Ad Bitva o (romské) děti (A2 č. 24/2010)
„A nakonec podle Světové banky jen za rok 2008 Česko zaplatilo za Romy, kteří neměli možnost získat dostatečné vzdělání a nepracují, 233 milionů eur (kolem šesti miliard korun),“ píše F. Pospíšil v závěru článku.
Část této sumy by se dala využít jinak: romské děti namísto s mentálně postiženými by byly vzdělávány tak, aby později lépe našly zaměstnání na trhu práce. Miska vah na ministerstvu školství se ale podle všeho právě převažuje na druhou stranu.
Utopií je, že vzdělaný/á Rom/ka je uplatnitelný/á na trhu práce. Na Moravě je mnoho vzdělaných Romů, ale o práci nezavadí, a když dosáhnou titulu, jsou ze zaměstnání vyštváni skupinou z majority.
V terénu jsem sama iniciativně vyhledávala romské děti vycházející ze základních škol a motivovala je ke vzdělávání na středních a následně na vysokých školách. Prioritou bylo komunikovat s rodiči, aby tuto myšlenku podporovali u svých dětí. Dnes mi rodiče předhazují, že jsem vzdělaná s titulem a zaměstnání si hledám více než půl roku.
Pracovala jsem v neziskové organizaci, kde za mne vzali dvě Neromky bez praxe, a tak to je ve všech moravských neziskových organizacích. Etnická menšina přitom nikdy nebude mít důvěru k Neromům, kteří jim nerozumějí, ale je to tak velký byznys, že není vůle něco napravovat.
Problém nejsou nechtění Romové, ale společnost tohoto státu. Romové v něm chtějí žít, protože se zde narodilo už několik jejich generací, ale nemají šanci se integrovat a stále se s nimi rovnocenně nezachází. Nejmenují se Kožený, Krejčí atd., nevytunelovali stát, banky, podniky, nezúčastnili se kauz Orlík, topný olej apod., ale pro majoritní společnost bohužel stále představuje větší problém to, co provádějí Romové v mnohem menším měřítku.
Drahoslava Pawlitová
Ad Blamáž za blamáží se valí (A2 č. 25/2010)
S potěšením mohu nyní zprávu o ukončení časopisu Aluze (www.aluze.cz) dementovat, neboť vedení FF UP zaujalo k Aluzi veskrze pozitivní postoj a naše revue bude pokračovat i v příštím roce v současné podobě.
Jiří Hrabal