Od 2. 5. do 27. 5. probíhá ústní část státních maturit, v týdnu od 30. 5. do 7. 6. pak část písemná. Akce, na niž různá ministerstva školství již za čtrnáct let vynaložila 680 milionů korun, má však zatím spíše pochybnou odezvu. Aby se tato pachuť smazala, hodil ministr Dobeš středoškolským učitelům cukrátko. Rozeslal dopis, v němž se omlouvá za „chyby svých předchůdců“ ve spojitosti s celou akcí, a to především s nezměrným nárůstem administrativy. Je to však poněkud komické tvrzení, vezmemeli v úvahu, že společnost pro přípravu maturit CERMAT poslala například před měsícem nové šablony, do nichž se mají zkopírovat všechny již připravené pracovní listy ke zkoušce z literatury. Ano, jde jen o zkopírování. Ale proč, když se mění jen font písma a když listů je kolem dvou set? Zdá se, jako by se učitelé měli stát úředníky, na výuce samotné na ministerstvu zjevně nikomu zas tolik nesejde. Ze školy se stane firma, z učitelů administrativní pracovníci, a co bude důsledkem daného systému ze studentů, na to jsem opravdu zvědav.
J. Švestka
Česká televize nalezla svého akčního hrdinu, a co lépe, nemusela kvůli tomu draze pořizovat zahraniční seriály, odhalila jej ve svém veřejnoprávním nitru. Tomáš Etzler, toho času zpravodaj v Asii, zasahuje vždy tam, kde je zrovna zapotřebí, a svá občasná vyjadřovací zaškobrtnutí vždy směle odčiní ostře řezanými rysy a vyprávěním o nejnovějších prožitých nebezpečenstvích. Jen v posledních měsících jsme se zatajeným dechem měli příležitost sledovat, jak odvážný Tomáš snad po stopách legendárního Gora popojížděl po zemětřesením a tsunami stiženém Honšú a poslouchal přitom rádio (srov. v archivu ČT Události ze dne 15. března, reportáž Svědectví přímo z místa), tisíce diváků pak visely na každém gerojově slovu i 3. května, kdy tento – slovy Bohumila Klepetka – „náš člověk v Pákistánu“ popisoval, jak utíkaje před místní armádou poskakoval po střechách v blízkosti sídla, kde byl právě zabit Usáma bin Ládin (Etzlerův podíl na úspěšné operaci nebyl dosud odtajněn). Tomáši, díky, ČT, díky, dodáváte našim životům pocit napětí. Milujeme vás, platíme vás.
P. Kořínek
Jazyk bojovníků za lepší kulturní politiku má různé stylistické proudy. Jedním je jistý vlezle ekonomizační. Jde o srostliny cizích slov, o nichž si myslíme, že jim politici budou rozumět (na rozdíl od stylů obrozenského, spasitelského, elitářského a ublíženeckého). A oni rozumějí. Ministr kultury Jiří Besser bez potíží přejal výrazy kreativita, kulturní průmysly, export kultury či mapování. Jako příklad „silného zástupce tuzemského kreativního a kulturního průmyslu“ vyzdvihl skupinu Kabát a přirovnal ji coby náš „exportní artikl“ k irské kapele U2. U nás se podle ministra lidé s významem kreativity zatím jen seznamují a je potřeba přesvědčit politiky, že investice do kultury se vrátí do HDP. Podle ČTK Besser „považuje za jeden z úkolů ministerstva kultury vytvořit ekonomické prostředí pro ty, kdo se v České republice kulturou živí a baví. Připouští však, že ekonomická situace nenahrává tomu, aby se v současné době zvýšilo množství peněz do grantové politiky.“ Mapovat podklady k tomu pomůže Institut umění. Vlezle ekonomizační slovník je očividně funkční a při úderné aplikaci je hned všechno jasnější.
L. Bělunková
„Menšiny nevolat!!!“, touto větou končí 16 inzerátů na jedné tiskové straně bezplatného Severočeského inzertního týdeníku. O kus dál se v ještě konkrétnější nabídce můžete dočíst, že o byt se mohou hlásit „jen slušní, čeští a zaměstnaní nájemníci (doklad o zaměstnání)“. Jinde se zase specifikuje, že volat nemají vůbec žádné „sociální menšiny“. Pokud jste tedy náhodou německý rentiér, jenž si v severních Čechách chce najmout byt, možná to nebude úplně jednoduché. Kdo pochyboval o vzrůstajícím českém anticiganismu, který se dle výše citovaného pomalu začíná stávat normou svérázné „slušnosti“, tak jej nemusí nutně hledat jen u vysloveně neonacistických příznivců Dělnické strany sociální spravedlnosti. Nadšení nad tisícovkou obyčejných lidí, kteří nedávno chtěli blokovat neonacistický pochod, aby vposledku zablokovali snad jen sebe, není úplně na místě. Normální, slušní, čeští (rozuměj bílí) inzerující zatím v klidu formulují nenávistné inzeráty, které zas vydavatel bez mrknutí oka posílá do tisku. Těžko pak někoho vůbec překvapí, že podle průzkumu agentury STEM by jen každý sedmý člověk z deseti přijal Roma za souseda. Zatím platí, že pokud normalitu určuje většina, tak je ta česká stále xenofobnější.
E. Roubíčková
Zdá se, že nad fotbalovou Slavií se načas zavře voda. Nakonec je to asi dobře. Klub zůstal vytunelovaný (kde jsou miliony z Ligy mistrů a prodeje kohokoliv, kdo tu zazářil?) a tajemní majitelé nemají snahu situaci řešit. Dostali, co chtěli, a teď se zadluženého klubu pokusí zbavit. Co s ním. Čekají asi, kdo nabídne víc. Po incidentu, při němž v poločase pohárového zápasu s Olomoucí vtrhli na trávník fanoušci a vyprovodili generálního ředitele Platila do zákulisí kelímky s pivem, to vypadá, že pohasla i naděje, že si Slavia příští rok zahraje Evropskou ligu. Fanouškům ale nemůžeme vyčítat nic. Poté, co Platil na trávníku prohlásil, že „vše je na dobré cestě“, těžko mohl někdo předpokládat, že by se s tím spokojili. Připomíná to spíš normalizačněklausovskou žádost o klid na práci. Myslím, že toho klidu dostali tunelující majitelé od svých fanoušků až moc. A třetiligová Slavia by v Evropě asi moc slávy neudělala.
J. G. Růžička