Nic než hadr

Francouzští dramatici Ian Soliane, Elvira Maurouardová a David Lescot se zúčastnili dubnového pražského setkání asociace Rukopisy z celého světa. Ukázkami z jejich her doplňujeme článek Kateřiny Neveu, věnovaný současné francouzské divadelní hře na straně 16.

Bamako – Paříž / Ian Soliane

Postavy:

Imigrant

Ohledávající lékař (L)

Černý policista (P)

Medička (M)

Imigrantova mrtvola

Na jevišti jsou dva prostory.

Předscéna, vpravo nebo vlevo: Podvozkový prostor Airbusu A320 aerolinek Air Mali, kterého se držel přistěhovalec šestnáct hodin před začátkem scény v Ústavu soudního lékařství.

Zbytek scény: Ústav soudního lékařství v Paříži. Na lůžku umístěném uprostřed márnice leží mrtvola imigranta. Východ se nachází v pozadí scény na opačné straně, než je letadlo.

ÚSTAV SOUDNÍHO LÉKAŘSTVÍ V PAŘÍŽI

Uprostřed osvícené jeviště. Lůžko, na kterém spočívá mrtvola imigranta. Ohledávající lékař a policista stojí v bílém plášti blízko mrtvoly. Ve stejné chvíli je medička na toaletě, která se nachází na předscéně, vedle kabinky letadla.

PODVOZEK LETADLA ZNAČKY AIRBUS A320 SPOLEČNOSTI AIR MALI.

Předscéna je v šeru, tušíme kovovou konstrukci, ve které se nachází podélná dutina a v této dutině lidské tělo.

Paštiky Nutella Cola light balsamický ocet čokoláda Mon Chéri aspirin Vitamín C lízátka od Pierrota Gourmanda nugátová zmrzlina kozí sýr Cabécou z Poitou na talíři šest rozmačkaných Veselých krav.

Bavím se tím, že si představuju věci.

Placatý věci.

Myslím, že je to kvůli tomu, že vaše ženský nemají prsa.

Napadlo mě, že je to asi důvod toho, proč máte málo dětí.

L: (diktafon) Po rozřezání lebky a extrakci mozku lze v čelní oblasti spatřit nepravidelně rozložené oblasti krvácení o velikosti 4 x 3cm.

P: Myslím, že jste to nepochopil správně.

L: Teď není čas na mluvení.

P: Přece právě mluvíte.

L: Říkám vám, abyste přestal mluvit. Proto mluvím. Abych vám to řekl. (do diktafonu) Nepravidelné krvácení v pravé čelní oblasti měřící 6 x 4 cm a v pravém zátylku o velikosti 5 x 4 cm.

Na obloze se dějí zvláštní věci.

Někdy sklouznu pohledem směrem k Francii a není mi do smíchu.

Ticho.

Mám popraskané rty.

Ticho.

Není mi asi moc rozumět, co?

Ticho.

Maïga byl můj bratr, nebyl biologický bratr, ale byl můj bratr.

Přál bych si napsat mu dopis.

Budu chodit u Peugota na kurzy, tam mě naučí číst a psát.

Ticho.

Jsem tvrdohlavej.

Nejenom udušenej, ale taky tvrdohlavej.

L: (do diktafonu) Mícha je nepoškozená.

Jsem pracant, jsem vytrvalej, jsem velkorysej, vyspělej, loajální, zodpovědnej.

Jsem víc než pouhej hadr.

Ani nevím, jak bych vám to nejlíp řekl…

Vaše sračky bych uklízel s potěšením.

(…)

M: Tragédií Afriky je to, že Afričané nevstoupili dostatečně do historie. Africký venkovan žije po tisíciletí v souladu s ročními obdobími, zná jen nekonečné opakování času rytmizovaného nekonečným opakováním stejných gest a stejných slov. Na osud lidstva, ani na pokrokové myšlenky mu nezbývá čas. Nikdy se nevrhl směrem k budoucnosti, aby si vytvořil svůj osud.

