Bruselská básnická skupina (Brussels Poetry Collective) provedla v březnu letošního roku akci s názvem Evropská ústava ve verších, jíž se zúčastnilo přes čtyřicet evropských básníků. Otiskujeme část Preambule, závěrečné ustanovení, hymnu a některé články – především ty, které napsali hosté letošního veletrhu Svět knihy, na němž bude akce podrobněji představena.
Preambule, část
Různí autoři
neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt
Spálená země, kamkoli se oko pohne,
sleduji stoupající oblak s růžovými okraji
(ten pozůstatek dávno vyhaslého ohně),
prastaré uhlíky, jež sotva doutnají.
neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt
Evropa, která vyhasíná, Evropa, která krvácí,
jezdecké bičíky, plameny, plynové komory
a šibenice,
Evropa, dějiny a filtrování kalu,
bitevní pole, vlčí máky, náhrobky a zášť.
neříkej Evropa, říká se, říkej Smrt
–
My, kdož přicházíme ze všech zemí, ze všech
církví, z chudinských čtvrtí, odevšad,
my z Evropy – opouštíme pohoří, sestupujeme
do údolí, přicházíme k vesnicím,
ztrácíme se ve městech. Ano, my všichni,
úpěnlivě prosíme občany, slyšte,
poslouchejte naše vyprávění o obavách, ohni
a sněhu.
V téhle chvíli, ve větru a prachu dějin,
nevíme pranic sami o sobě.
My, svrchovaný lid Evropy.
Chceme, aby se hudba i nástroje
a všechny zvuky otevřely dialogu,
aby zněl koncert synkopických melodií.
Vzbuďte se, vzbuďte.
Otevřete okna, vpusťte dovnitř rytmus ulice,
zvuky a hlasy, ten počátek hudby.
Ať v téhle zemi nastane ráno.
O povaze práv
David Van Reybrouck (Belgie)
Už při narození měli jsme svoje práva
vrostlá pod kůži jak stopy vlásečnic –
krajka z těch cév je naší ozdobou!
Článek 11: Právo na osamělost
Kateřina Rudčenková (Česko)
Možná jsi sama to červené světlo na majáku,
co nedovolí lodím a letadlům
do sebe narazit,
a ani o tom nevíš
Možná právě ty střežíš pevninu
Možná právě na tvém úpatí
leží v písku racčí vejce
snesené k intimní večeři
Dost možná právě v tvé trávě
na dunách – na jediném místě světa –
hnízdí hejna vzácných ptáků
Ustup o krok
Tvá samota na špičce Jižního mola
má asi hlubší význam
než jen holé osamění
Článek 20: Právo být někde mezi
Patrick McGuinness (Wales)
Tento článek zaručuje nezcizitelné právo na
odcizení
pro ty, kteří si to přejí: pro občany, stojící
uprostřed,
pro celebranty skvělé předpony trans- a celé
armády
jejích příbuzných, bratranců, sestřenic
z druhého kolena, vlastních i nevlastních
sourozenců,
současných i bývalých švagrů, snach i tchyní:
ani to, ani ono, to i to, nic
z výše uvedeného, pro signatáře
na přerušované čáře in margine,
pro občany krajnice a oblastí
zvaných terrain vague,
pro ty naruby a lícem dovnitř, dvoj-, polo-
a obojaké, polokrevné, smíšené, duhových
odstínů
šedé, pro meziválečné a mezilehlé,
potůček a přítok, řeku měnící jméno,
víza vyhlídek a vizí, pas k plavbě přístavem
známým i cizím.
Článek 36: Právo na nevyzpytatelnost
Petr Borkovec (Česko)
Báseň složená na příkaz vladaře
se týkala úseku pole chráněného lesem
s tak zhoustlými krajními stromy,
že se nedalo vstoupit dovnitř,
hlíny s cihlovým povlakem,
po které se sunul pulsující stín,
prvních smrků a modřínů
se spodními větvemi vrostlými do trav
a obludných chapadel ostružin,
jejichž konce zarůstaly zpět
mezi hrudky červenavé půdy,
hradby slaboulinkých dubů,
udušených bezejmenným keřem,
křivých břízek, ježících se z kupy
polem vyplavených kamenů,
lopuchových listů se spálenými konci,
vyhořelých divizen a lupin,
stanoviště vzduchu nad vrcholky stromů,
na kterém se tetelily plevely
žáru a vzdálených hromů.
