Ad Obrazy kabaretní apokalypsy (č. 17/2010)
Reaguji na kritiku Anny Vondřichové mé novely Penis pravdy 2012. Na obálce knihy je autorem napsáno, že jde o dílo pokleslé, a na její záložce – že není ani dílem uměleckým. Tak nechápu, proč se někdo diví, že tomu tak opravdu je. Cožpak už není dobrým zvykem, že když někdo něco řekne, tak tomu tak i opravdu je? Že prostě napíšu volovinu z radosti psát volovinu? A není tedy logické, že si zcela logicky vyberu pokleslé jevy a splácám z toho frašku? Proč by román měl být něčím víc, něčím cennějším, než je vaudeville? Proč musí existovat na jedné straně jen komerce a na druhé jen umění?
Před časem jsem napsal knížku Tichý společník. Vznikla jako přepis scénáře, za který jsem dostal cenu RWE. Po udělení ceny mi však vedení Barrandova sdělilo, že scénář „Společníka“ je pěkný, ale oni že by raději, abych napsal něco komerčního – třeba týnejdžrovskou komedii! Vykašlal jsem se na ně. Namísto toho jsem vyslyšel žádost kamaráda nakladatele a přepsal scénář do knihy. A dostal Magnesii Literu za objev roku. Což mne snad víc překvapilo, než potěšilo, ale nenasytilo. Podnikl jsem druhý pokus scénář natočit a oslovil ČT. Jistá moudrá paní to zamítla bez udání důvodu. Jistý moudrý muž k zamítnutí dodal: „Váš scénář klade příliš velké intelektuální nároky na současného diváka.“ Hezké vysvětlení z veřejnoprávní televize. V té době jsem pracoval jako občasný lesní brigádník u kamaráda hajného.
Takže, když mi jiný kamarád, režisér, nabídl, abych za něj vzal režii celovečerní reklamy z golfu, neváhal jsem ani vteřinu. A věřte mi – byl jsem upřímně šťastný, že mám práci. Nejsem však autorem Veni, vidi, vici. Námět stvořil amatér a zanícený golfista. Těchto pár stránek pak přepsal do scénáře najatý scenárista (s mými realizačními zásahy) a dramaturgem díla byl bývalý publicista ze soukromé televize. Já sám jsem pak byl „pouze“ v roli krejčího, který šije oblek na objednávku podle producentem předloženého střihu. A pokud vím, byl s mou prací spokojen. Šlo tedy o čistokrevnou zakázku. Dostal jsem honorář a bylo hotovo a myslím, že je to tak v naprostém pořádku; je to čestné a sportovní a říká se tomu práce. Producent Veni, vidi, vici dokázal na svůj projekt sehnat peníze od českých sponzorů a podnikatelů a od ČT. Což znamená, že čeští sponzoři, podnikatelé a ČT zajisté četli scénář filmu a zajisté si jej přáli; takže ho mají. A já si vydělal peníze, protože je mám rád.
Takže opravím jeden Váš omyl – psát pro peníze není potřeba, je to nutnost. A opravdu nerozumím tendencím některých kritiků a pseudointelektuálů vyčítat filmařům tento druh obživy. To, že používám námět Veni, vidi, vici v knize Penis pravdy 2012, není tedy výrazem sebekritiky, protože to není můj text. Jen jsem potřeboval použít komerční dílo, abych upozornil na nebezpečí celebrit v politice, a myslím, že je čestnější použít vlastní, než cizí.
Skutečný důvod, proč jsem použil Veni, vidi, vici do své knížky, je upozornit na nebezpečí referenda jakožto vrcholu politického alibismu, kterým lze ospravedlnit cokoli… a v nebezpečí toho, že se televizní celebrity stávají elitami, derou se k moci, aby sloužili jako „plyšáci“ lobbistům… Cožpak vám se nezdá, že už jsme toho svědky? Co je vlastně špatného na tom – použít klišé? Copak existuje nějaké pravidlo, které by to zakazovalo? Nicméně – právě klišé je mi v souvislosti s ing. Drholou a jeho rodinou vyčítáno. Jediné, co k tomu můžu říct, je toto: kupte si Penis pravdy a po přečtení stran 178–194 posuďte sami. (…)
Vyčítáte mi mé „alibistické“ předznamenání, že nejde o umělecké dílo, ale zároveň to potvrzujete pravdivým postřehem – že víc než o román se jedná o vódvil –, ano, Penis pravdy 2012 není uměleckým dílem… Penis pravdy 2012 se děsí uměleckých děl. A navíc – nemohu se zbavit pocitu, že kritika Anny Vondřichové je zcela mimo i ve chvílích, kdy knihu Penis Pravdy 2012 hodnotí kladně. Penis Pravdy 2012 je nesourodý sled skečů, místy laciných, sloužící k urážce módního, sebevražedného náboženství – politické korektnosti.
Pavel Göbl, režisér a spisovatel
Redakčně značně kráceno; další autorovy výtky k recenzi jeho knihy najdete v rubrice Diskuse na webu advojka.cz.