P: Minulý měsíc, šedesátikilový chlap z Pobřeží slonoviny.

L: Předevčírem jeden sedmnáctiletý Somálec.

P: Utopil se u břehů Malty poté, co za dva dny uplaval téměř 100 km.

L: Musel cestou potkat 44 Konžanů sedících v nafukovacím člunu zpola zaplněným vodou. Bylo mezi nimi 6 těhotných žen.

P: Jak může být někdo tak pitomý.

(…)

Baudelairova Haiťanka / Elvire Maurouardová

Čte Jeanne (hlas ze záznamu)

Po básníkově recitaci se Jeanne ponoří do strhujícího díla nazvaného Černošské ženy ve francouzském království. Jeanne listuje knihou.

Četba ze záznamu

Všechna vládní nařízení byla tak jako tak odsouzena k nezdaru, neboť černošky a mulatky vyvolávající na svých provoněných postelích obklopených květinami ustavičné pokušení, vyhrávaly den po dni svou bitvu o rovnoprávnost, zneškodňujíce koloniální politiku v žáru tropického páření i neslýchanou prostopášností, jejichž dějištěm se stala Dominikánská republika. Teplé klima probouzející vášně a svádějící k jejich snadnému uspokojení způsobovalo, že zákonodárná nařízení byla k ničemu.

(…)

Jeanne horečnatě listuje, najde citát od Tocquevilla:

Sartine, Ministr námořnictva, komentuje v dopise zaslaném 1. září 1777 text královského prohlášení z 9. srpna. Svoji odpověď adresuje hlavní správě kolonií bez vytáček: „Proč král zakazuje každému černochovi, míšenci nebo člověku barevné pleti, přestože je svobodný, vstup do Francie, a to navíc prostřednictvím zákonu, který neumožňuje výjimku?“ Nač taková přísnost? Sartine opakuje odpověď svých předchůdců: „Monarcha si nepřeje, aby nadále přetrvával nepořádek, který způsobil v království příchod černochů, a obzvlášť černošek, kteří se tam stali jen pouhým vyjádřením přepychu a marnivosti svých pánů.“

Poté hledí zkoumavě na plakát (ukázat ho divákům).

Obsah novin: Černošský kapitán zabil jednoho ze svých otroků, aby mohl nasytit ostatní

Jedna z krásných vznešených pařížských dam uspořádala okázalou večeři. Když spatřila nepovedený dort, nařídila s velkým rozhořčením, aby byla její černošská kuchařka chycena a hozena do ještě rozpálené trouby. Tato žena, jejíž jméno zůstane utajeno, rivalka slavné Chaperon, bývá dodnes pravidelně uctívána, neboť je krásná a bohatá.

Jeanne nechá vybuchnout svůj hněv, přesune několik kusů nábytku stojícího na scéně. Vrátí se Baudelaire a zvolá:

Přečíst Baudelairovu báseň:

Labuť

A vidím černošku, vyhublou, kašlající,

belhat se v kalužích a okem těkavým

vyhlížet palmoví, Afriku dřímající,

svou nepřítomnou vlast za mlžným cimbuřím;

všechny, kdo ztratili, s čím už se neshledají

nikdy a nikdy, ty, kdo v slzách utonou,

jak z matky vlčice kdo z bolesti jen sají,

hubené sirotky, co jako květy schnou.

(Le Cygne, přeložil Ivan Slavík, MF 1976)

(…)

Dnes ráno mluvila Jeanne konečně s bytným. Poslední dobou se vztah mezi oběma občany zhoršil. Když se ho Jeanne zeptala, proč ji tak trápí, odpověděl jí bez vytáček: „Nemůžu vás mít rád. Nepřipomínáte mi ani mou matku, ani sestru. Nepodobáte se nikomu z mé rodiny.“ Zkrátka všichni ti, kdo vypadají jinak než jeho rodina, jsou omylem přírody. Jeanne nerozuměla ani opisům, kterými byla označována: Francouzka haitského původu. Buď je Francouzka, anebo ne.

