Anketa pro současné galeristy – (nejen) umělce

Galerie Na shledanou (vrch Malsička, areál hřbitova ve Volyni)

http://galerienashledanou.blogspot.com/

Odpovídal kurátor galerie Jan Freiberg

1. Co Vás jako tvůrčí umělce (případně kulturní organizátory) vedlo k založení vlastní galerie?

Přispěla k tomu personální čistka v Galerii Klatovy Klenová, odkud byl letos v březnu vyhozen Marcel Fišer. Výpovědi byly přislíbeny dalším zaměstnancům (kurátor sbírek Pavel Vančát, dva pracovníci výstavní čety a já), informace o tom se šířily a tak jsem dostal nabídku od Karla Skalického, ředitele Městského muzea ve Volyni, zda bych jako externí kurátor neměl zájem pod jejich patronátem založit galerii. Provedl mě městem a ukázal opuštěné prostory. Kromě sýpky v centru města, kterou kolonizace uměním ještě čeká, mě nejvíc zaujala smuteční síň na hřbitově Malsička, postavená koncem osmdesátých let minulého století. Spojuje v sobě kvality paneláku a střídmě zdobeného kostela, s perfektním přirozeným osvětlením nabízí vhodný prostor pro prezentaci umění, navíc, volyňský hřbitov je skoro frekventovanějším místem než náměstí. Myslím, že v malých městech je stále potenciál k tomu, vytvářet prostor pro výtvarné umění tím, že se dá reagovat na místní specifickou situaci. Zpátky ke Klatovům, je nutné upřesnit časté mylné údaje z médií: Z Galerie Klatovy Klenová jsme s Pavlem Vančátem nedostali výpověď (reorganizace byla pod tlakem odborné veřejnosti pozastavena), nakonec odcházíme k 31. 7. dohodou.

2. Jaké je její zaměření, koho/co vystavujete, kdo tvoří program (sami zakladatelé, externí kurátoři, otevřenost návrhům zvenčí)?

Program je v mé kompetenci a rád bych si po nějakou dobu ponechal právo veta. Galerie Na shledanou se nachází na hřbitově, v budově smuteční síně, a to určuje její směřování. V první fázi oslovuji malíře, zadání je prosté – výmalba vnitřních stěn budovy, která má půdorys cca 20 krát 15 metrů. Letos budou dva. Výstava Ondřeje Malečka Tiché volánízačala v Galerii Na shledanou začátkem června, v pozdním létě ho vystřídá Josef Bolf, jeho práce by měla zůstat na zdech do jara. Volba na ně padla pro jejich umělecké zaměření. Ondřej Maleček se dlouhodobě zabývá romantismem, kterému je vlastní chápání přírody jako spirituálního prostoru (tím se také blíží ideovému zázemí architektonického zadání na smuteční síně, kde bylo doporučeno vytvářet průhledy do krajiny jako vhodnou náhradu za dobově upíranou vizi boha). Josef Bolf je známý kombinací vzpomínek, bolesti, zániku a svoje obrazy umísťuje do kulis 80. let minulého století. Důležité je, aby umělec strávil ve městě a na hřbitově nějaký čas, a aby jeho dílo komunikovalo s místem. Návštěvnost hřbitova je tu ohromná. Nedílnou součástí je tématický doprovodný program. Ten by měl sloužit pro místní – smrt v dějinách kultury, smuteční síně a krematoria z hlediska architektury, komentované procházky místním hřbitovem. Vzhledem k tomu, jak je smrt tabuizovaným tématem, rádi bychom se zaměřili na to, aby se o ní dalo prostřednictvím výtvarného umění otevřeněji komunikovat.

3. Popište prosím prostor, kde se Vaše galerie nachází - proč jste si zvolili právě toto místo? Jakým způsobem souvisí galerijní program s prostředím (je-li zde nějaká příma inspirace)? Jaký máte vztah s místními politiky/obyvateli/návštěvníky?

