Divadlo Na zábradlí Praha, 11. a 12. 12. 2009
Slovenský divadelní časopis Kød vydal loni jako přílohu soubor 16 her současných slovenských dramatiků s názvem Sarkofágy a bankomaty. Anna Grusková navrhla autorům střední generace, aby napsali krátká dramata o poměrech dnešního Slovenska a doby normalizace. Nápad na generační reflexi v několika případech nevyšel, vedle nezáživných analýz vyprázdněných partnerských vztahů přinesl ale i výrazné (slovenské) pohledy na střední Evropu v druhé polovině 20. století. Zrůdnost komunistického zřízení a jeho vězení, kde byla umučena matka dvou dětí, které se po letech setkávají, připomíná hra Ľuby Leské s veselým názvem Nech žije spartakiáda!. Politická groteska Revolúcia je mocnejšia ako smrť, společné dílo Laca Kerata, Karola D. Horvátha a Silvestra Lavríka, poukazuje na bizarnost a vulgárnost života za normalizace. Poetický text Spi, Gilgameš Viki Janouškové tuto dobu charakterizuje jako období spánku, během nějž lidstvo téměř zdegenerovalo. Porevoluční konfrontací mezi Východem a Západem se zabývá Katedrála Zuzany Uličianské, rozpadem společného státu hra Československo dramatičky Gruskové. Malá krajina Martina Ciela otevírá otázku spolupráce s StB a ztráty identity. Z her o současnosti nejvíc zaujala morbidní komedie Hniezdočko Dušana Vicena o všedním životě obyčejné rodiny a rasismu. Hříčka Viliama Klimáčka Tichý pôvab bankomatov zase míří na šíření evangelia peněz. Scénická čtení textů v Divadle Na zábradlí připravil se slovenskými herci působícími v Česku režisér Dodo Gombár.
Olga Vlčková
Radka Denemarková, Michal Lang
Peníze od Hitlera
Švandovo divadlo Praha, premiéra 9. 1. 2010
Problematiku restitucí majetku na základě Benešových dekretů aktualizuje inscenace Švandova divadla. Režisér a autor dramatizace Michal Lang se nechal volně inspirovat úspěšným románem Radky Denemarkové. Hrdinka Gita Lauschmannová, za války i po válce perzekvovaná, se vrací do rodné vesnice, aby se pokusila mimosoudně dohodnout o svých, nejen majetkových nárocích. Hlavní důvod návratu do rodného domu je především niterný; chce si oživit vzpomínky na dětství a očistit jméno své rodiny. Ta byla kvůli židovskému původu deportována do koncentračního tábora a ty, kteří válku přežili, paradoxně vyhnali z domova po jejím skončení jako Němce podruhé. Tuto problematiku v poslední době reflektuje i několik projektů alternativních českých divadelníků, například Miroslav Bambušek v Perzekuci.cz nebo Divadlo Feste inscenací Be free! (A2 č. 2/2010). Langova inscenace však ke starým křivdám přistupuje překvapivě konzervativně. Na rozdíl od literární předlohy plné děsivých metafor, skládajících z osudu Gity kruté novodobé dějiny, se režisér zaměřil spíše na realistické vykreslení poměrů na české vesnici a jejich analýzu. Venkovany Lang ukazuje nepříliš originálně jako burany a hulváty a přiznává jim velký díl pravdy, čímž otázky viny relativizuje. Gita Lauschmannová v podání Marie Málkové pak vyznívá jako tragická hrdinka z jiného světa: jako naivní dívenka, psychicky zlomená žena nebo nenávistná stará dáma. Každopádně jako bytost, jež ve svém rodišti už nemá co pohledávat.
Olga Vlčková
Krištof Kintera
Větší problém, než máš ty
Galerie Jiří Švestka, Praha, do 6. 3. 2010
Představte si, že byste stáli na zastávce tramvaje a najednou by se z větve nad vámi ozvalo krákajícím hlasem: „Měl bys začít nový život. Lepší život. Život po životě. Druhý život. Třetí život. Pátý, šestý…“ Podívali byste se nahoru, a on to havran, s botkami a v saku, otáčí hlavou, hýbe zobákem, kýve nožkama, nadává na současnost, vyhrožuje i varuje. Na refýži zase otravuje samovolně se pohybující kyblík. Jdete kousek dál, a na náměstí leží lustr osazený pouličními lampami. Všimnete si zátarasů s jeleními parůžky. Zhruba tak by působily nové práce výtvarníka Krištofa Kintery, kdyby byly vystavené ve veřejném prostoru. Zatím je najdete v Galerii Jiří Švestka. Obrovský lustr i svítící golem ze starých lampiček tak působí ve stísněném interiéru schválně nepatřičně a ještě obrovitěji. Na výstavě se setkáte s typickými kinterovskými hýblaty, která se vší silou surrealistické absurdity přece jen srozumitelně promlouvají o současnosti. Kintera, který se proslavil svými Mluviči, panáčky bez obličeje, obtěžujícími návštěvníky galerie naléhavými dotazy, však ukázal na výstavě nejen sochy, ale i několik minimalistických maleb. Tedy černé skvrny připomínající kaligrafii, například Jezero problémů. Kintera zkrátka umí být komplikovaně jednoduchý – respektive za jednoduchým a vtipným nápadem se skrývají složité myšlenky. Realizace je přitom řemeslně dotažená. Proto je také tento výtvarník zejména v zahraničí tak ceněný – kdybyste si snad chtěli koupit jeho havrana, stojí 17 000 eur!
Kamila Boháčková
Hybris 1/2009
První číslo časopisu Hybris s podtitulem Časopis DAMU pro kritiku a divadlo se objevilo na samém sklonku loňského roku. Jeho autorskou základnu tvoří studenti Katedry teorie a kritiky zmíněné školy a distribuován je zdarma. Na první pohled zaujme pěkná grafická úprava černobílého časopisu čtvercového formátu, ve kterém se čtenář zároveň velmi dobře orientuje (autorkou grafické podoby je Toy_Box). První číslo obsahuje recenze a reflexe týkající se nejen tvorby studentů DAMU, rozhovor s francouzským teatrologem Patricem Pavisem, diskusi o výuce divadelní režie na vysokých uměleckých školách, glosy, průběžně řazené ve spodní části stránek, a také dramatický text (Žalář Marie Novákové). Ponořit se do studentského myšlenkového světa není na škodu, ačkoliv jsou texty v mnoha případech příliš rozvláčné, popisné a podrobné, zkrátka těžko k učtení, příliš zatížené teorií a jakoby málo prožité. Za pozornost stojí diskuse o výuce režie, do které přispěli (ať už originálním textem nebo citací textu již existujícího) Arnošt Goldflam, Josef Kovalčuk, Ľubomír Vajdička a Jaroslava Šiktancová. Podtrženo, sečteno je Hybris počin, který vypadá slibně, a můžeme být zvědaví, jak se časopis vyvine v příštím čísle. Jenom – to už je nicméně asi osobní – mám trochu problém s jeho bezplatnou distribucí: časopis, který má evidentně určité ambice přesahující školní půdu, má jisté náklady a neměl by bezplatností sugerovat myšlenku, že je dnes něco zadarmo. Křiví to trh.
Jana Bohutínská