Na začátku května propukla intenzivní část volební kampaně před volbami do parlamentu, které jsou stanoveny na konec tohoto měsíce. Reklamní masáž má za cíl získat pro volbu poslední nerozhodnuté voliče, případně přetáhnout dosavadní stoupence jiných partají na svou stranu. Zda se vynaložené prostředky, ať již soukromé nebo ty, které se stranám podařilo nejrůznějšími způsoby vytáhnout ze státního rozpočtu, skutečně promítnou ve větší podpoře jednotlivých subjektů, je teď ještě těžké určit. I když zveřejňované průzkumy naznačují poměrně velkou volební účast (zhruba 75 procent lidí se vyslovuje, že k volbám asi nebo určitě přijde), já se svém okolí setkávám spíše s jinou reakcí. Čím silnější a neodbytnější je hluk reklamy, tím si je člověk nejistější, jaké jednání by bylo v této situaci správné.
Odhadovaná o více než deset procent vyšší letošní volební účast oproti předchozím parlamentním volbám v České republice (64,47 procenta v roce 2006 a 58 procent v roce 2002) zvláštním způsobem kontrastuje také s celkovou politickou situací. Ta je charakterizována ročním fungováním „přechodné“ či nouzové vlády, kterou hlavní strany s výjimkou komunistů podporují, ale zároveň se od ní distancují nepřetržitými korupčními skandály, ekonomickým poklesem a rostoucím zadlužením země. Odhodlání jít hlasovat se za těchto okolností dá interpretovat buď jako chybný výsledek výzkumu, anebo projev neotřesené důvěry české veřejnosti v demokratické mechanismy. Průzkumy totiž zároveň naznačují, že se lidé do jisté míry odklánějí od etablovaných stran (především ODS a KDU-ČSL), nehodlají ale podpořit strany, které by se daly s jistou licencí označit za protisystémové (KSČM, DS), či takové, jež by hlásaly potřebu zásadních úprav politického systému.
Místo hesla „Změnit systém!“ je tedy silně slyšet spíše umírněnější „Vyměnit lidi!“. Některé z předvolebních mítinků zavedených stran dokonce začali doprovázet i lidé s transparenty s obdobnou výzvou. Například 1. máje na pražském náměstí Míru pět urostlých mladých mužů rozdávalo na propagační akci sociálních demokratů letáčky s nadpisem Vyměňte politiky.cz. Nová iniciativa v nich vyzývá, aby lidé šli k volbám, nebáli se propadnutého hlasu a volili menší strany. „Pouhých 270 000 hlasů protlačí do sněmovny novou stranu,“ lákali aktivisté. Strmý nárůst preferencí nových stran Věci veřejné a TOP 09 zjevně napovídá, že je mnozí považují za právě takovou alternativu. Bohužel se ale mýlí. TOP 09 za tváří nonkonformního vůdce schovává mnoho zasloužilých politiků nyní opovržené KDU-ČSL a také staré mocensko-ekonomické vazby. Na kandidátkách VV pak skutečně stojí lidé, kteří v parlamentu ještě nebyli. Média (například Hospodářské noviny) však již odhalila, že stranu ve skutečnosti řídí lidé napojení na detektivní agenturu ABL a ekonomické skupiny dosud spojené s ODS.
Jinou metodu, jak dosáhnout stejného cíle – tedy výměny neoblíbených a kompromitovaných tváří ve sněmovně –, nabídla iniciativa Defenestrace 2010. Místo vyhazování z oken upřednostňují její představitelé předseda Nadace Charty 77 František Janouch a spisovatelka Lenka Procházková metodu kroužkování. „Každý kandidát na krajské kandidátní listině, kterého zakroužkuje nejméně pět procent voličů, postupuje ze spodního místa skokem na zcela přední a získává mandát v Poslanecké sněmovně,“ vysvětloval Janouch svou ideu novinářům. Kouzlo jednoduchosti se tomuto nápadu jistě nedá upřít. Nečeká ale tyto nové lidi, kteří ve stávajících mocenských mechanismech nahradí ty předešlé, stejně rychlá proměna ve tváře staré a nedůvěryhodné?
Na poslední chvíli se objevila ještě jedna iniciativa, která vábí voliče k hlasování. Ti prý mají volbou vyjádřit nemožnost ztotožnit se s kteroukoli z kandidujících stran a nespokojenost se současným politickým stylem tak, že vhodí do urny bílý lístek. Zavedení institutu bílého volebního lístku zároveň iniciativa žádá i peticí. Obdoba protestního hlasu proti kandidátům Národní fronty ve čtyřicátých letech má ale také svou slabinu. Podle stávajícího volebního systému i přes odevzdané bílé lístky stejně nakonec křesla připadnou jednotlivým stranám a ty si za ně také rozeberou tučné státní příspěvky.
Posledně jmenovaný aspekt by pak bezradný volič měl vzít na konci tohoto měsíce obzvlášť v úvahu. Zákon stanoví, že každá strana či hnutí, které získá ve volbách přes tři procenta hlasů, dostává v následujícím období šest milionů korun ročně. Za každou další, i započatou desetinu procenta hlasů obdrží strana nebo hnutí navíc 200 000 Kč. K tomu náleží straně ročně příspěvek na mandát poslance 900 000 Kč. Alespoň sto korun za hlas voliče pak dostanou všechny strany, které ve volbách získají více než 1,5 procenta hlasů. Ti, kdo chtějí zachovat v našem politickém systému šanci pro alternativu, se tedy nemusí tolik bát, že by jejich hlas pro malé strany přišel úplně nazmar.