Satyricon Inc
Ultrafialová dovolená / UV-Urlaub / Holiday Survival
Cross Club, Praha, premiéra 26. 4. 2010
Nový kus týmu režiséra Petra Šourka (scéna Eva Holá, light design Vladimír Burian) na půdě holešovického Cross Clubu je, upřímně řečeno, pěkná ptákovina. Ovšem v kladném slova smyslu. Divák totiž postupně zjišťuje, že ho režisér posadil do letadla (s milým personálem, který před letem podává kávu, doporučuje nepoutat se a rozhodně nevypínat mobily), co míří přímo na newyorská Dvojčata. Zároveň ho nechává nahlédnout do turistické atrakce, rezervace Mohawků na samém vrcholku věže World Trade Centra, do jejich práce na stavbě WTC, života, lásek i proroctví konce a zodpoví řadu často kladených otázek. Inscenace využívá pozoruhodný prostor podkroví; trámy, fotky z dovolené i pohledy na město z ptačí perspektivy se tu promítají na zkosené střešní stěny. Všechno, co se děje před diváky a s diváky, je prostě trochu absurdní a ulítlé, ostatně stejně „na palici“, jako je novodobý turistický průmysl nebo život části populace v prosklených business centrech. Rekapitulace lásky v tomto světě je vzpomínkou na to, kolikrát se budoucí pár potkal u vchodu do své budovy. Celá v podstatě černohumorná story v podání Dana Dittricha a Marcely Máchové má své politicky nekorektní kouzlo; je to hříčka, jež sice nevychýlí budoucí dějiny českého divadla, ale které stojí za to věnovat svůj večer – už pro tu radost z bezbřehé fabulace.
Jana Bohutínská
Hradišťan a balet ND
Ej lásko
Stavovské divadlo, premiéra 13. 6. 2010 na festivalu Smetanova Litomyšl
Netradiční dílo nabídl balet Národního divadla, jenž přizval ke spolupráci soubor Hradišťan. Muzice pod vedením Jiřího Pavlici patřila první třetina programu. V ní zazněly známé stylizace lidovek i docela odvážná skladba odkazující k hudbě středověku. Ve druhé třetině se představilo Národní divadlo: uvedlo Zuskův komediální balet Mariin sen. S repertoárem Hradišťanu sice neměl nic společného (Petr Zuska tady pracuje s hudbou Cesara Pugniho a Camilla Saint-Saënse, která je s baletem až symbolicky spojena), nicméně jako osvěžení večera zafungoval výtečně. I po bezmála desetiletí, které uplynulo od premiéry, se ukazuje, že humor tohoto sotva půlhodinového díla se nevytrácí. A přitom šlo původně o narychlo vytvořenou choreografii, těžící vtip z proměny mužských a ženských rolí a z parafrází na původní romantické a postromantické choreografické předlohy. Ke skutečnému propojení Hradišťanu a baletu Národního divadla došlo až ve finále. Pro choreografii Ej lásko si Petr Zuska vybral osm písní Hradišťanu. Právě takováto lidová a lyrická „nota“ Zuskovi sedí. Výborně cítí muziku, jde po její atmosféře a přitom je dalek jakékoli ilustrace textu. S Hradišťanem si zde rozumí mnohem lépe než před osmi lety s Čechomorem, na nějž vytvořil v Národním divadle svou „inaugurační choreografii“ Mezi horami.
Roman Vašek
Full Moon 1/2010
Papírová periodika v poslední době strádají a postupně opouštějí mediální svět nebo se přesouvají na levnější internet. Zakladatelé nového českého hudebního časopisu Full Moon to nerespektují. Navíc se zaměřují na alternativní a nezávislou hudbu. Nelze jim upřít, že na to jdou stylově. Časopis je tištěn na výborném papíru, je celobarevný, hrdě velký a má hodně stran. Až se to celé nedá učíst. Na titulku jedničky obsadili Mikea Pattona, jemuž je uvnitř věnováno hned několik textů – o něm, jeho kapelách, jeho vydavatelské firmě a rozhovor. Dále tu najdeme shrnující recenzi na nová alba z labelů Ninja Tune a Warp (zejména Jamieho Lidella a Flying Lotuse). Z českých kapel redaktory zaujali Please The Trees. Aby bylo vidět, že nechtějí být jen progresivní, vyhrabali autoři z košů také protagonisty EBM scény KMFDM nebo Godflesh, dostalo se i na kytarovku The Fall nebo punkáče Nomeansno. Své si najdou i ti, kterým je bližší mainstream (i když jim časopis určen není), a to v textech o Bobu Dylanovi a Bruce Springsteenovi. Několik stránek ukořistila Metallica. Docela dobrý nápad jsou mikrorecenze dělané formou chatu. Nejsou příliš obsáhlé, dobře se čtou, jen jsou občas až křečovitě vtipné. A to je hlavní výtka k celému číslu: jazyk. Snaha být cool, hovorovým jazykem co nejblíže čtenáři a ještě pokud možno zábavný je v několika textech až otravná. Možná by tu také mohlo být víc textů o jiných médiích – ne proto, že by jich jinde bylo málo, ale aby si čtenář mohl po tom mohutném hudebním proudu trochu odpočinout. První číslo si můžete zdarma přečíst na fullmoonmagazine.cz.
Jiří G. Růžička
Petr Vaňous a Martin Gerboc
Saatchiho předsíň (texty o současnosti v malbě)
Galerie 5. patro 2010, 152 s.
Spojenie kritika umenia a maliara, ktorý je rovnakou mierou i pisateľom, je lákavou ponukou. I keď sú obaja súčasťou rovnakej platformy, vo väčšine prípadov na ňu reagujú oddelene. Ani tento počin nie je výnimkou. Kritik a umelec v Saatchiho předsíni nevedú vzájomný dialóg, ale predstavujú sa každý. Začnime maliarom. Martin Gerboc predstavuje päť textov: Stratené v zmysle, Maľba ako politický akt neototalizmu, Proti maľbe, za obraz!, La biographie du diable, Living in a sick world – rozhovor s Pierrom Restanym. Na niektoré z nich sme už v minulosti natrafili. Ale ako píše ich autor hneď v úvode: „Obraz sa nielen hodnotí a posudzuje zakaždým v inom prostredí a v iných podmienkach, ale rovnako aj texty buď strácajú alebo nadobúdajú vlastnú aktuálnosť so zmenou prostredia a podmienok, za akých sa čítajú.“ V tomto kontexte môžeme potvrdiť ich nadobudnutú aktuálnosť, texty Martina Gerboca prekvapujú integritou a vo vzájomnom spojení podčiarkujú silu výpovede. Časť kritikova ponúka Inverzní romantiku, Neomylný lodivod? Skutečnost a fikce, Současnost v obraze – úvaha o situaci české malby a obrazu po roce 1989. Zbierka textov Petra Vaňousa je aktualizovanou kompiláciou jeho teoretických úvah. Názor na súčasnosť v maľbe je doplnený o výber reprodukcií diel súčasných autorov, ku ktorému nám autor zabudol (?) dať kľúč. Záver patrí poviedke Josefa Bolfa Ty.
Silvia Van Espen