U příležitosti udělení Skřipce jsme se zeptali několika odborníků a překladatelů na jejich zkušenosti s mizernými převody literárních děl v zahraničí.
1. Existuje v jiných zemích podobná instituce, jako je u nás Skřipec?
2. Na jaké úrovni je kvalita překladů v zemi, jejíž literaturou se zabýváte?
3. Který překlad z vašeho jazyka do češtiny historicky nejvíce uškodil?
Tomáš Glanc, rusista
1. V Rusku existuje anticena Odstavec, uděluje se na jarním knižním veletrhu, ale od začátku tohoto desetiletí, kdy byla ustavena, ji laureáti ještě nikdy osobně nepřevzali. Uděluje se ve čtyřech kategoriích: za nejhorší překlad, za nejhorší redakční zpracování, za nejhorší korekturu a za nejhorší všechno (takzvaný „úplný odstavec“). Nejednou jsou mezi nositeli ceny i jinak dost renomovaná nebo aspoň známá nakladatelství.
2. Kvalita překladů do ruštiny je na všech úrovních od geniální až po naprosto příšernou, netroufl bych si jakkoli zobecňovat.
3. Na škodění si ani nevzpomínám, ale škoda je, že mnozí významní autoři nejsou přeloženi vůbec nebo jen málo. Hlavně se to týká poezie. Snad nikomu z žijících ruských básníků u nás nevyšla knížka. Ale ani třeba úspěšná prozaička Ljudmila Ulickaja nemá jediný román přeložený do češtiny, ačkoliv jí vyšla spousta překladů nejen do „velkých“ jazyků, ale i do bulharštiny, maďarštiny atd.
Jiří Pelán, literární historik a překladatel
1. Nevím o tom, že by jinde existovala analogie Skřipce. Obdivuju členy poroty, kteří se každoročně ujímají této nevděčné práce.
2. Zabývám se francouzskou a italskou literaturou, ale nesleduji nijak systematicky tamější překladovou produkci. Ve Francii i Itálii se překládá hodně a řekl bych, že zpravidla dobře. Vyrovnanější jsou nesporně překlady z tzv. velkých literatur, tam je větší konkurence, u menších jazyků, jako je právě čeština, se občas dávají do díla nadšenci, jejichž kompetence jsou omezené. Rozdílná je možná i redakční praxe, pokud jde o překlady z „exotičtějších“ literatur: s překvapením jsem například zjistil, že starší francouzské překlady z Hrabala jsou plné škrtů. Francouzská redakce chtěla zjevně Hrabala trochu ukáznit a zcivilizovat.
3. Zdravé a kritické společnosti nemůže uškodit žádná kniha. Ale jeden příklad bych snad uvedl: Garaudyho Realismus bez břehů z šedesátých let. Garaudy poskytl poslední šanci leninské teorii odrazu tím, že prohlásil i Kafku za realistu. Mnozí v této myšlenkové bramboračce nějaký čas v dobré vůli nadšeně plavali, prostor svobody se však nedá rozšiřovat falešnými argumenty.
Bára Gregorová, překladatelka z polštiny a ruštiny
1. Nevím, nikdy mě nenapadlo se o to zajímat.
2. Nevím a těžko to posoudím. Překládám z polštiny a ruštiny, ne naopak, to byste se museli zeptat překladatelů z češtiny. Rozhodně můžu ale říct, že o své překladatele „pečují“ mnohem víc. Důkazem může být čtyřdenní, perfektně zorganizovaný Kongres překladatelů z polštiny v Krakově, který se konal na začátku června a na němž se setkalo přes dvě stě účastníků z šestapadesáti zemí. Nedokážu si představit, že by něco podobného uspořádala nějaká organizace u nás.
3. Tak to už si vůbec netroufnu tvrdit. Jsou knihy, které programově čtu v originále a překlad radši odložím, aby naštvání z toho, jak je odbytý, negradovalo, ale často je špatný překlad zásluhou nejen špatného překladatele, ale i špatného redaktora.
Mariana Housková, anglistka a hispanistka
1. Na anticenu za překlad jsem v angloamerické ani v hispánské oblasti nenarazila.
2. Hlavně angloamerická oblast je známa malým zájmem o překladovou literaturu a o kultivaci literárního překladu – překladová beletrie představuje jen malý zlomek tamního knižního trhu, překlady zejména z menších jazyků vycházejí zpravidla v malých nezávislých nakladatelstvích a špatně se prodávají. S okrajovým postavením překladů souvisí i jejich nevyvážená úroveň – samozřejmě tu existují vynikající překladatelé, ale není tu soustavná snaha budovat kulturu překladu a pečovat o jeho úroveň.
3. Špatných překladů je spousta, a to i mezi těmi, které se staly součástí běžně uznávaného kánonu. Těžko vybrat jeden obzvláště škodlivý, škoda je každého dobrého díla, kterému překlad neučiní zadost.
Kateřina Horváthová, překladatelka z maďarštiny
1. Bohužel nevím.
2. Pokud vím, překlady v Maďarsku jsou na velmi dobré úrovni. Dobře si stojí i překlady z češtiny, například knihy Bohumila Hrabala nebo Patrika Ouředníka.
3. Nevím o žádném, který by historicky uškodil. Velmi diskutovaný byl překlad Menyhérta Lakatose Krajina zahalená dýmem, tam ale šlo o celkově odbytou práci překladatele, redaktora a korektora.
Petr Zavadil, překladatel
1. Nejsem si toho vědom.
2. Kvalita je překladů je stejně různorodá jako kdekoliv jinde. Ale obecně se domnívám, že například v poezii, která mě zajímá nejvíc, existují ve Španělsku dobré i vynikající překlady. Je třeba dodat, že španělská překladatelská tradice je jiná než česká, mnohem volněji například zachází s rýmem. Poezii tam často překládají básníci, což rozhodně není ke škodě věci.
3. Nevím, jestli překlad může opravdu nějakým způsobem škodit, ale vzpomínám si, že mimořádně trapným dojmem na mě působily překlady moravského nadšence Zdeňka Šmída, který řeč jihoamerických domorodců překládal ostravským nebo kyjovským dialektem.