DOM, skupina prvního českého punkového básníka Josefa Vondrušky, vyrostl z podhoubí normalizační ČSSR jako „zářivá zhoubná houba“ a v prostředí hospodského patosu tehdejších podzemních aktivit pak před vlasatci, zírajícími na Vondruškovy nalakované nehty, zářil jako „černý jedovatý květ dekadence pozdních sedmdesátých let“. DOM však nelze popsat jako hudební skupinu. Je to vlastně jen odlesk, eklektické gesto zrcadlící na dálku mytický vesmír skutečného dění. V tomto mýtu pak v Dombaru, tj. v hostinci Pod Vrchem, panovala zvláštní tajemná síla: „SÍLA DOMU“. Jejím jádrem zřejmě byla schopnost být kdekoli, a stejně být jinde, neboť „lidé z DOMU jsou lhostejní ke světu, ve kterém se oni sami nacházejí“. Reportáž uveřejněná v 2. čísle Vokna je z roku 1979.
V roce 1977 poslední vystoupení, od té doby se situace vyvíjela (problémy se zkušebnou, změny v obsazení) akcelerována maratónským běžcem.
Někdy úplně bez života se ztrátou víry, aby nakonec přišla renesance této první skupiny Nové vlny v této zemi.
DOM vystoupil v černé kůži, zpěvák J. V. navíc s make-upem, aby zdůraznil svoje texty (kdo je nezná – většinou jsou o lásce). Za podiem byla aluminiová stěna a bylo použito stroboskopu. Skladeb bylo dvanáct a vystoupení trvalo asi hodinu. Skupina některé skladby prodloužila. Jedna z ústředních byla „Věřím ve zlo“ – filosofie 1984? Krásná píseň byla „Ono to je jiný“, kterou si některé groupies dosti často zpívají. Lidem se líbila „Krkavčí matka“, kterou potom chtěli přidat. Já mám nejraději píseň „Divný kluk“, ale tentokráte nebyla slyšet basa, takže na první místo dávám „Ono to je jiný“:
Víš ono to je jiný, když o někom na dálku sníš,
víš ono to je jiný, když s ním potom spíš
– to jsou ty verše, takže už se nemůžete divit, že si to někteří lidé zpívají. „Rock’n’rollové zvíře“ byla improvizace z fleku. Na závěr „Rock’n’rollový miláček“ – ano, rock’n’roll.
Možná by bylo lepší, kdyby DOM hrál s jednou kytarou, protože ty dvě se někdy rozcházejí, ale zde se nedá moc měřit hudebními měřítky, protože tu je důležitější myšlenka a cit a upřímnost.