Zaměření galerie vychází z místních podmínek. Galerie se nachází na hřbitově v třítisícovém jihočeském městě Volyně v podhůří Šumavy, smuteční síň je v majetku města, které ji pronajalo muzeu. Místní zastupitelé galerii podporují. Budova smuteční síně je více než dvacet let nevyužívaným, přesto veřejností sledovaným prostorem. Stavěla se koncem 80. let minulého století v Akci Zet, řada lidí je s ní proto spojena srdcem a mozoly, pro jiné je to odporná bedna symbolizující nevydařený konec komunistické éry. Snaha vytvořit kolumbárium selhává pro nedostatek peněz v městském rozpočtu. S místními obyvateli komunikuje velmi dobře muzeum, které je zřizovatelem galerie, děláme společně doprovodné programy a snažíme se o mediální propagaci. Kromě toho velkou část “práce” udělá samotný umělec, který na místě tvoří a komunikuje se zvídavými návštěvníky.

4. Jakým způsobem zajišťujete fungování galerie (vlastní vklad peněz a volného času, granty, sponzoři...)?

Městské muzeum poskytlo na rozjezd galerie své zázemí a pomoc zaměstnanců, prvnímu autorovi uhradilo ubytování a dostal honorář, honorář jsem dostal i já. Město Volyně přispělo na materiál. Pro další výstavu se situace mění, muzeum peníze nemá, musíme hledat granty a sponzory. Samozřejmě volný čas je naším největším kapitálem.

5. Kdo tvoří Vaše publikum, jedná se o “lidi z oboru”, tedy spíš úzký okruh lidí, anebo chodí víc i návštěvníci “zvenčí”?

Naším přáním je oslovit místní, vytvořit prostor, který by dokázal prostřednictvím umění a doprovodného programu komunikovat. Díky netradiční lokalitě, která nabízí pro umělce čas k soustředění, rozsáhlému prostoru, kde malíří mohou pracovat v neobvykle velkém měřítku a samotnému místu – za Volyní se otvírá Šumava, doufáme, že zaujmeme i uměnímilovné turisty. Na první vernisáži byly přibližně ze stovky příchozích dvě třetiny místních, zbylou třetinu tvořili poučení výletníci. Dalším místem, které by mohlo být ve Volyni do budoucna kulturně využívané, je bývalá škola v přírodě, jedna z největších v bývalém Československu, s kapacitou pro téměř tisícovku školáků. Chátrající betonová architektura, zarostlá propracovanou strukturou keřů, dnes připomíná neprostupnou zahradu z pohádky o Šípkové růžence. Místo v sobě spojuje obdobné kvality jako smuteční síň. Silný genius loci, vztah k ní mají jak místní, tak i tisíce dnešních třicátníků ze severních Čech, kteří sem nuceně jezdívali za zdravím v době, kdy byl v jejich městech pro nedýchatelný vzduch zákaz vycházení. Zároveň je pro místní místem bývalých pracovních příležitostí i dalším symbolem života za socialismu. Areál v současné době patří soukromému majiteli, který se podle posledních informací chystá budovat domov důchodců. Uvidíme, jestli se podaří se s ním v přechodném období domluvit na nějaké formě spolupráce.

6. Jaké jsou hlavní problémy, s nimiž se jako galeristé potýkáte?

Galerie Na shledanou je závislá na podpoře muzea a města. Současní místní zastupitelé jsou velmi otevření, muzeum a zprostředkovaně galerii podporují, na první vernisáži byla starostka a dva zastupitelé. To je skvělé. Na podzim proběhnou ve Volyni komunální volby, očekává se obměna, tak se uvidí, jak budou na tento typ kultury nahlížet noví politici. Nevýhodou je symbolické finanční ohodnocení, zvlášť v začátcích, kdy je zapotřebí hodně energie, naštěstí to celému kulturnímu provozu ulehčují také ambice všech zúčastněných.

Benzínka u Slaného

(web v současnosti z níže uvedených důvodů nefunguje)

Odpovídal Ondřej Horák

1. Co Vás jako tvůrčí umělce (případně kulturní organizátory) vedlo k založení vlastní galerie?

Chtěli jsme vytvořit projekt, ne galerii, který by byl extrémně nezávislý, nedotovaný a spoluvytvářený umělci. To se podařilo.

2. Jaké je její zaměření, koho/co vystavujete, kdo tvoří program (sami zakladatelé, externí kurátoři, otevřenost návrhům zvenčí)?

