Ad Nenásilí neprošlo (A2 č. 10/2011)
Text Ondřeje Slačálka, který se tématu odporu a násilí v A2 věnoval už několikrát, ani komentáře k němu na webu A2 mi bohužel nepřipadají příliš pronikavé. Proto bych chtěl zdůraznit, že popis situace (brněnské blokády a jejích účinků) by se měl orientovat také minimálně dvěma jinými směry: za prvé k producentům spektáklu a za druhé ke způsobu organizace protestu.
Držel bych se poznámky o paradoxním praktickém důsledku blokády. Akce Brno blokuje byla schopna mobilizovat největší počet lidí z různých sociálních skupin a „spektakulárně“, jak jí bývá vyčítáno, působily právě akce mimo blokádu (hození dýmovnice, potyčka před Mahenovým divadlem). Neadekvátní (a vůči referování o akcích DSSS omezenější) zpravodajství se už stalo předmětem otevřeného dopisu pracovníkům České televize.
Proto je vhodnější vyjít ze samotného „spectacula“, které se stalo v médiích a pro které jsou takzvané scénické procesy před kamerou (jako například blokáda) jen „materiálem“; kritik by řekl, že jinak podléháme takzvanému intencionálnímu klamu. Zaráží mě, že výtky míří spíš k jakési abstraktní slasti z „dobrého svědomí“ demonstrantů, ale nikdo se nezmiňuje o médiích a vůbec dominantní společenské formaci, v jejíchž dispozicích se pochod, blokáda a následné zpravodajství dějí.
Pro nenásilnou blokádu nebylo pouze „psychologicky důležité podpořit Romy“, ale sjednotit protest proti pochodu nácků. Jako účastník blokády jsem také pochopil, že namísto „neprojdou“ jsme měli skandovat spíš „neobejdou“, ale nepropadal bych skepsi. Blokáda (a účast v ní), stejně jako na jakékoliv jiné akci, by neměla být omezována jen pro danou výslednou událost, ale i na takzvané produkční podmínky (výrobní vztahy, chcete-li), k nimž patří i mediální společenská agenda. Proto by organizátoři Brno blokuje (a my všichni) měli pokračovat už teď v přípravě příští blokády.
Martin Bernátek
PQ hledá hodně performerů
Mezinárodní přehlídka scénografie a divadelního provozu Pražské Quadriennale (PQ, 16.–26. 6.) v Praze hledá pro performanci Výbuch ticha (součást akce Stalinovy slzy) dobrovolníky. Potřebujeme minimálně 500 účastníků všech věkových skupin, národností a vyznání, kteří na hodinu zaberou prostor od Čechova mostu, v Pařížské ulici až ke Staroměstskému náměstí, kde se zastaví doprava. V tuto chvíli jsou za námi první zkoušky s režisérkou projektu Claudií Bosseovou s prozatím menší skupinou lidí. Tu je nutno rozšiřovat! Všichni účastníci pak projdou posledním kolem zkoušek (16., 18. a 20. 6. ve večerních hodinách). Více informací o celém projektu a způsobu přihlášení na: www.intersection.cz/spektakly/claudia-bosse/.
Lucie Špačková