Evropská / David Lescot

NORMA GETTE, zástupkyně zmocněnce Generálního ředitelství pro kulturu

v Evropské unii

ALBINA DEGRYSOVÁ, belgická lingvistka

JUTTA N., německá umělkyně

GÉRARD-DENIS PELLETIER, francouzský hudební skladatel

JEAN MOIRE, francouzský básník

CALISTO QUIM, portugalský performer

JANA STUPAVSKÁ, mladá Slovenka

HUDEBNÍK č.1

HUDEBNÍK č.2, POLÁCI

Tlumočníky oficiálních jazyků Evropské unie představuje publikum.

1. Příchod publika

Na předscéně stojí vedoucí zástupkyně zmocněnce pro kulturu Norma Gette a lingvistka Albina Degrysová.

ALBINA DEGRYSOVÁ: Kdo jsou ti lidé?

NORMA GETTE: Buďte k nim slušná. Chovejte se k nim pěkně. Někteří z nich rozumí všemu, co říkáte. Jsou to tlumočníci oficiálních jazyků Evropské unie.

ALBINA DEGRYSOVÁ: Vždyť jsou jich davy. Vy je znáte všechny?

NORMA GETTE: Tady to je například Švéd překládající z němčiny. Vedle něj je Švéd překládající z angličtiny a vedle něho Švédka, co dělá italštinu. Támhle je Slovinec překládající z portugalštiny a tady Francouzka překládající z katalánštiny, vedle ní sedí Polák překládající z češtiny, ale Čech, překládající polštinu je až támhle, řekli jsme jim, že se mají posadit vedle sebe, aby to bylo jednodušší, ale nerozuměli nám. Estonec, který dělá litevštinu je vedle Litevce, který dělá estonštinu, to je v pořádku, Řek, co překládá z italštiny není vedle Italky, která dělá řečtinu, ta je támhle, stejně jako překladatelé ze španělštiny-portugalštiny a portugalštiny-španělštiny, nedá se nic dělat, tady je Lotyš překládající ze slovenštiny a támhle poznávám Maďarku, která překládá z Francouzštiny, sedí mezi Finem překládajícím z němčiny a Angličankou překládající z moderní řečtiny, dobrá, překladatelé z estonštiny do litevštiny a z litevštiny do estonštiny nejsou jediní, kdo nesedí, tak jak by měli, ale to nevadí. Tady ten pán překládá z dánštiny do nizozemštiny, támhle ten ze španělštiny do maltštiny, z maltštiny do finštiny, z němčiny do polštiny, z maďarštiny do slovinštiny, z lotyštiny do němčiny a z řečtiny do dánštiny. (…)

ALBINA DEGRYSOVÁ: To jsou tady všichni? Vy mně je všechny ukážete?

NORMA GETTE: Ne, nejsou tady všichni. Jenom zhruba. Chybí Dánka překládající z lotyštiny, Fin překládající z italštiny, Malťanka překládající z maďarštiny, nebo Španěl překládající z estonštiny. Chybí taky Slovinka překládající ze slovenštiny, Rumun překládající z bulharštiny. Polák překládající z maltštiny nemohl přijít, stejně jako Fin překládající z moderní řečtiny. Španěl překládající z italštiny upozornil, že bude mít zpoždění. Také jsme nenašli žádného Malťana, který by překládal z litevštiny. Ale Ital, překládající z lotyštiny navrhl, že by to mohl zkusit, protože rozumí taky litevsky.

ALBINA DEGRYSOVÁ: A támhle, ti v poslední řadě, ti vypadají jinak, než ostatní. A hlavně jsou si navzájem všichni tak podobní. Muži i ženy, všichni mají výrazně tvarované obličeje s pěkně hlubokými vráskami. Jsou zkrátka jiní. Odkud ti pocházejí?

