mezních stavů těla: markýz de Sade, Maurice Blanchot, Roland Barthes a jejich citliví vykladači (na s. 8, 26 a 39) dráždí různým rytmem čtenářskou citlivost. Podobně zadíravý je literární zápisník Jana Štolby (s. 7) a jisté taneční pasáže od Niny Vangeli (s. 15); nejen k čerstvě vydanému románu Židovský policejní klub nabízíme rozhovor s jeho autorem, americkým spisovatelem Michaelem Chabonem (s. 24). Pokud vás zajímá, co se po loňsku bude dít s Národní knihovnou, zkuste to zjistit z rozhovoru s jejím novým ředitelem Pavlem Hazukou (s. 10).
Důvěrné čtení! A zdárný nový rok!