Ad Proč se nám Kaczyński omluvil? (A2 č. 9/2010)
Děkuji za připomenutí této omluvy. Mám též pocit, že je stále nedoceněná. I když Těšínsko nám leží v žaludku víc než polský podíl na okupaci v roce 1968. Zajímavý článek k této problematice jsem před časem četla na webové stránce Listů. Zbyněk Hutar v něm navrhuje sepsání česko-polské deklarace. Proč ne? Vážím si i kritiky jednání/nejednání našeho prezidenta v závěru článku, to je vzhledem k funkci autora textu, pana Klípy, odvážné. Víc než kritiku neúčasti některých státníků na pohřbu polského prezidenta od pana Klause asi čekat nemůžeme. Vždyť kdo pohřbil Visegrád?
Petra Vojnovičová
Ad Politika ve svěrací kazajce (A2 č. 10/2010)
Zdravím, soudruzi! Neopírá se ta kritika „překrývání konfliktu“ o jakousi ontologizaci konfliktu? Jako by konflikt byl ve společnosti vždy už přítomen, jako by společnost byla ze své podstaty rozdělena na dvě soupeřící skupiny, které jdou proti sobě. Ale to je jen jedna z mnoha podob, které může dění ve společnosti nabýt. Myslím, že podstatou toho dění je spíš napětí mezi nesourodostí aktérů, z nichž se společnost skládá, a nutností nějaké míry homogenity, umožňující minimálně nějaký modus vivendi – tedy potřebou konsenzu. Tohle napětí může, ale nemusí nabýt formu antagonistického konfliktu, jehož řešení je vedeno zase právě potřebou toho konsenzu – buď někdo zvítězí a vnutí svá pravidla hry ostatním (kteří, byť raději, na ně kývnou), nebo dojde k dohodě na kompromisu (či aspoň ke kultivaci konfliktu, tj. dohodě o nedestruktivním způsobu řešení sporných otázek; překrytí je ale také legitimní strategie – například náboženské konflikty raného novověku byly po epoše náboženských válek překryty nadřazením státní rezony nad jiné ohledy). Ale může se i stát, že se společnost zcela rozpoltí, část lidí třeba odejde a založí si novou obec (jako puritáni v Americe), protože právě proto, že společnost nemůže existovat bez konsenzu, nemožnost dohody se stává důvodem pro odštěpení se. Čest práci!
Martin Škabraha
Brzy přijde doba, kdy bude nezbytné porušovat některé stávající zákony. Ignorovat je, vysmívat se jim. Protože pokud se bude dál a dál prodlužovat současná pasivní rezistence až loajalita, povede to k nepředvídatelné katastrofě. Jenže intelektuálové současnosti (a zejména ti čeští) se ve své diskursivně překomplikované pohodě zabydleli natolik, že nebudou ochotni cokoli riskovat. V případě procesu změny budou oni ze hry venku. Dřívější metody RAF a dalších seskupení by už dnes nefungovaly, je třeba začít mnohem sofistikovaněji a především v naprosté anonymitě. Myslím, že úvahy o ontologizaci a podobně jsou pouhým slovním šermem bez konečného efektu. Cesta z průseru do svobody spočívá v činech, ne v přeintelektualizovaných blábolech. My Apačové říkáme: kdo se chce dotknout nebe, musí vyšplhat na vysokou skálu.
Mescalero
Opravy
V minirecenzi v A2 č. 8/2010 jsme zkomolili příjmení autorky nejznámější české biokuchařky. Správně mělo být Hanka Zemanová.
Pozorný čtenář Tomáš Peltan objevil chybu též v minirecenzi, tentokrát na novém CD americké punkové kapely Titus Andronicus (A2 č. 10/2010). „Monitor ani Virginia (původně Merrimack) nebyly ponorky, ale obrněné (hladinové) lodě. Je mi jasné, že pro obsah článku je to informace okrajová, ale chyba je to zbytečná,“ píše. Děkujeme za upozornění a omlouváme se.
–red–