Ad Podivný boj proti antisemitismu (A2 č. 12/2010)
Pan Marek Čejka zveřejnil článek o naší organizaci International Christian Embassy Jerusalem (ICEJ). Nejprve popisuje naše aktivity a sám uznává, že proti nim nelze nic namítnout. Čtenář se tedy dozví, že sice děláme dobré věci, ale něco není v pořádku s naší „ideologií“. Naštěstí pro nás žijeme ve svobodné společnosti a doba ideologického kádrování snad definitivně pominula. Jak Evropská komise, tak česká vláda, které opakovaně shledávají naše projekty hodnými podpory, zjevně hodnotí pouze věcnou stránku a kvalitu naší práce a v otázce osobního přesvědčení ponechávají každému svobodu.
Ani já neberu panu Čejkovi jeho ideologii. Chtěl bych ale upozornit na to, že si ve svém zápalu některé informace neověřil. Výsledek je takový, že bych podle jeho článku organizaci, kterou v ČR patnáct let vedu, vůbec nepoznal. Autor má pravdu v tom, že členskou základnu ICEJ ve světě tvoří převážně křesťané, kteří se hlásí k evangelikálnímu směru. Čtenář neobeznámený s církevním prostředím by však mohl získat dojem, že evangelikální křesťané představují nějakou obskurní sektu, před kterou je nutno varovat. Ve skutečnosti se k tomuto proudu hlásí na pět set milionů věřících a patří ve světě k největším a respektovaným křesťanským skupinám. Kromě toho ICEJ sdružuje křesťany mnoha denominací i z širšího než jen evangelikálního věroučného spektra.
Pan Čejka zřejmě pod dojmem neověřených informací ze zahraničí uvádí zcela zavádějící tvrzení, že hlavní zájem křesťanských sionistů spočívá ve vyhlížení konce světa a je spojen s očekáváním, že Židé buď zahynou, nebo konvertují. To je prostě věcný omyl. Popisovaná věrouka by mohla být karikaturou takzvané dispenzační teologie, kterou však ICEJ prokazatelně nikdy nezastávala. Kdyby pan Čejka věnoval pozornost textům, které otevřeně publikujeme, těžko by mohl něco takového napsat. Neexistuje totiž ani jeden článek, který by jeho teorii potvrdil. Sugestivní mezititulky článku, například Přijmi křest, nebo zhyň, paradoxně naopak odpovídají popisu praxe středověké církve. Posláním ICEJ je pravý opak – praktickými činy ukazovat Židům jinou podobu křesťanství, než na jakou byli po staletí zvyklí, a křesťany vést k úctě k židovství a překonávání předsudků.
Jádrem křesťanského sionismu je takové porozumění Bibli, podle něhož si Bůh vyvolil Abrahama a jeho potomstvo kvůli spáse celého světa, smlouva s Abrahamem nikdy neztratila platnost a Izrael zůstává vyvoleným lidem, s nímž Bůh sám jedná a jemuž křesťané mají být za co vděčni. To vede k důslednému odmítání substituční teologie, která mezi křesťany byla a leckde ještě je zdrojem antijudaismu.
Obnovení židovského státu vidíme v tomto kontextu jako ilustraci věčné platnosti Božích záměrů. To ovšem zdaleka neznamená „nekritickou podporu jestřábů“ v izraelské politice. Náš mandát chápeme jako biblický, nikoli politický. ICEJ opakovaně zdůrazňuje, že je nemístné, aby se zahraniční organizace vměšovaly do vnitřní politiky v Izraeli, a že je odpovědností jeho demokraticky zvolených politiků činit rozhodnutí o budoucnosti země. Náš postoj lze demonstrovat třeba na stanovisku k vyklizení židovských osad z pásma Gazy v roce 2005, které lze najít na našich internetových stránkách.
Také pokud jde o naši praktickou činnost v Izraeli, autor předvádí svéráznou interpretaci faktů. Jako příklad údajné „přímé podpory židovských osadníků na okupovaných územích“ uvádí náš projekt v Immanuelu. Už ovšem nenapsal, v čem tato podpora spočívá: finančně přispíváme na provoz dětského zařízení pro předškolní děti z chudých rodin.
Děláme to proto, že sociální práce ICEJ se již po třicet let řídí snadno ověřitelnou politikou odpovídající našemu mottu „potěšujte můj lid“: poskytujeme pomoc všem, kdo ji potřebují – Židům i Arabům, věřícím i sekulárním. Naším motivem je pomáhat všem, nejen těm, kteří si myslí totéž co my. Nedíváme se totiž na svět ideologickými brýlemi jako pan Čejka. V tom spatřuji největší slabinu jeho postoje: jestliže mu jeho ideologie brání dát najíst malým dětem, pak jsem rád, že tuto ideologii nesdílím.
Mojmír Kallus, předseda české pobočky Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém
Ad Miniatury tanků (A2 č. 17/2010)
Rád čítam Váš dvojtýždenník, vďaka A2 mám aj v Čechách periodikum, ktoré dokáže zaujať a prinutí aj na zamyslenie. Rad by som sa s Vami podelil o svoju krátku poznámku k textu Lászlo L. Simona o situácii literatúry, knižného vydavateľstva a knižného obchodu v Maďarsku. Text je interesantný aj pre mňa, ktorý to pozná z originálu (som Maďar žijúci na Slovensku), pre českého čitateľa však absentuje jedna zásadná informácia, ktorá by umožnila uplatniť sa aj ďalšej rovine čítania textu, ktorá by veľmi presne poukázala na biedu intelektuálov v Maďarsku, na tragickú rozpoltenosť poznamenanou politickou príslušnosťou. Lászlo L. Simon písal svoju štúdiu z pozície opozičného politika strany Fidesz, a v čase uverejnenia českého prekladu v A2 bol už poslancom Národného zhromaždenia Maďarskej republiky za víťaznú stranu Fidesz a predsedom parlamentného výboru pre kultúru a médiá. Stal sa politikom, dokonca predkladateľom a apologetom vládneho návrhu mediálnych zákonov, ktoré svojou restriktívnou filozofiou a zásahom do slobody médií nemajú obdobu v strednej Európe po roku 1989. Teda informácia, že autor je poslancom NZ MR a predsedom parlamentného výboru pre kultúru a média za vládny Fidesz sa mali objaviť aj v A2 pre orientáciu čitateľa českého prekladu.
Gábor Hushegyi, Bratislava