Oslovujeme umělce, kteří se nám zdají svou prací vhodní pro náš prostor, nebo nabízíme šanci těm, kdo mají velký zájem na benzínce pracovat. Nikdy do projektu nezasahujeme, vyhýbame se tomu být tzv. kurátory.

3. Popište prosím prostor, kde se Vaše galerie nachází - proč jste si zvolili právě toto místo? Jakým způsobem souvisí galerijní program s prostředím (je-li zde nějaká příma inspirace)? Jaký máte vztah s místními politiky/obyvateli/návštěvníky?

Poničený skelet benzínoveho čerpadla ze 70. let u silnice na Slané. Zaujaly nás jeho architektura a místo, které spojuje architekturu a krajinu. Od počátku jsme se snažili zapojovat místní obyvatele, např. workshopy pro studenty. Ty byly úspešné, jiná komunikace nikoli.

4. Jakým způsobem zajišťujete fungování galerie (vlastní vklad peněz a volného času, granty, sponzoři...)?

Žádným, vkládame vlastní peníze, umělci své projekty financují sami. Zajišťujeme povolení, úklid, podílíme se na instalaci, propagaci...

5. Kdo tvoří Vaše publikum, jedná se o “lidi z oboru”, tedy spíš úzký okruh lidí, anebo chodí víc i návštěvníci “zvenčí”?

Lidi z oboru, náhodní návštěvníci.

6. Jaké jsou hlavní problémy, s nimiž se jako galeristé potýkáte?

Nejsme galeristé, s problémy jsme počítali.

Pozn.: benzínka skončila ze dvou důvodů – za prvné máme pocit, že se jako téma vyčerpala, to, co nás zajímalo, jsme si zodpověděli, proběhlo na třicet akcí nejdůznějších zaměření a umělců.

Plánovali jsme skončit letos v červenci. Její konec uspíšil nový majitel, který nás v současné době žaluje za znečištění (!) místa a různě nás atakuje. Ale jak říkám, to je až ten druhý důvod. Z tohoto důvodu nám teď nefunguje web, museli jsme ho dočasně odpojit.

Galerie Pavilon (Mostecká 3, Praha 1)

www.galeriepavilon.cz

Odpovídal Pavel Sterec

1. Co Vás jako tvůrčí umělce vedlo k založení vlastní galerie?

Charakter "naší" galerie je takový, že není tak úplně naše. Založili jsme ji se spolužákem a jako třetího jsme přibrali Akademii výtvarných umění v Praze. Mimo jiné jsme se tím také k určitým věcem zavázali (a určité organizační starosti si tím ulehčili). Padesát procent vystavujících by měli tvořit studenti AVU, výstavy kurátorují z velké části externí kurátoři. Galerie Pavilon teď funguje v něčem, jako "didaktická pomůcka", a ne jako nezávislá galerie se striktním profilem. To budu muset asi trochu vysvětlit: Galerie AVU (hlavní)  v budově školy je sice veřejnosti přístupná, ale je uvnitř. My jsme chtěli, aby naše galerie (ačkoli s AVU svázaná) byla od školy co nejdál, jak polohou, tak prostředím, a v něčem i náplní. Hlavní galerie AVU funguje systémem, kdo se přihlásí. My jsme naopak chtěli spolupracovat s kurátory, ať už se zkušenými a nebo úplně mladými a bez
zkušeností. Proto, aby se vystavující umělci, pro které je to často první samostatná výstava, naučili o vlastní práci vést dialog s někým jiným než se svým pedagogem a spolužáky. Aby připravovaná výstava vznikala v dialogu. Někdy v Pavilonu vystavují i zkušení umělci, vzniká tím zajímavé srovnání, jak si s tak specifickým malým prostorem kdo poradí.
Každý, kdo najde nějakou kůlnu, sklep, půdu nebo třeba nástěnku, webovou stránku, může mít dnes svou galerii. Samo o sobě to vůbec nic nespasí a nenahradí to funkci větších institucí, má to ale své klady. Minimálně to vyvádí to z apatie. Moje vlastní umělecká činnost nemá s galerií ani jejím programem moc společného, kromě určitého postoje a toho, že se při tom hodně věcí naučím.

2. Jaké je její zaměření, koho/co vystavujete, kdo tvoří program (sami zakladatelé, externí kurátoři, otevřenost návrhům zvenčí)?

