Mezi státem a klienty

Takzvaná nová chudoba je spojena s nárůstem málo placených pracovních míst – v deregulovaných či neregulovaných sektorech pracovního trhu. Právě tato místa jsou u nás stále častěji zaplňována migranty a migrantkami pocházejícími ze zemí východně od České republiky. Hrozbě jejich vyloučení ze společnosti a s tím souvisejícími společenskými riziky se snaží zabránit nevládní neziskové organizace (NNO) se svými projekty na podporu integrace migrantů a uprchlíků.

Tyto NNO se v posledních několika letech staly výrazně závislými na financování ze strany státu nebo z fondů Evropské unie, které jsou přerozdělovány za podmínek stanovených českými státními orgány. Představitelé státních institucí, v tomto případě především Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, mají za to, že NNO by se měly věnovat zejména aktivitám vytyčeným státem. Jinými slovy plnit schválené úkoly, které státní instituce plnit nemohou či nechtějí. Co tento trend znamená pro obhajování práv migrantů a uprchlíků? Hrozí NNO posun do role prodloužené ruky státu? A jaké existují alternativy?

Pozor na jazyk

NNO jsou nezastupitelné v obhajování a prosazování práv migrantů a uprchlíků. Pokud by neexistovaly, mnoho nezbytných služeb by nebylo poskytováno vůbec nebo v okleštěné podobě. Snadněji by prošly mnohé restriktivní legislativní změny v cizineckém a azylovém právu a migrace by byla veřejnosti prezentována převážně jako bezpečnostní či ekonomický problém. Ačkoli české NNO mnohé z rolí advokacie práv cizinců již plní, jejich mnohaleté zkušenosti v této oblasti spolu se současnou rostoucí závislostí na státních prostředcích volají po větší sebereflexi v řadách NNO.

Tato reflexe by měla začít již na úrovni jazyka, výraziva užívaného v debatách a textech o migraci produkovaných NNO. Jazyk vymezuje hranice: co je možné diskutovat. A také normalizuje hodnotové zabarvení sociálních jevů, jako jsou různé formy migrace či praktiky migrujících osob.

Například bez výrazů „nelegální“ či „neregulérní“ migrace si lze dnešní debaty o migraci jen těžko představit. Jejich užívání je představiteli NNO obhajováno jakožto nutný komunikační prostředek se státní správou, která na jiné výrazy neslyší. Tato komunikace je jistě nezbytná pro zmírňování dopadů státní politiky na životy migrantů. Úskalí takto používaných výrazů ale spočívá v tom, že problematizuje pouze jednání samotných cizinců, a nikoliv proces, ve kterém se určití lidé stávají „nelegálními“ skrze právní a politické mechanismy státu. I když tedy fakticky v posledních letech aktivity NNO pomohly prosadit důležité změny, například v přístupu dětí ilegalizovaných osob ke vzdělání, legitimizovaly zároveň používáním výrazu „nelegální/neregulérní migrace“ skutečnost, že dnes stále rostoucí počet osob čelí represi – například omezování svobody pohybu v podobě dlouhodobé detence ve vězeňských podmínkách –, vykořisťování či deportaci, a to i když nespáchali žádný vážný trestný čin.

Komplic státu

Dnes se tedy z praktických a strategických důvodů nevládní organizace zaměřují spíše na zmírňování dopadů na osoby, které již za „nelegální“ označené jsou, než na důraznější kritiku samotného procesu ilegalizace. Tím však NNO hrozí, že přes svou dlouhodobou snahu bojovat proti represivním opatřením migrační a azylové legislativy současně přijímají roli, která je pro státní instituce výhodná. Za tuto spolupráci pak mohou počítat se státními granty na podporu své činnosti.

S rostoucí závislostí NNO na financování ze strany státu narostla za poslední léta i administrativní náročnost poskytování služeb NNO. Tento trend byl způsoben často přehnanými nároky ministerstev coby donorů či přerozdělovatelů na vyúčtovávání a dokumentaci aktivit NNO. Standardním kritériem úspěšnosti se pro NNO stala kvantita – tedy typicky počet klientů a poskytnutých konzultací. Při posuzování dopadů jejich projektů se na webových stránkách a ve výročních zprávách NNO jen zřídkakdy objevují kvalitativní kritéria, jako je například systematicky sbíraná zpětná vazba od klientů či sledování dlouhodobého dopadu na jejich životy. Důraz na snadnou „administrovatelnost“ projektů a podřízení se neadekvátním kritériím hodnocení ze strany donorů či přerozdělovatelů vede k byrokratizaci služeb NNO. Kvůli ní mohou ztratit jednu z hlavních předností, které jejich služby mají před službami poskytovanými velkými organizacemi: individuální, flexibilní a osobní přistup.

Kdy mají chudí slovo?

Byrokratizace služeb NNO souvisí s vyloučením migrantů z veřejné diskuse o migraci a z definování a hodnocení poskytovaných služeb. I po téměř dvaceti letech imigrace a uprchlictví v ČR mají nevládní organizace ve svých řadách jen velmi nízké zastoupení osob s vlastní migrační či uprchlickou zkušeností. Ty jsou vnímány primárně jako klienti, a ne jako partneři ke spolupráci. Nemohou například ovlivňovat projekty při jejich vzniku, kdy jsou definovány jejich problémy a navrhované způsoby řešení. Vypadá to, jako by nevládní organizace znaly odpovědi na problémy lépe než samotní příjemci pomoci a názor donorů se stával při hodnocení důležitější než názor klientů.

Přitom by NNO mohly sehrát důležitou roli při profesionalizaci samotných cizinců a jejich podpoře ke svépomoci a aktivnější účasti na veřejném diskursu o migraci. Aktivnější participace migrantů a uprchlíků ve stávajících nevládkách či asertivnější vystupování samostatných migrantských či uprchlických organizací nejsou samozřejmě všelékem na problémy s integrací. Mnohým se navíc možná budou tyto návrhy jevit jako neuskutečnitelný či naivní sen. Je tomu možná právě proto, že si zvykli na jeden dominantní model fungování NNO a zapomínají na jiné možné formy občanské angažovanosti, jejichž existence nemusí záviset na tom, jestli tento rok dostanou dost peněz od ministerstva vnitra. Na spoustu reálně existujících problémů se totiž nevypisují grantové výzvy. To si uvědomují i někteří lidé ze zavedených nevládních organizací V současné době proto vzniká iniciativa, která má spojit lidi z NNO, občany, kteří se s cizinci solidarizují, a samotné migranty. Na 6. června 2010 se v Praze připravuje pochod za práva zahraničních pracovníků.

Autorka působí jako post-doc na Institutu pro analýzu společnosti a politiky Univerzity Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem.