Ad Hájit Akademii jako deštný prales (A2 č. 5/2010)
Dne 4. 12. 2009 jsem byla vyzvána prostřednictvím elektronické pošty zaslané z pracoviště AVU k tomu, abych jako absolvent této školy podpořila „Otevřený dopis vedení AVU, akademické obci a veřejnosti“. Cílem dopisu je především snaha změnit složení pedagogického sboru Akademie výtvarných umění a prosadit větší pravomoci studentů při rozhodování o záležitostech této školy. Zmíněný dopis je formulován tak, aby nezasvěcené osoby přesvědčené o potřebě „demokracie“ jako takové a o potřebě „kvalitního umění“ s ním mohly bez výhrad souhlasit. Argumentace jsou postaveny na populárních klišé a jejich cílem není udělat z AVU prostor, kde by mohly vedle sebe existovat a na sebe interaktivně reagovat různé výtvarné tendence a myšlenkové názory, ale jejich cílem naopak je diktovat zde jeden jediný směr, zglajchšaltovat AVU na úroveň „podobně orientovaných vysokých škol u nás i v zahraničí“ a obrátit vztah mezi mistrem a žákem tak, aby studenti mohli rozhodovat, kdo je hoden toho je vůbec vyučovat.
Jako iniciátoři výzvy se podepsalo devět studentů a bývalých studentů AVU. Odvolávají se na výročí 17. listopadu, který všichni zažili v dětském věku, a je i otázkou, nakolik jim je konkrétně znám vývoj AVU po převratu. Většina z nich pochází z konceptuálně orientovaných ateliérů a tradiční pojetí umění je jim cizí. V této souvislosti je také pozoruhodné, že jejich výzvu podpořili za výtvarníky takzvaní umělci, tedy žádní malíři, sochaři, grafici či architekti.
Jedinečnost Akademie výtvarného umění se zakládá na osobnostech, které na ní vyučují. Zájemci o studium se hlásí ke konkrétnímu profesorovi, tedy k tomu, kdo je v jejich očích „mistrem“. Zda se student „nechá vtěsnat do rutiny příslušného ateliéru“, závisí pouze a jenom na něm. K hromadnému přejímání myšlenek profesora ateliéru v největší míře dochází v případě konceptuálně zaměřených ateliérů (sic). Vyjadřují tedy iniciátoři svou výzvou vlastní nespokojenost s ateliérem, kde sami studují či studovali? Navíc nic nebrání přestupům, stážím a práci v jiných ateliérech, jinými slovy tedy konfrontaci se širokým spektrem médií a osobností. Iniciativa pak vychází ze strany studenta. Jako by však iniciátoři chtěli řídit zájem studentů shora a dokonce se snad i řídili mottem, že by všichni měli umět všechno, i když pořádně nebudou umět nic…
Iniciátoři jsou vedeni „cílem přiblížit AVU obecným požadavkům na kvalitu“. Umění však není exaktní vědou, a tak se takováto kvalita bude asi jen těžko obecně definovat. Mezi řádky spíše nalézáme snahu přiblížit AVU módním trendům, udělat z ní školu, která bude produkovat úspěšné, univerzální „umělce“. Umění by ale takovýmto trendům opravdu podléhat nemělo!
MgA. et Mgr. Anna Plačková
Omluva
V článku Hájit Akademii jako deštný prales a v editorialu (A2 č. 5/2010) jsem omylem připsala výrok přirovnávající snahy studentské iniciativy Pro-AVU ke kádrovacím procesům v 50. letech rektorovi AVU Jiřímu Kotalíkovi. Výrok ve skutečnosti pronesl Jan Kříž. Jiřímu Kotalíkovi se omlouvám.
Lenka Dolanová
Z mého článku Nové Literární noviny (A2 č. 5/2010) mohlo vyplývat, že LtN převzaly neoprávněně některé texty z Listů. Jak jsem se dozvěděl, týdeník souhlas k převzetí od kompetentního kolegy získal, jen jsme si to v redakci Listů včas neřekli. Za větu, která mohla vyznít jako obvinění z pirátství, se omlouvám Literárním novinám a všem čtenářům svého příspěvku.
Václav Burian