Zaměření a způsob výběru jsem v podstatě popsal v první otázce.

3. Popište prosím prostor, kde se Vaše galerie nachází - proč jste si zvolili právě toto místo? Jakým způsobem souvisí galerijní program s prostředím (je-li zde nějaká přímá inspirace)? Jaký máte vztah s místními politiky/obyvateli/návštěvníky?

Prostor Pavilonu vzniknul na malostranském dvorku v Mostecké ulici probouráním kůlny rodičů Jana Pfeiffera se sousední kůlnou, kterou nám její majitel zapůjčil. Do takto vzniklé "kóje" jsme udělali paneláž z desek po Prague Biennale, a s pomocí Dominika Langa se nám společně podařilo vybetonovat podlahu. Škola nám poskytla malou podporu na materiál. Vznikl tak čistý výstavní prostor bez rušivých prvků, ovšem značně malý.
Máme skvělý vztah s místním optikem, jehož obchodem je umožněn ve dnech mimo vernisáže vstup na dvorek a do galerie. Velice nám tím pomáhá. Se sousedy se snažíme udržovat dobré vztahy, jak to jde. Někteří galerii vítají, jiní méně.

4. Jakým způsobem zajišťujete fungování galerie (vlastní vklad peněz a volného času, granty, sponzoři...)?

Galerie vypisuje granty na svůj provoz přes AVU, jmenovitě Blanku Čermákovou, která má na galerii obrovské zásluhy, jen díky její práci může vazba mezi galerií a školou fungovat.

5. Kdo tvoří Vaše publikum, jedná se o "lidi z oboru", tedy spíš úzký okruh lidí, anebo chodí víc i návštěvníci "zvenčí"?

Galerie je v Mostecké ulici, kterou deně  proudí tisíce lidí. Je schovaná na dvorku - bez vývěsního štítu z ulice, protože náhodně kolemjdoucí turisté nemohou ani z provozních důvodů být cílovou skupinou. Rušili by svým množstvím obyvatele domu. Počítáme s návštěvníky, kteří jdou přímo na konkrétní výstavu, anebo galerii znají a jdou kolem. O výstavách informujeme pomocí našeho webu www.galeriepavilon.cz a webu AVU, pomocí mailových pozvánek, artmapy atd. Okruh návštěvníků se mění z výstavy na výstvu podle okruhu kolem vystavujícího umělce, kurátora. V neposlední řadě jsou návštěvníky také někteří obyvatelé domu. Netvrdíme však, že se nám daří prolamovat ledy v oblasti návštěvnosti galerií orientovaných na současné umění lidmi mimo jeho vlastní okruh, to asi ne.

6. Jaké jsou hlavní problémy, s nimiž se jako galeristé potýkáte?

Jan Pfeiffer i já budeme brzy končit Akademii, také jsme každý strávili docela dlouhý čas v zahraničí a galerii jsme dočasně svěřili do rukou svých kamarádů a spolužáků. Teď je doba bilancování a otázka, zda se nějak neposunout, neproměnit. To je náš současný problém a zároveň stimul.

Galerie Fresh Air Gallery / FAG(podchod v Resslově ulici v Plzni)

Odpovídaly kurátorky galerie BcA. Dagmar Štrosová, luckywaste.cz (D. Š.) a Mgr. Hana Kršňáková (H. K.)

1. Co Vás jako tvůrčí umělce (případně kulturní organizátory) vedlo k založení vlastní

galerie?

D. Š.: Jako člověka, který se snaží živit uměním, mě vždycky zajímaly podchody, hlavně možnost jakékoliv přeměny jejich nehostinnosti, protože to jsou ve své drtivé většině místa velice hojně navštěvovaná. Věnovala jsem danému problému svou bakalářskou práci i studium v zahraničí a mám i zkušenosti z instalací ve veřejném prostoru. A tak vznikla naše FreshAirGallery v podchodu, kterým prochází stovky lidí denně a pravidelně.

