Nebohý pacient
Jako každé sisyfovské snažení, je i snaha dosáhnout prostřednictvím otevřeného dopisu nápravy nehorázného chování ředitele ÚČL AV ČR, jakož i dalších velikánů tohoto ústavu, snaha marná. Již mnohokrát se ukázalo, že vyvolat pomocí racionálních argumentů u Pavla Janouška adekvátní reakci je zhola nemožné. Zejména jde-li o otázku, jakým způsobem se jeho odborná nekompetentnost promítá do jeho technicko-hospodářských rozhodnutí, vztahujících se k provozu výše zmíněného ústavu.
Ale přestože je každé další pokračování této mediální polemiky marné, marné z hlediska původního cíle, který si onen otevřený dopis stanovil, nelze poslední příspěvek Pavla Janouška, uveřejněný v rubrice Došlo v A2 č. 5/2010, nechat bez povšimnutí. Dokonce i přesto, že mu tím mimoděk připisuji zcela neoprávněnou důležitost. Text totiž demonstruje ve zhuštěné formě tři základní rysy Janouškova myšlení.
Prvním z nich je záměrná ignorance věcných argumentů protivníka, případně jejich důkladná účelová úprava. Takže i když se jeho text tváří jako reakce na článek Jiřího Brabce „O nezávislosti vědy“ z předchozího čísla časopisu A2, vybírá si z něj jen tři izolované momenty. Za prvé Brabcův obecný popis problematické volby ředitele vztahuje jednoznačně na svou osobu a bez udání konkrétních důvodů tvrdí, že zde „manipuluje s fakty o mém zvolení ředitelem“. Za druhé, uvedením přesných číselných údajů o době jeho působení ve funkci ředitele Brabec, podle Janouška, „značně nadsazuje dobu, kdy jsem ve funkci“. A konečně, popis „společenství, které kritičnost do vlastních řad víceméně nepotřebuje“, v němž ovšem „identifikace s ředitelem a vedením je (u jednotlivých pracovníků) odlišně motivovaná“ a v němž se některým toto ztotožnění z různých důvodů (kariérní postup, klid na práci, strach, přirozená inklinace k takovému prostředí) může vyplácet, překládá Pavel Janoušek do slov: „samí diletanti, zmanipulovaná pitomá masa, které nejde o nic jiného než o koryta“.
Druhým rysem je záměna vlastní osoby s obecným principem. Pavel Janoušek se mylně považuje za vtělení celého Ústavu pro českou literaturu a připisuje si nepřiměřený význam. Jiří Brabec ve svém textu nepřímo kritizuje strukturální problém všech českých vědeckých institucí – nezdravé propojení tzv. manažerské, přesněji technicko-hospodářské složky těchto institucí se složkou odborně vědeckou, k němuž dochází především ve vedoucích pozicích. Taková pozice totiž klade extrémní nároky jak na organizační, ekonomické a vyjednávací schopnosti svého nositele, tak pochopitelně na jeho odborné vědecké znalosti a v neposlední řadě i na jeho morální kvality. Na příkladu Pavla Janouška se pak ukazuje, jak může takový ředitel selhávat jak v rovině organizační (jedenáct let v čele a jen jediný projekt úrovně Lexikonu), tak v rovině odborné (autor, který své „bláboly a omyly“ vydává za odbornou práci, snad nepotřebuje komentář). A na jeho reakcích na kritiku můžeme sledovat i nízkou míru morálních kvalit. Tendence záměny osoby s něčím obecným však u Janouška působí v širším rozsahu. Na základě tohoto principu pro něj potom celou kauzu Lexikonu představuje pouze Jiří Brabec. Lidé jako Petr A. Bílek, Pavel Kouba, Oldřich Král, Vladimír Papoušek či Josef Vojvodík jsou podle Janouška jen zmanipulované figurky.
Třetím podstatným rysem uvažování Pavla Janouška, který vlastně všechno shrnuje a uzavírá, je jeho očividná paranoia – logicky ucelený blud vztahovačnosti a podezíravosti. Spolu se záměnou vlastního já s celým ústavem pak logicky vztahuje jakoukoli kritiku – i věcnou a konstruktivní, jež poukazuje na zjevný diletantismus panující v jeho království – na svou osobu a nakonec podezírá každého, kdo jej i s celým ústavem přinejmenším neovívá palmovou ratolestí.
S takovým protivníkem se věru těžko diskutuje. Platí sice Augustinovo „Kdo prospívá ve vědomostech a zaostává v mravech, ten více zaostává, než prospívá“. Ale co si počít s tím, který zaostává v obojím?
Čestmír Pelikán, překladatel
Omluva
V předešlém vydání A2 byl v textu soutěže chybně uveden ročník festivalu Kino na hranici. Jde o 12. ročník. Omlouváme se.
–red–