Ad Byrokratem rád a s chutí (A2 č. 11/2011)
Vyjádření odborné komise odboru umění a knihoven Ministerstva kultury ČR pro podporu vydávání neperiodických publikací k přehledu výsledků dotačního řízení vydávání neperiodických publikací včetně prioritních akcí pro rok 2011:
1. Komise upozorňuje, že mediálně problematizovaná podpora projektu turistického lexikonu Cesty za krásou a poznáním nakladatelství Olympia nebyla komisí vůbec projednávána, protože v podkladech pro zasedání komise, které se uskutečnilo 1. 2. 2011, figuroval tento projekt v kategorii VYŘAZENÉ.
2. Následně zveřejněné výsledky dotačního řízení ovšem oznamovaly šestisettisícovou dotaci tomuto projektu, proti čemuž komise okamžitě protestovala. Byla však upozorněna, že její pozice je pouze poradní a rozhodovací pravomoc, jakož i odpovědnost za udělování dotací náleží pouze ministrovi. Komise nicméně dosáhla alespoň doplnění informace, že projekt neprošel jejím posouzením.
3. Komise upozorňuje, že stávající podoba výsledků dotačního řízení, v níž projekt turistického lexikonu figuruje jak mezi těmi, jimž byla udělena dotace, tak mezi vyřazenými, je silně matoucí.
4. Komise respektuje fakt, že její hlas je pouze poradní, nicméně u vědomí toho, jakými částkami jsou dotovány nakladatelské projekty nesporných literárních hodnot a jak vysoká dotace byla poskytnuta uvedenému lexikonu, vyjadřuje znovu zásadní nesouhlas s poskytnutím takovéto dotace.
5. Komise se ovšem také rezolutně distancuje od nařčení z klientelismu a protekcionismu. Posuzování jednotlivých projektů je pečlivé, kolektivní a rozhodnutí je přijato vždy na základě hlasování. Jestliže se projednává projekt, ve kterém je angažován někdo ze členů komise, opouští dotyčný jednání.
Členové komise Alena Blažejovská, Dagmar Hartlová, Anna Kareninová, Tomáš Kubíček, Lubomír Machala (předseda komise), Vladimír Novotný, Petr Onufer, Vladimír Piskoř, Martin C. Putna (místopředseda komise), Michal Přibáň, Jan Suk
Ad A2 č. 9/2011
Váš časopis čtu s potěšením od samých jeho počátků – vede k dobré orientaci v současném světě (přiznám se, že hlavně v tom kulturním, který mě nyní zajímá jako už jediný „ze všech možných světů“). Leč v poslední době – mám konkrétně na mysli číslo 9 – se mi zdá, že začínáte zaměňovat pojmy. Tři příklady: Na straně 9 ilustrujete článek o historickém románu Hilary Mantelové reprodukcí obrazu „Cromwell zvedá víko rakve a dívá se na mrtvolu Karla I.“. Což o to, pan Delaroche ten výjev namaloval pěkně. Leč ten román je o poněkud jiném Cromwellovi – Thomasu (1485–1540), nikoli o Oliverovi (1599–1658). To budete taky například článek o Karlu Havlíčkovi Borovském (1821–1856) ilustrovat snímkem Jaroslava Havlíčka (1896––1943)? Na straně 35 píše Petr Pavlík o „Bílé knize terciálního vzdělávání“. Opravdu se tak ta kniha jmenuje? Nemá snad být o primálním či sekundálním vzdělávání?
Na straně 37 se to zas v článku Marka Skovajsy občas zahemží „hodnotícími komisemi“ a „hodnotícími panely“. Mám za to, že obě eventuality jsou přímo určeny k hodnocení (tak jako například hasicí přístroj k hašení), nejde tedy o činnost, kterou právě teď provádějí, ale za chvíli už nebudou (to by zvláště u oněch panelů šlo dost těžko). Takže bych raději krátil…
Nemějte to celoživotnímu redaktorovi a korektorovi (v penzi) za zlé. Přeji hodně úspěchů.
Michal Žák
Ad Křivánku, odcházíš (A2 č. 6/2011) a Došlo (A2 č. 12/2011)
Vážený pane Šimáku, patřím mezi ty, kterým Vaše recenze přišla opravdu špatná. Důvod, proč se mi nelíbila, mimoděk pojmenováváte v replice „vždycky na míč, nikdy na hráče“. Váš text byl označen jako recenze Křivánkovy monografie o Vladimíru Holanovi, ovšem o knize samotné se z Vaší kritiky dozvídám především to, že je exkluzivně vybavena. Dále už jen o hráči: je hlupák („v Křivánkových textech nejsou hloupé jen části tištěné kurzívou – tedy citáty z Holana či ohlasů na jeho tvorbu u jiných básníků“), diletant, který produkuje „věty plné vyprázdněných termínů a nejobecnějších polopravd“, a akademický hochštapler.
Křivánkova kniha Vladimír Holan básník skutečně představuje typ přehledové práce o klasickém autorovi, nikoli problémovou monografii. Kritiku si zaslouží, ta Vaše ovšem neobsahuje argumenty, pouze povýšeně ohrnuje nos. Osobně v knize postrádám zejména autorovo vymezení vlastní pozice vůči nedávnému, obdobně koncipovanému výkladu Jiřího Opelíka, zřetelnou interpretační tezi a zejména mi vadí její kompilační povaha. Otázky vzbuzuje i bibliografický oddíl, který částečně opakuje Mackův Soupis původního díla Vladimíra Holana z roku 1988 (viz M. Špirit na ipsl.cz), ale například pomíjí česko-německé Holanovy spisy, které obsahují rozsáhlé komentáře. To jsou ovšem věcné výhrady, ke kterým Váš přezíravý pohled nedohlédne („Závěr monografie tvoří obsáhlá bibliografie jak Holanova díla, tak sekundární literatury, která může být pro další holanovské badatele cenná, avšak vzhledem k nedůvěryhodnému kontextu, do něhož je zasazena, nechceme o její úplnosti
a faktické přesnosti spekulovat“). Ať již je Vám kritika řemeslem milovaným či nenáviděným (viz revolverrevue.cz/petr-simak-slapajici-kritika), rozhodně jste jej tentokrát odvedl špatně.
Petr Šámal
V tomto čísle vychází inzertní příloha.