H.K.: Byl to konkrétní zážitek: po dostudování školy (v roce 2003) jsem měla chuť se svými

spolužáky uspořádat společnou výstavu. Záhy jsme samozřejmě zjistili, že začínající autoři jsou (nebo alespoň tehdy v Plzni byli) pro galerie neatraktivní. Řešení pronajmout si komerční galerii také nepřicházelo v úvahu – na to jsme jako čerství absolventi neměli prostředky. Začali jsme pátrat po prostoru, kde by bylo možné své práce vystavit ve stylu DIY, a tak jsme se seznámili s Johan, o.s., které spravovalo bývalé nádraží Plzeň Jižní předměstí (dnes kulturní instituce známá pod názvem Moving Station). Tam jsme ve zchátralém, leč půvabném prostoru zorganizovali výstavu první, a já pak v organizování výstav a výtvarných workshopů pokračovala další roky, až do r. 2008. Na prostor podchodu mne v roce 2009 upozornila D. Š., která přišla s nápadem tohle místo oživit a s nabídkou založit zde pouliční galerii. Tu nabídku jsem přijala.

2. Jaké je její zaměření, koho/co vystavujete, kdo tvoří program (sami zakladatelé,

externí kurátoři, otevřenost návrhům zvenčí)?

D. Š.: Chceme dostat umění na ulici, mezi lidi, kteří by možná nikdy do galerie nevkročili, působit na jejich denní rutinu, ukázat, jakou velkou moc umění v (nejen) veřejném prostoru má. Zároveň chceme dát prostor mladým výtvarníkům, jsme si vědomy toho, že málokdo má možnosti vyzkoušet si zpracování takhle rozměrné plochy. (FAG tvoří 8 výklenků o rozměrech 3m x 1,5m.)

H.K.: Dopřáváme si ten komfort a vystavujeme projekty, které baví především nás. Nemáme

žádnou konkrétní výstavní koncepci, snad jen že preferujeme mladé výtvarníky a výtvarnice.

K instalaci vlastní výstavy jsme sáhly pouze jednou, a to v době, kdy jsme potřebovaly rychle a levně změnit expozici. Prezentace vlastní tvorby není naše priorita.

3. Popište prosím prostor, kde se Vaše galerie nachází - proč jste si zvolili právě toto

místo? Jakým způsobem souvisí galerijní program s prostředím (je-li zde nějaká příma

inspirace)? Jaký máte vztah s místními politiky/obyvateli/návštěvníky?

H.K.: FreshAirGallery je v podstatě veřejně přístupný, leč nevábně vyhlížející podchod v blízkosti centra Plzně. Prostor pro prezentaci výtvarných děl tvoří 8 výklenků, které jsou orámované více či méně povedenými piecy graffiti. Prostor není žádným způsobem hlídán, a na skutečnost, že výtvarná díla mohou zmizet pod vrstvami spreje, jsou výtvarníci předem upozorňováni. Nutno říci, že se k tomu staví povětšinou sportovně a někdy jim tato skutečnost (k naší nemalé radosti), přijde dokonce i výtvarně zajímavá a osvěžující.

D.Š.: Prostor podchodu má zvláštní atmosféru, jedná se o úzký průchod, kde není možnost

odstupu. Nabízí se ale jiná specifika, např. návštěvník galerie místem mnohdy prochází i několikrát denně, může tedy vnímat různou atmosféru místa během dne a ročních období. Své místo zná. S místními obyvateli a návštěvníky máme možnost setkat se při instalacích a na vernisážích. Reakce jsou vesměs pozitivní, mezi staršími lidmi však panuje nedůvěra a obavy z toho, zda to má nějaký smysl, tvrdí, že díla stejně někdo brzy přestříká, zničí. Naše zkušenosti s obojím jsou pozitivní, naopak – interakce nás baví a dotvoření děl sprejery v podstatě očekáváme a vítáme. S místními politiky vlastně nepřijdeme do kontaktu – vyjma žádosti o grant.

4. Jakým způsobem zajišťujete fungování galerie (vlastní vklad peněz a volného času,

granty, sponzoři...)?

H.K.: FAG je financována grantem. Z původních 6 akcí jsme díky nedostatku financí musely

slevit na polovinu, ale neinvestovat vlastní peníze byla jedna ze zakládacích tezí FAG. Konečně; Dáša jako výtvarnice na volné noze a já, matka na rodičovské dovolené, si to ani dovolit nemůžeme. Jinak si veškerý provoz zajišťujeme samy: od psaní grantů až po oslovení výtvarníků, pomoc s vlastní realizací, vyklízení prostoru, bílení výklenků jako přípravy pro další expozici, výrobu propagačních materiálů, zajištění kulturního programu na vernisáž... pouze s vyúčtováním nám pomáhá naše domovské sdružení Johan, o.s.

