pořadatelé kulturních i jiných veřejně prospěšných aktivit se cítí jako králíci zahnaní do kouta. Vláda pozastavuje vyplácení již přidělených letošních grantů a o rozpočtu na příští rok se ví jen to, že se v něm bude šetřit. Na řadu českých nadací dopadají důsledky krize, a tak rozdávají méně. Většina z nich ostatně nikdy žádným velkým majetkem nedisponovala. Peněz je ale ve skutečnosti dost. Jen odtékají s malým užitkem neznámo kam – například od provozovatelů rulet, sázek a loterií. Celá léta. Dostanou se někdy k těm, kteří si je zaslouží? K tématu volně připojujeme uměnovědný exkurs „malého teoretika“ Václava Hájka o břichách, reportáž ze srazů žížal našeho života od lingvisty Dominika Lukeše a kradmo i jisté verše na soběstačné dvojstránce básní Jakuba Řeháka, nazvané S přezkou na stehně. Méně tělesný (a obsahem nám podezřele povědomý) je příspěvek László L. Simona o maďarské kulturní politice. – Dovolte ještě ohlédnutí. Děkujeme všem účastníkům letošní Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kteří navštívili či přímo obsadili „A2 café Fra“ ve stanu na louce za kinem Mír, a především vyslovujeme mohutný dík týmu pražské kavárny BOUDOIR U sta ran ve Francouzské ulici, který dnem i nocí poskytoval našim hostům profesionální a elegantní servis.
(Filan)tropické čtení!