Nerada, ač hladce, navazuji na eskalátorový schod F. Pospíšila. Pořadatelé českých literárních akcí a vydavatelé časopisů už vědí, zda a jak velká státní dotace jim byla na letošek přiklepnuta. Čekání provázel strach i chvění, neboť ministerstvo kultury se zdokonaluje v co nejdelším mlčení o financích. Mlčelo o tom, kolik peněz se dělí, kdo je v komisi („aby na členy nebyl vyvíjen nátlak“) i o datu výsledku. Tím se MK odlišuje od podobných úřadů civilizovaných krajin, kde je včasné informování o toku veřejných peněz už samozřejmé a netřeba o tom stále žvanit. Po zveřejnění rezultátu na webu mkcr.cz napětí vyprchalo: většina zavedených periodik dostala celou částku, o niž žádala. To dává smysl, je to lepší než dát každému trochu a nechávat všechny pochcípávat a litovat se. Problém ale je, že ti, kdo nebyli podle komise dotace hodni (Iliteratura.cz, Kontexty, Skřipec, Pražský literární dům autorů německého jazyka, Dobrá adresa ad.), nedostali zdůvodnění. Ani nikdo jiný. Úřad se odvolává na komisi, ta je ale vázána „mlčenlivostí“ (hrome!). Ale věřme v lepší příští: když se nakonec mohli naučit zveřejňovat důvody svých rozhodnutí i na pražském magistrátu, už to musí jít všude.
Příbuzné články
eska2látor 2
S bezmocným vztekem jsem sledovala záběry z Moskvy, kde milicionáři rozehnali demonstraci několika lidí proti státní diskriminaci homosexuálů. Obušky a přistavený autobus, kam se téměř všichni demonstranti krásně vešli...
eskA2látor 3
Novela Vánice V. Sorokina vyvolala jeden úchvatný recenzentský leh do tématu. Redaktor Literárních novin a překladatel D. Charmse a V. Pelevina Ondřej Mrázek ovlivněn halucinogenními pasážemi...
eskA2látor 3
Nebýt cizinců, hlavně Španělů, a magistrátu, mohli lidé považovat pražskou variantu světového protestu „proti hamižnosti firem a politiků v době krize" dne 15. 10. za smuteční průvod středně velké rodiny studených čumáků...