D.Š.: Ne, vlastní peníze na takové záležitosti nejsou. Obdržely jsme grant od města Plzně, sice ne velký, naše činnost byla podpořena asi i vzhledem ke kandidatuře Plzně na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Žádaly jsme i městskou část, kam podchod spadá, ale tam jsme neuspěly. Snažíme se sehnat sponzory v podobě zajištění pracovního materiálu a části propagačních tiskovin. Ano, vkládáme vlastní čas, naše mzda je minimální. Naší činnost zaštiťuje a podporuje Johan, o.s.

5. Kdo tvoří Vaše publikum, jedná se o “lidi z oboru”, tedy spíš úzký okruh lidí, anebo

chodí víc i návštěvníci “z venčí”?

H.K.: Na vernisáž se sejdou asi většinou “lidi z oboru”, především studenti, většinové publikum tvoří běžní uživatelé podchodu, kteří “musí” naší výstavou projít.

D.Š.: Vzhledem k poloze a funkci podchodu nemáme o návštěvníky nouzi. Podchodem projde denně několik stovek obyvatel Plzně všech věkových a sociálních skupin (a to nemluvíme o dnech, kdy se koná hokejový zápas v blízkém stadionu.) Máme možnost oslovit všechny sociální skupiny naráz, to je přeci bezvadné i ojedinělé. Na druhou stranu, když se výstava nelíbí, musí dotyční podchod obcházet.

6. Jaké jsou hlavní problémy, s nimiž se jako galeristé potýkáte?

D.Š.: Zdlouhavost práce na úřadech, která oddálila zahájení naší galerie o půl roku. Na místě pak problém s bezdomovci, kteří nám do vedlejšího prostoru nosí ledničky a nepořádek. Přály bychomsi samozřejmě více peněz, abychom mohly výtvarníky adekvátně odměnit a akce pořádat častěji, nežli jen třikrát čtyřikrát do roka, nemuset se držet při zdi. Moci se trošku proletět, ale to je samozřejmě přání nejenom naše.

H.K.:Peníze. Tedy jejich nedostatek.

Galerie Altán Klamovka (park Klamovka, Praha 5)

http://www.augdesign.cz/aktual/altan_klamovka.htm

Odpovídala kurátorka galerie Lenka Sýkorová

1. Co Vás jako tvůrčí umělce (případně kulturní organizátory) vedlo k založení vlastní galerie?

Nejsem tvůrčí umělec, ale teoretik výtvarného umění. K založení galerie Altánu Klamovka v parku Klamovka na Praze 5 mě přivedla příležitost nabídky prostoru v roce 2004 ze strany Asociace užité grafiky a Syndikátu výtvarných umělců, s kterými jsem spolupracovala v oblasti přípravy odborných textů k výstavám a vytváření grantů. Především mě pak oslovil prostor galerie a jeho umístění v parku, což mě navedlo k myšlence vystav pro jedno dílo, k site-specific instalacím atd.

Hlavní myšlenkou pro založení galerie bylo ale vytvořit tzv. „zkušební výstavní prostor“ pro nastupující mladou generaci umělců, studujících či čerstvých absolventů vysokých uměleckých škol, se zaměřením na fotografii, grafický design a multimediální umění v České republice.

Prostor galerie, která disponuje cca 11m², je zároveň památkou neogotiky a nachází se v parku Klamovka, přímo vybízí k site-specific projektům. Tato specifičnost altánu byla jedním z hlavních příčin k založení galerie právě zde.

Jaké je její zaměření, koho/co vystavujete, kdo tvoří program (sami zakladatelé, externí kurátoři, otevřenost návrhům zvenčí)?

