Polské politiky si není potřeba idealizovat ani z nich činit velké a citlivé milovníky kultury, je však zřejmé, že na rozdíl od naší reprezentace ji dobře chápou jako nástroj propagace své země a zároveň podporou živého umění rozvíjejí a stvrzují svou národní identitu.
O polském umění je díky různým akcím a aktivitám přinejmenším v Evropě hodně slyšet. Jména jako Masłowska, Witkowski, Lupa, Warlikowski, Jarzyna, Sasnal, Kozyra, Libera, Żmijewski anebo Bujnowski jsou již po několik let stabilní součástí regálů knihkupectví, světových divadelních festivalů či galerijních expozic. Bylo by naivní se domnívat, že tato proslulost a uznání jsou způsobeny jen jejich uměleckými kvalitami. Poláci mají mnoho nástrojů, které napomáhají obeznámení s jejich důležitými postavami. Bez nadsázky lze hovořit o těchto tvůrcích jako o ikonách současné polské kultury, jakési formě národní vizitky.
Pohleď, myši!
Polské ministerstvo kultury, ale i příbuzné instituce používají k propagaci důležitých jmen aktuálního pohybu v umění rozmanité nástroje. Například Instytut ksiażki je určen na propagaci polské literatury a překladu v zahraničí, a pokud si srovnáme jeho rozpočet s oficiálním rozpočtem na podporu české literatury, řadíme se na úroveň dobrovolných kostelních myší, které o žádnou velkou podporu písemnictví za hranicemi v podstatě nestojí, přestože jsme objektivně bohatší stát. Další významnou a patrně nejznámější akcí je každoroční masová a v mnoha ohledech již poněkud jednostranná a přepjatá propagace jedné významné osobnosti – za poslední čtyři roky jsme byli svědky Roku Wyspiańského, Herberta, Grotowského a Chopina. I česká kultura by si podobně intenzivní akce zasloužila, neboť ty stávající jsou zatím poněkud mdlé. Představme si například Rok Vladimíra Holana, Karla Teigeho, Leoše Janáčka či Mikuláše Medka jako určitý hypotetický kvalitativní pendant, který by přece jen nemusel být velkou ostudou.
Ministerská DVD
Nicméně existují i aktivity, které nepropagují pouze stálice a celosvětově ověřená jména, ale také progresivní tendence v různých zákoutích kultury. Jedním z nich je unikátní vydavatelství Polskie wydawnictwo audiowizualne (PWA), jehož fungování je zaštiťováno Ministerstvem kultury a národního dědictví. Situace, že české ministerstvo kultury iniciuje a financuje vydávání CD a DVD, která se mohou chlubit výtečnou kvalitou záznamu, otitulkováním až v pěti jazycích, dobrou grafickou úpravou v pěkné knižní podobě s doprovodným obsáhlým bookletem, se zdá být zcela absurdní. Absurdní zvláště za předpokladu, že by vydávalo například inscenace Petra Lébla, Davida Radoka, Jana Nebeského či Jana Grossmana, animované filmy Jana Švankmajera, Erika Kolára, dokumenty Jana Špáty a Karla Vachka anebo experimentální filmy Alexandra Hackenschmieda a dokázalo je dobře prodat. Absurdní za předpokladu, že by například iniciovalo velký hudební festival věnovaný skladateli Martinu Smolkovi anebo Petru Kofroňovi, jehož záznamy by posléze vydalo v luxusní edici čtyř DVD. To vše by navíc bylo k mání za velmi slušnou cenu (jedno DVD za cca 200 Kč, box čtyř DVD okolo 500 Kč) v dobré distribuci a s takovou propagací, že by tato díla měla doma většina českých intelektuálů anebo rodin s dětmi, které mají rády kvalitní umělecké animované filmy. Polskie wydawnictwo audiovizualne tento zdánlivě utopický a bohulibý projekt realizuje s velkým úspěchem.
Nekompromisnost se vyplácí
Ediční plán PWA je rozdělený do několika řad – divadlo, animace, dokument, hudba. V divadelní řadě zatím vyšly záznamy inscenací Burza a Krum Krzysztofa Warlikowského, H. (čili autorská site-specific verze Hamleta, odehrávající se v budovách gdaňských loděnic) Jana Klaty, opera Król Roger skladatele Karola Szymanowského v režii Mariusze Trelińského a k dnešnímu dni dvě DVD z plánovaných šesti průřezových záznamů tvorby klíčové postavy polského divadelnictví Krystiana Lupy (drama Immanuel Kant a dramatizace románu Kalkwerk Thomase Bernharda). Všechny záznamy představení jsou provedeny na několik kamer profesionálními režiséry s tím, že je evidentní, nakolik byla příprava záznamu konzultována s tvůrci inscenací – detailní záběry se nevěnují podružnostem, jsou zcela přesné a rytmus inscenace je do značné míry patrný i z jinak často problematického filmového záznamu.
Dále jsou zde bohatě zastoupeny animované filmy v průřezových boxech. První z nich se věnuje animovaným filmům pro děti, další animovaným filmům obecně, jiný zase diachronnímu průřezu polským experimentálním filmem, kde jsou zastoupena taková jména jako Józef Robakowski, Jan Lenica nebo Zbigniew Rybcziński.
Dokumentární filmová řada je zatím nejobsáhlejší blok a možná že i centrum zájmu vydavatelství i diváků. K dnešnímu dni čítá plných patnáct mnohahodinových boxů, v nichž jsou v úplnosti sebrány filmy tvůrců od Krzysztofa Kieślowského přes Andrzeje Munka, Marka Piwowského, Macieje Drygase až k průřezu dílem dokumentárních režisérek.
Co je národní dědictví?
Posledním těžištěm zájmu PWA je čistě hudební řada, v níž se zatím nacházejí reprezentativní nahrávky z festivalu zasvěceného tvorbě jednoho z nejdůležitějších soudobých skladatelů, jímž je Paweł Szymański. Tento box čtyř DVD obsahuje záznamy z koncertů, které jsou sugestivní a fascinující, přestože by se mohlo zdát, že sledovat vážnou hudbu jen v koncertním provedení může být nudné. Dále byl vydán záznam koncertu amerického Kronos Quartetu hrajícího polská kvarteta soudobých tvůrců (Górecki, Mykietyn, Penderecki a Lutoslawski) a profilové CD mladého skladatele, který se věnuje i divadelní hudbě, Pawła Mykietyna.
Jak je z těchto sáhodlouhých výčtů patrné, PWA vydává to nejnáročnější z polské kultury v takové podobě, kterou si tito umělci plně zaslouží. Nejenže je tím jistým způsobem kanonizuje, ale hlavně dokazuje, že si plný respekt zasluhují a mají co říct i okolnímu světu. A ačkoliv je vydavatelství v dramaturgii svým způsobem velmi nekompromisní a zaměřuje se čistě na uměleckou produkci, slaví úspěchy jak v prodejnosti titulů, tak v ohlasu ze zahraničí, protože i jemu je určena. PWA dokazuje, že národním dědictvím nejsou jen ověřená díla již dávno mrtvých tvůrců, ale skutečně nejprogresivnější tendence současné zvukové a obrazové tvorby.
Autor je redaktor časopisu HIS Voice.