Článek 71: Azyl a migrace
Clare Azzopardi (Malta)
Dali jí k jídlu kousek chleba –
úponky indžery se mi lepily na prsty
spolu s příběhy
bezesných nocí v celách Safi
probděných s temnotou mezi prsty.
Měla jsi s sebou přivézt hrst hlíny, řekla jsem,
připomínala by ti
tváře ožehlé do barvy korálu. Tenhle ostrov
je vyprahlý –
kdyby mu každý obětoval hrst hlíny
pohmožděné vzpomínky by jedna po druhé
zplodily
nové bajky.
Tady, řekla, podívej, a otevřela dlaň.
Viděla jsem, že v ní svírá strach z chladné
noci
na lodi plahočící se po modré hladině
Středozemního moře.
A v ústech – přilepené na patro –
nespočetné příběhy bez konce.
Oči jí přetékaly hněvem, kapaly
jí z nich na tvář
třpytivé flitry.
(indžera – etiopský nekvašený chléb)
Článek 71bis
Eugenijus Ališanka (Litva)
zaklepej a otevřou ti
inu klepu
lomozím kruhem ve lví tlamě
zvoním
buším pěstí
kopu
házím kamínky do okna
potom kameny
inu
nikdo není doma
Závěrečné ustanovení
Antonio Gamoneda (Španělsko)
Byl jsem slepý jak náhrobní kámen, než jsem
jednoho dne spatřil opravdové ruce.
Vlastně ne ruce, spíš prolínání bez doteku
– jako u listů v lese.
Teď vím, že jediná píseň, jediná důstojnost
všech starých písní a jediná poezie
skrývá se v tom,
co vyslovuje svou lásku k světu, k téhle
osamělosti k zešílení, k téhle vyvrženosti.
Mlčím, čekám, než můj smutek a naděje
budou jako to, co vidím na ulici,
než sám budu moci být v těle všech lidí,
než se zavřenýma očima spatřím smutek,
který se mi zjevuje, když oči otevírám.
Evropská hymna
David Van Reybrouck (Belgie)
Pane, pano, pain, pan, pa, paő
Psomi, ogi, ekmek, khobz
Lehem, xumel, kenyér, maize
Paîne, duona, kruh, büke, hatz
Chléb, chlieb, chleb, chlib, chleb, chleb, hleb,
chljab
Hleb, hljeb, leb, leib, loaf, leipä
Broyt, bröd, brood, brød, Brot, brød, brauö,
bread
Bara, aran, bôle, pan
Roti, balo, roti, bolo
Pahng, bureddo, mianboa
Roti, lipa, t’anta, senkgwa
T’anta, mbuuru, mikati
Pan, tinapay, nan, isonka
Pan, isinkwa, borotho
Roti, Brout, dabo, parăoa!
Chléb, chlieb, chleb, chlib, chleb, chleb, chlĕb
Přeložili Tomáš Fürstenzeller (Preambule, Van Reybrouck, Gamoneda), Alexandra Büchlerová (McGuinness, Azzopardi), Alena Dřízalová (Ališanka).
Všechny texty na této straně jsou publikovány se svolením org. Passa Porta / Het Beschrijf a Shahrazad – Stories for Live.
Evropská ústava ve verších je společné dílo více než čtyřiceti básníků z celého světa. Členové Brussels Poetry Collective (David Van Reybrouck, Peter Vermeersch, Geert van Istendael, Manza, Xavier Queipo a José Ovejero) ve spolupráci s literárním domem Passa Porta požádali své kolegy z celé Evropy, aby společně vytvořili jakousi stínovou (slunečnou?) Evropskou ústavu. „Celá akce je něčím podstatnějším než pouhou lehkomyslnou revizí politického fiaska. Evropská ústava ve verších staví debatu o základních principech jednotné Evropy tam, kam patří: do veřejného prostoru svobodných a činných občanů, kterým nechybí fantazie,“ píše se v jednom z jejích doprovodných textů. Akce – která vyvrcholila veřejným předčítáním v bruselském divadle Flagey a vydáním „ústavy“ v několika jazycích – se zúčastnili například Antonio Gamoneda, Seamus Heaney, Gerrit Komrij, Franzobel, Mircea Dinescu nebo Eva Runefeltová; z českých autorů Kateřina Rudčenková a Petr Borkovec.