Vytsavuje především studující umělce či absolventy vysokých uměleckých škol. Hlavní kurátorkou galerie jsem já, Lenka Sýkorová, a galerii vedu od září 2004. Moje vzdělání: FF UK Praha, obor Dějiny umění (2002-2008), od 2008 doktorandské studium na FUD UJEP v Ústí nad Labem, téma disertační práce „Česká nezávislá galerijní scéna 1990-2009“. Přednáším na FUD UJEP v Ústí nad Labem – Fotografie a současné umění, a na FaVU v Brně na Katedře teorií a dějin umění aktuální umělecké směry a výtvarné umění konce 20. a 21. století.

Kurátorem jednotlivých výstav se zaměřením na multimediální umění v letech 2005-2007 byl také Viktor Čech (vzdělání FF UK Praha, obor Dějiny umění (2002-2008), od 2009 doktorandské studium na VŠUP v Praze. Nezávislý teoretik umění a kurátor výstav).

Otevřenost k umělcům a návrhům zvenčí je součástí vedení galerie. Kurátorský záměr galerie je zacílen na mladou generaci grafických designérů, fotografů a multimediálních umělců. Zájem Altánu Klamovka je představovat české mladé výtvarníky, především pak grafické designéry ve středoevropském kontextu v rámci mezinárodních projektů. (Více na: http://www.augdesign.cz/aktual/historie_vystav.php).

Popište prosím prostor, kde se Vaše galerie nachází - proč jste si zvolili právě toto místo? Jakým způsobem souvisí galerijní program s prostředím (je-li zde nějaká příma inspirace)? Jaký máte vztah s místními politiky/obyvateli/návštěvníky?

Výstavní síň o rozměrech 2,8 x 3, 3 kolem 11m². Je památkou v neogotickém stylu, postavenou před rokem 1850, a nachází se v parku Klamovka v Praze. Souvislost s místem je pro výstavy důležitá v duchu site-specific inspirace. Díla vznikají často přímo pro prostor galerie. Nemám přímé vztahy s místními politiky MČP5. Částečně komunikuji s kulturní komisí a oddělením školství a kultury MČP5. Někteří členové kulturní komise mě kontaktovali ohledně konzultace v rámci pořádání výstav v netradičních prostorech.

Jakým způsobem zajišťujete fungování galerie (vlastní vklad peněz a volného času, granty, sponzoři...)?

Finanční prostředky čerpáme z grantů. Průběžně získáváme granty od Městské části Praha 5, Magistrátu hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR. Z nadací nás v minulosti podpořili Nadace umění pro zdraví, Nadace českého výtvarného umění a FUD UJEP v Ústí nad Labem. Finanční podporu na předtiskou úpravu a propagaci galerie nám pravidelně poskytuje od roku 2007 Gestor – ochranný svaz autorský. Dotování z vlastních zdrojů probíhá především formou dobrovolnické činnosti, t.j produkce, kurátorování galerie a nákupem menších potřeb pro chod galerie, pokud na ně z grantů nezbydou peníze.

Altán Klamovka svou činnost zahájil v září 2004 a od té doby zde proběhlo okolo 70 výstav. Podmínky pronájmu galerie od Městské části Praha 5 jsou vázány finančně výhodnou nájemní smlouvou mezi MČP5 a  občanským sdružením Syndikát výtvarných umělců, které také sdružuje Asociaci užité grafiky.

Kdo tvoří Vaše publikum, jedná se o “lidi z oboru”, tedy spíš úzký okruh lidí, anebo chodí víc i návštěvníci “zvenčí”?

Hlavní publikum návštěvníků tvoří okruh umělců a známých kolem vystavujícího a pravidelné základní jádro návštěvníků Altánu Klamovka. Galerie má svůj okruh návštěvníků na základě emailového seznamu. Většinou chodí mladí lidé, kteří pravidelně sledují vývoj současné vizuální scény. Někdy se objeví někdo mimo tento okruh. Chodí i lidé blízkého okolí a umělci, kteří v minulosti v altánu vystavovali.

Jaké jsou hlavní problémy, s nimiž se jako galeristé potýkáte?

Nemám zatím problémy, které by omezovaly samotnou výstavní činnost. Problematické jsou kontroly ze strany kulturní komise Městské části Praha 5, jejíž členové plně nechápou výstavní záměry výstav v altánu, a vnímají ho jako čistě alternativní prostor pro mladé umění. To se samozřejmě odráží na financování galerie. V provozu galerie je nejvíce problémů s nedostatkem financí.