NORMA GETTE: To je skupinka dvaceti dvou překladatelů z Irska, stojí bokem z vlastní iniciativy. Mluví gaelsky a Evropská unie právě uznala jejich jazyk za oficiální. Je to tak trochu jejich první sezení. A navzdory jejich všeobecně známé odhodlanosti a dlouhé tradici nejrůznějších požadavků, které jsou Irům vlastní, to vypadá, že se rozhodli zachovat střídmost, diskrétnost a zůstat v ústraní.

ALBINA DEGRYSOVÁ: A budou tady všichni ti evropští překladatelé dlouho? To budou všechno poslouchat? Všechno překládat? Opakovat? Interpretovat? Budou všechno sledovat?

NORMA GETTE: Ano, mám stejný pocit jako vy. Taky nemám ráda, když mi do mé práce pro Evropu kouká kdekdo. Vždycky jsme pracovali v ústraní a doposud s tím nikdy nebyly žádné problémy. Ale zdá se, že na tento způsob práce chodí stále více stížností. Občanům Evropy už to nevyhovuje. Chtějí být v obraze. Chtějí se účastnit. Budeme si muset na všechnu tu transparentnost zvyknout.

Obě odejdou.

(…)

5. Pasivní interkomprehenze

Calisto Quim a Juta N.

CALISTO QUIM: Ty… stop? Ty… You… Come? Con mi?

JUTTA N.: No.

CALISTO QUIM: Love? Amor?

JUTTA N.: No. No. No. No. No.

CALISTO QUIM: Stop.

JUTTA N.: No.

Vstoupí Albina Degrysová, následuje ji Norma Gette.

ALBINA DEGRYSOVÁ: Podívejte se, to je flagrantní, tyto dvě osoby právě hovoří anglicky.

Ticho.

ALBINA DEGRYSOVÁ: Oba mluví anglicky a ani jeden z nich přitom není Angličan. (ke Calistovi Quimovi) Nejste Angličan, že? Jste Portugalec? Ano? Portugalec. Portugalsko, vy?

CALISTO QUIM: Sim. Portuguès.

ALBINA DEGRYSOVÁ: Vidíte to! Vidíte, co se právě přihodilo? Obrátila jsem se na něj ve svém jazyce, ve francouzštině. Jmenuji se Albina Degrysová, jsem Belgičanka, z Valonie, mluvím francouzsky. Mluvím na něj francouzsky. On mluví, s tím všichni souhlasíme, portugalsky. A co se stalo? Zaprvé: porozuměl mi. O tom není pochyb, rozuměl mojí otázce. Za druhé: odpověděl mně. Ale odpověděl ve svém jazyce. Portugalsky! Proběhl mezi námi dialog! Ale každý ho vedl ve vlastním jazyce!

Metoda, kterou jste právě shlédli, se nazývá „pasívní interkomprehenze“. Každý hovoří vlastním jazykem a přitom rozumí jazyku svého protějšku, i když ho nezná. V porovnání s klasickou a úplnou výukou cizího jazyka se ušetří významné množství času.

A času není nikdy nazbyt. Máme ho spočítaný. Evropa vstoupila do roku dialogu. Občané budou muset mezi sebou vést dialog. Program je právě ve výzkumu.

Přece spolu nebudeme mluvit anglicky! Evropa není Commonwealth! Není Spojenými státy americkými! Anglicky? Chcete, aby řešením byla angličtina? To chcete? Abychom to vzdali? Abychom zavřeli krám? Abychom byli jako všichni ostatní? No samozřejmě, angličtina, to je síla. Jednoduchá, přístupná, nečasuje se, neskloňuje, každý si ji může dovolit, je ve volném oběhu, všude, bez překážek koluje. Tak bychom to chtěli se vším… (…)

Z francouzských originálů přeložila Kateřina Neveu. Chybějící interpunkce v některých replikách je převzata z originálu.