Ad Zdvojený Kosmas (A2 č. 2/2010)
Vážený pane Bílku, dovoluji si reagovat na Vaši kritiku Portálu české literatury. Pojďme přímo a stručně k (těm nejdůležitějším) věcným argumentům, které jsou určeny především Vám, ovšem coby vysvětlení činnosti Portálu i čtenářům A2, respektive Portálu samotného:
Za prvé si stěžujete na to, že „rubrika Aktuality je zaplňována oznámeními, pozvánkami a rozhovory, přejímanými převážně z jiných periodik“. Vaše formulace implicitně obsahuje určitý negativní postoj vůči zveřejňování různých informací z dění v literárním světě (pro pořádek uvádím, že rubrika obsahuje například rozhovory, informace o vyhlašovaných soutěžích, o konání seminářů či konferencí, grantové výzvy, stipendia atd.). Mohu Vás však ujistit, že z dosavadních reakcí čtenářů vyplývá, že mají o tento druh zpráv (a nejen o ně) značný zájem – nevím přesně, kdo „těmi natěšenými čtenáři portálu vlastně jsou“, jak píšete, nicméně průměrná návštěvnost Portálu od jeho spuštění v prosinci loňského roku činí přibližně 1150 návštěv denně.
Rovněž se Vám nelíbí, že se na Portálu objevují přejímané informace („Dnes už se to do portálu jen stahuje.“) – k tomu pouze tolik, že jeden z přínosů Portálu vidíme rovněž v koncentrování informací na jednom místě; navíc podotýkám, že v mnoha případech nejsou přebírané texty dostupné nikde jinde v elektronické podobě.
Dále píšete: „Novinkou portálu je totiž interaktivní rubrika Vaše postřehy, která však vesměs říká: Návštěvní kniha prozatím neobsahuje žádné příspěvky. Ono také těžko psát postřehy k anotacím, které jsou v informačně jistě stěžejní rubrice Nové knihy v případě českých vydání zkopírovanou anotací z Kosmasu…“ Za a) rubrika není žádnou novinkou, za b) nikde není řečeno, že musíte psát postřeh k anotacím, můžete jej napsat přímo k samotné knize.
A konečně k přebírání anotací – z ankety, kulatého stolu a zasedání nové redakční rady (přibližně 15 členů) zřetelně vyplynulo, že Portál, který je primárně určen k propagaci české literatury, nemá plnit úlohu dalšího literárního periodika, a tím pádem poskytovat co možná nejvíce neutrální informace; z tohoto důvodu byla zrušená recenzní část nahrazena anotacemi. Mimo stránky společnosti Kosmas jsou texty získávány z mnoha různých zdrojů, neboť na Portálu najdete informace i o publikacích, které tato společnost nemá ve své nabídce.
V závěru příspěvku uvádíte na margo anglické mutace, že „je zároveň poněkud paradoxní, že se anglické anotace dočká i další svazek Holanových spisů vydávaných v němčině, či Topolův román Kloktat dehet vydaný v Bratislavě v maďarštině“. Je to velice prosté: naše logika nás vedla k úvaze, že například Němce či Maďara, vládnoucího angličtinou a čtoucího Portál české literatury, by mohlo zajímat, že ta a ta publikace vyšla rovněž v jeho rodném jazyce – na rozdíl od Vás se domníváme, že tuto informaci ocení.
P. S. Čtenáře odkazuji na www.czechlit.cz, kde mají v sekci O nás k dispozici novou koncepci Portálu české literatury.
Viktor Debnár, Institut umění
Ad Básně, nebo lejna? (A2 č. 1/2010)
Film 3 sezóny v pekle se zdá být tak přesvědčivý, že i největší znalec undergroundu musí uvěřit, že ten Egon Bondy byl vlastně docela nudný. Martin Machovec, který takovým znalcem bez nejmenší pochyby je, v článku Básně, nebo lejna? sice filmu vytýká, že nepřesně a ploše ztvárňuje postavu básníka, který má být sice fiktivní, ale u něhož všichni vědí, o kom je řeč. Překvapivé je spíše to, že nedostatky filmu vlastně nakonec svádí na Bondyho životopis, který „nedostačuje k tomu, aby na jeho základě vytvořil silnou postavu“. Z další věty lze usoudit, že za rozčarování z filmu vlastně může to nezajímavé 20. století, v němž se „antické tragédie vyskytovaly jen velice zřídka“. Dvacáté století a nuda? Husákovská sedmdesátá, to možná, ale zrovna čtyřicátá léta, když se odehrává poválečné stěhování hranic a přesuny národů, stanovují se nové pořádky a začínají politické procesy? Toto je snad uspokojivý prostor pro dostatečně dramatické a silné příběhy. A stejně tak témata zrodu básníka, osudové lásky k nymfomance či zklamaných revolucionářských snů mohou být vskutku nebanální. Musela by se ale vyprávět poutavě.
Joanna Derdowska
Ohrazení (kauza Lexikon)
Odmítám tvrzení šířená Pavlem Janáčkem a Pavlem Janouškem (mj. ve stanovisku zveřejněném a pilně rozesílaném vedením Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.), z nichž vyplývá, že někdo z bývalého týmu Lexikonu české literatury ústavu hrozil „mediální kampaní“ nebo nějakou „kampaň“ vede. Toto obviňování má odvést pozornost od podstaty věci, tj. devastujícího zásahu do probíhajícího projektu, který byl motivován nikoli odbornými, ale mocenskými i trapně osobními důvody, a vedl až k likvidaci pracovního týmu. O důsledcích této zvůle jsme informovali odbornou veřejnost, redakční rada Lexikonu byla nucena ukončit svou činnost (A2 č. 1/2010). Dále pouze reagujeme, jsme-li nuceni (jako v tomto případě), případně se vyslovujeme, jsme-li osloveni. Autorům Otevřeného dopisu – kauza Lexikon (A2 č. 2/2010) a všem, kteří se tento protest rozhodli podpořit, děkujeme!
Luboš Merhaut
Ad Kacíř o polské duši (A2 č. 2/2010)
V minulé A2 jsem recenzoval knihu Ryszarda Legutka Ošklivost demokracie a jiné eseje. Zásahem redakce došlo ke změně titulku, v němž je katolík, konzervativní filosof a politik označen jako „kacíř“. Původní název, zdůrazňující diskursivní odlišnost Legutkova jazyka, zůstal sice v perexu, soudím však, že slovo kacíř není dosud tak významově lehké, aby v titulku hovořilo pouze svým metavýznamem. Pravda, sám jsem v recenzi (ve vztahu k liberálnímu a postkomunistickému obrazu, který si o vlastních dějinách vytváří běžný Polák) nepřímo nazval Legutkovu Esej o polské duši kacířským textem. Způsob Legutkova myšlení ani obsah ostatních jedenácti v knize publikovaných textů však tímto slovem paušálně označit nelze, nemluvě o tom, že pro katolíka je takový přívlastek krajně nevhodný, ne-li urážlivý. Změněný titulek dle mého mínění posouvá text k jednostrannému vnímání, což jsem nezamýšlel, a chci se tímto proti úpravě ohradit. Výsledkem kvalitní editorské práce nesmí být změna významu. A2 sice není baštou konzervativního myšlení, to ale neznamená, že redaktor má právo své chápání slova kacíř coby pozitivní charakteristiky vnášet do cizích textů. Nelze myslím z pozice autora akceptovat zásah, jímž redaktor bez znalosti věci změní vyznění recenze.
Milan Ducháček